Tunel do České televize. Nikým nevolených 22 pseudoelit vycenilo nabroušené zuby ...
Nebezpečný pokus o zásah do oprávněných zájmů všech koncesionářů. Bezskrupulózní pokus některých lidí prostřednictvím spřízněných poslanců vytrhnout z parlamentní demokratické kontroly dvě nejvýznamnější česká veřejnoprávní média.
Tato tvrdá slova padla včera před novináři na vrub autorů novely zákonů o ČT a ČRo Martina Komárka (ANO), Karla Schwarzenberga (TOP 09), Petra Gazdíka (STAN), Ivana Gabala (KDU-ČSL) a dalších z úst poslance Jiřího Valenty (KSČM), předsedy sněmovního podvýboru pro ICT průmysl a e-Government. »Radikálnější úvahy některých znalců mediálního prostoru hovoří dokonce o normálním tunelu a prostém zcizení veřejných prostředků k soukromoprávním účelům,« zdůraznil Valenta.
V návrhu změny směrem k ČT jde podle něj o to, zákonem svěřit rozhodovací a kontrolní pravomoci »podivně složenému konglomerátu volbami neprověřených osob z 22 organizací, z nichž plný tucet se ještě aktuálně nachází ve smluvních vztazích s ČT. To je dokonce v rozporu i s doporučeními Rady Evropy!« podtrhl poslanec. Předkladatelé se podle jeho slov milostivě uvolili, že by v nově koncipované Radě ČT mohlo zasedat i několik nominantů parlamentních stran. Pětičlennou Správní radu ČT by poté volila Rada ČT a umožnila by tak několika jedincům řídit k obrazu svému v televizi prakticky vše. Dokonce ani generální ředitel ČT by nebyl jejím členem, přestože by nesl hmotnou odpovědnost. A přímý důsledek? Třeba zpravodajství a publicistika, resp. jejich objektivita a vyváženost, by tak hynuly na úbytě ještě víc než dnes.
Valentovi vadí i to, že podle novely by členy Rady ČT jmenoval pouze předseda Senátu, aniž by k tomu kohokoli potřeboval. »Může se stát, že o členech Rady ČT rozhodne jediný člověk,« uvedl. Přes proklamace navrhovatelů ani ekonomický potenciál navrhované změny není zcela v pořádku. Podle Valenty použitý postup nápadně připomíná černé scénáře divoké privatizace devadesátých let. S tím rozdílem, že tehdejší privatizátoři nabídli za privatizovaný předmět alespoň něco. Ti dnešní chtějí televizi a rádio zadarmo. Valentovi je bližší současný model, kdy Radu ČT volí sněmovna z návrhů parlamentních stran. Vadí mu, že vláda ke zmíněné novele zaujala neutrální stanovisko – vždyť jde o 9 mld. Kč ročně, ale také o ideální prostředek k ovlivňování veřejného mínění »názorovou indoktrinací ze směru vybraných skupin samozvaných společenských elit, kterou by navrhovaný model ještě zesílil,« zmínil.
Novela přináší i další novinku, podle Valenty účelové spojení sněmovního projednávání a přijímání každoročních zpráv o činnosti a hospodaření ČT do jednoho nepřehledného balíku. Asi proto, aby se kontrola mediálních gigantů sněmovnou ještě více rozostřila, podotkl poslanec KSČM. Pokud sněmovna odmítne zprávu Rady ČT dvakrát po sobě, ta musí odstoupit. »To nejspíše vyvolává potřebu poslaneckou kontrolu ještě více znepřehlednit zamotáním do sebe velice nesourodých věcí, obsahové náplně vysílání a vlastního hospodaření,« míní Valenta.
Varoval před zatím nesmělými pokusy nasměrovanými k ovládnutí České televize. Připomněl krizi v ČT v letech 2000 a 2001, kdy se někteří redaktoři s podporou předních politiků spjatých s havlovským křídlem a Čtyřkoalicí vzbouřili proti vedení ČT. Tehdy parlament pod nátlakem lidí z televizního prostředí kapituloval. »Tuto neblahou etapu již nedoporučuji opakovat. ČT nepatří jednotlivcům ani pseudo-elitám, i když jejich politikaření nás tímto směrem tlačí,« prohlásil poslanec, který je přesvědčen, že musí zůstat pod demokratickou kontrolou veřejnosti prostřednictvím demokraticky volených institucí, parlamentu a vlády.
(Upravil a krátil: jk)