V HaNo 9. února nám prozradil Petr Cvalín, že ve sněmovně se začíná debatovat o zavedení základní vojenské služby. Vůbec mě to nepřekvapilo, vždyť scénář změn se opakuje neustále v různých podobách. Stačí jen zmínit, jak slavnostně byly zrušeny kraje, abychom se za pár let k nim vrátili. Obdobně byla s fanfárami zrušena i základní vojenská služba. Brzo musí přijít další garnitura politiků, kteří pochopí, k čemu je vojenská služba dobrá (nejen pro mladé chlapce, ale pro celou společnost).
Petr Cvalín se pozastavuje nad tím, proč by měli být mladí Češi hnáni na vojnu, když nám žádné vojenské nebezpečí nehrozí. Nehrozí dnes. Ani po rozpadu EU? A kdo by byl nepřítel? Následují úvahy, jak jsme na tom s Ruskem. Byli by čeští vojáci pěšáky NATO?
Když naši hoši v 1. světové válce v sestavě rakousko-uherské armády nastoupili na východní frontu, jejich jednotky a útvary houfně přecházely do zajetí, ke slovanským bratrům. Poučení si vzal i Hitler, který se odvážil do svých útvarů zařadit jenom oddané sudeťáky. Jak by to vypadalo dnes, kdy už desítky let vedeme novou generaci opačným směrem, než ukazuje vlastenectví? Jak by se zachovali „naši“ profesionálové v armádě je těžko předvídat. Ale …?
Jaké plusy podle mě základní vojenská služba přináší? Říkalo se u nás, že vojna z chlapců udělá chlapy. Já jsem to viděl. Jak to, že se z chlapců stali chlapi? Život a plnění úkolů ve vojenských kolektivech vedl každého k odpovědnosti za své činy, na každého byla položena odpovědnost za výsledky celé jednotky. Nemusel být u všeho velitel, flákače si kamarádi uměli pohlídat a přimět k tomu, aby jejich práci neničili. Kdo se dnes objevuje mezi námi ve společnosti po době adolescence? Mladíci, kteří nevědí, co s přebytkem energie dělat – chování za volantem, drogy, neúcta k okolí, atd.
Samozřejmě doba tři měsíce vojenské služby (senátor Čunek) stačí jen na to naučit se namalovat obličej, aby mě nikdo neviděl, střílet do terče a prát se (boj zblízka). Na druhé straně dva roky, to bylo zase víc než dost. Bylo to ale vyvoláno vojenskopolitickou situací, potřebou být neustále v střehu (ale 40let v Evropě válka nebyla!). Výsledkem života na „vojně“ byla přípravenost na život ve společnosti, který vyžaduje odpovědnost za své činy, dodržování kázně, pořádku a režimu. Samozřejmě i vysokou úroveň bojové připravenosti jednotek a útvarů. Několik útvarů expedičního charakteru a pár tisíc dobrovolníků, navíc pod vedením funkcionářů - nositelů modrých knížek, ti skutečně mohou posloužit jen jako kanónenfutr cizím zájmům.
Nebude tedy stačit jenom uzákonit povinnou základní vojenskou službu, bude se muset změnit ještě něco mnohem víc!