V pondělí je nejen první květnový den, ale také Svátek práce! Historie vzniku tohoto svátku sahá až do roku 1890, tehdy na paměť stávky chicagských dělníků z roku 1886, která vyústila v masakr. Tento mezinárodní dělnický svátek zavedla II. Internacionála. U nás se slaví právě od roku 1890, první oslavy se tehdy konaly na Střeleckém ostrově v Praze. V době před převratem v roce 1989 byl První máj velmi populární, byly organizovány průvody městy.
Samozřejmě, že tento svátek znaly i naše babičky, jedno, zda žily ve městech či na venkově. Ale to je téma na zcela jiný článek… Dnes vám nabízíme nejen výběr z tradičních měsíčních pranostik, ovšem především z pověr, na něž je květen opravdu bohatý. Však také, jistě ne náhodou, bývá považován za nejkrásnější měsíc v roce.
Ale začíná již o filipojakubské noci (z 30. dubna na 1. května) čarodějnicemi, které se slétávaly na sabat, noční orgiastické shromáždění čarodějnic vedených Ďáblem. Bábinky to v moderní době zas tak moc neprožívaly a neprožívají, nicméně o nesmyslném pronásledování čarodějnic v 15. až 18. století katolickou církví dobře věděly. Ovšem v sílu přírody v tomto čase věřily a uvědomovaly si ji. A na ni pověry reagovaly.
Tak například se tradovalo, že žena (dívka) na prvního máje nepolíbená do roka uschne. A pokračuje to dál, například pověrou »svatba v máji, nevěsta na máry«. Když vznikla, byla doba složitá. Tehdy se totiž předpokládalo, že žena po sňatku ihned otěhotní. Rodit tak měla v únoru, v době nejhorších klimatických podmínek, vyčerpána zimou, v jejímž závěru docházely zásoby nejen potravin. I proto se nejednou stalo, že matka nebo narozené dítě nepřežily.
A naopak, když se dítě narodilo v květnu, byl mu přisuzován šťastný život. Babičky varovaly matky mající děti narozené v některém z předchozích měsíců, aby v květnu nepřestávaly s kojením, jinak by jejich děti v dospělosti brzy zešedivěly.
A ještě jednu pověru přidáme. Patří k ní klasické, předkřesťanské, a proto pohanské, čistění a otvírání studánek, které naše babičky a prababičky žijící na venkově dobře znaly. Studánky mnohde byly jediným zdrojem kvalitní pitné vody. Proto jejich otevírání byl úkol pouze pro neposkvrněné panny, aby i voda ve studánce zůstala neposkvrněná. Pro jistotu studánku obvykle otvírala »královna« - dívka 10 až 12letá… A její, stejně nebo přibližně stejně staré, (mladé, ano mladé) dívky kolem ní tančily v kruhu. V některých místech se tato tradice udržuje či obnovuje i dnes v čase vodovodů a všeobecné dostupnosti pitné vody skoro pro každého.
A podívejme se na některé lidové pranostiky, které bábinky dobře znaly a jimiž naše (tehdy dětské) hlavičky »zásobovaly«. Nejznámější je zřejmě studený máj v stodole ráj! Vyjadřuje obavy z přehnaně vysokých květnových teplot, jež by mohly narušit dobré zemědělské výnosy. Neměly obavy z květnových dešťů, ba naopak. Májová vlažička - naroste travička; májový deštíček - poroste chlebíček - říkávaly. I když, jako protiřečení měly obavy z velkých dešťů, především ve vinařských oblastech, neboť májová voda vypije víno… Což by byla škoda, co si budeme povídat.
Babičky měly obavy ze studeného a příliš vlhkého (deštivého) května, nejen kvůli vínu, bály se, že nečas údajně přinese teplý a suchý červen. Ale též podle pranostik věděly, že když je květen teplý a suchý, předvídá studený a vlhký (deštivý) červenec.
Obavy z nedostatku či přemíry vláhy napovídá pranostika - když máj vláhy nedá, červen se předá. Vyznat se v tom mohly a mohou jen naše moudré a zkušené babičky, které čerpaly z moudrostí svých předků.
Nejpopulárnější jsou zřejmě pranostiky o ledových mužích, Pankráci, Serváci a Bonifáci (12., 13. a 14. května), kteří připomínají tradiční jarní mrazíky, bez nichž bychom snad ani jaro nemohli v pohodě prožít. Babičky ledové muže ctily. Ale proč, to těžko říci. Možná proto, že podle tradice, se neměli před uplynutím poloviny května vysazovat na zahrádce, ba ani ve skleníku, na teplo »choulostivé« rostlinky. Však na to babičky poctivě dbaly. Říkaly - před Servácem není léta, po Serváci s mrazy veta. Ale moc tomu nevěřily, protože se s obavou dívaly i na Žofii (15. května), která je také »studená«, a často ji k ledovým mužům přiřazovaly. Například tvrzením, že déšť svaté Žofie švestky ubije.
Nic to nemění na tom, že všeobecně je květen vnímán jako měsíc lásky a zamilovaných a tento fakt bychom neměli přehlížet. I naše milované babičky ho tak ctily…