Značná část české veřejnosti se bouří proti zpravodajství českých veřejnoprávních medií, která jsou placená z našich daní, které nehorázně manipulují fakty při popisování událostí v krizových místech světa, kde se válčí a odkud prchají statisíce lidí. Ať už se jedná aktuálně o Sýrii, Libyi, Jemen či Ukrajinu, ale i jinde.
Stupeň nedůvěry obyvatel v tato veřejnoprávní média je tak velký, že to začalo ohrožovat pozici některých členů vlády a jejich důvěryhodnost! Vláda se proto rozhodla zareagovat po svém. (Samozřejmě chybně)! Na místo sebereflexe, se rozhodla vytvořit na Ministerstvu vnitra odbor boje proti dezinformacím pod přímým řízením ministra Chovance – předsedy Plzeňského krajského výboru ČSSD, který je zároveň na celostátní úrovni místopředseda strany!
Otázka tedy zní, jak je to možné, že tak velké procento dospělé populace nevěří premiérovi a ministrům zahraničí a vnitra (shodou okolností všichni z ČSSD), ale i veřejnoprávním mediím v tak zásadních věcech, jako jsou války a zabíjení lidí?
Vysvětlení je jednoduché. Lidstvo totiž s příchodem internetu vstoupilo do nové etapy svého vývoje, kdy nikdo už není schopen mít monopol na informace a není schopen kontrolovat informační prostor.
Skončila totiž doba jednostranných sdělení shora dolů, kdy nám media oznámila, že „pan ministr řekl“, „pan ministr se rozhodl“. Dnes se obratem pan ministr dozví, co si o tom myslí velká část veřejnosti!
Zrovna tak jsou lidé schopni si pomocí zahraničního zpravodajství z několika zdrojů na internetu zkontrolovat, jak se ty události ve skutečnosti mají! Takže soudný člověk si udělá běhen krátké doby obrázek, co je pan ministr, nebo komentátor v mediích zač!
Abychom nemluvili obecně, ukažme si to na příkladu Sýrie.
Ministr vnitra Chovanec je prezentován jak příkladný bojovník proti migrantům, terorismu, bojovník za bezpečnost naší země, našich občanů.
Naproti ministr zahraničí Zaorálek (oba ČSSD), jednoznačně, od samého počátku co je ve funkci ministra, podporuje jménem České republiky politiku USA na Blízkém východě. Politiku, která vyvolala rozvrat tamních států a obrovskou migrační vlnu. Takže tu máme schyzofrenii v podání politiky ČSSD.
Byly to USA a jejich dnes už bývalý prezident Obama, kdo všestranně (hlavně vojensky) podporoval tzv. „Syrskou exilovou opozici“, (dnes nazývaná Umírněná ozbrojená syrská opozice), aby se zbraní v ruce svrhla legální syrskou vládu a demokraticky zvoleného prezidenta Sýrie Bašára Assada. Podporovaly ji i další státy, jako Francie, Itálie, Katar, Saudská Arábie a další. Dokonce zbraně jí dodávalo i NATO, jehož je ČR členem!?
Mimochodem zajímavá otázka je, proč prezident Obama nechtěl v USA umírněnou ozbrojenou opozici, když v zahraničí ji aktivně podporoval a vyzbrojoval?
Česká republika je stále členem koalice asi 60 států v čele s USA, které tzv. bojují proti islámskému státu na Blízkém východě, především v Iráku a v Sýrii. Přičemž tato koalice ale nemá žádný mandát Rady bezpečnosti OSN pro působení v Sýrii, členském státu OSN!
Více než dva roky řada států této koalice bombardovala údajně pozice Islámského státu, ale ten se neustále rozrůstal a zabíral stále větší území Sýrie. Jak je to možné, když po útocích ruského letectva, které v Sýrii působí na pozvání legální syrské vlády, je IGIL ničen a postupně vytlačován ze Sýrie?
Co tedy USA a jejich spojenci bombardovali? I na tuto otázku je odpověď syrské vlády. USA vedly válku na cizím území proti Sýrii, cizími rukami, pomocí najatých žoldáků IGIL. Bombardovaly syrskou infrastrukturu, továrny, energetické zdroje, mosty, vojenské základny aj.!
V této koalici se uplatňuje tzv. „vůdcovský systém“, kdy vůdce, rozuměj USA na sebe vzaly odpovědnost za "řešení" situace. Vůdce, nikým nekontrolován, nikomu není zodpovědný, bombarduje kdy chce, koho chce, na území cizího státu - Sýrie! Jedná se o exemplární porušování mezinárodního práva, kryté účastí těchto států v koalici!
Jinými slovy, Česká republika podporovala v této mezinárodní koalici i za této vlády ČSSD obcházení Rady bezpečnosti OSN, podrážení autority RB OSN, státní terorismus USA. Ani jednou jsme neslyšeli prohlášení premiéra, či ministra zahraničí, že by toto chování USA veřejně odsoudili.
Nedávno se vrátil premiér Sobotka z Bruselu, kde za Českou republiku hlasoval pro prodloužení sankcí o dalších půl roku vůči Ruské federaci za její působení na Krymu a na východě Ukrajiny.
Ten samý premiér, ale i ministr zahraničí však nežádali okamžité svolání schůzky politických představitelů NATO, když Turecko, člen NATO, vtrhlo bez mandátu Rady bezpečnosti OSN svými tanky na podzim loňského roku do Sýrie! Jednalo se jednoznačně o vojenskou agresi! A dovedeme si živě představit, co by se dělo ve světě, kdyby něco takového udělalo Rusko.
Všichni, kromě české vlády a ČSSD vidí, že Turecko je sud střelného prachu. Na jeho území jsou výcvikové základny teroristů, kteří přechází státní hranici bojovat do Sýrie a vrací se zpátky odpočívat. Teroristé z IGIL pomocí tisíců auto cisteren kradli syrskou ropu a vozili ji do Turecka přes státní hranici, která je pod kontrolou ozbrojených sil tureckého státu! Zde ji prodávali a financovali tak svoji činnost. A co česká vláda na tuto skutečnost? Opět nulová reakce!
Konflikt v Sýrii, utrpení tamních statisíců lidí i proudy běženců už mohly dávno skončit, kdyby byla uplatňována zásadová politika ČSSD a české vlády v tuzemské politice a především v mezinárodních institucích jako jsou EU, NATO, OSN!
Čeho se totiž nejvíce bojí proradní západní politici, to je poškození jejich image demokrata v mediích a před voliči. A stačí málo, nazývat věci pravými jmény, na správných místech a ve správný čas! Pojmy jako vojenská agrese, porušování mezinárodního práva, válečné zločiny! Oni by se rychle začali chovat mnozí politici jinak, včetně prezidenta Obamy! Ale musí to zaznít na nejvyšší úrovni, od vlády, od ministrů, parlamentu, aby to mělo nějakou váhu. To se však nestalo. Vedení ČSSD k tomu nenašlo odvahu a selhalo!
A tak na závěr můžeme konstatovat dvě věci.
Vidíme naprosté profesní selhání ministra zahraničí Zaorálka, který je bezpáteřní, bezzásadový a manipulativní. Jeho jedinou zásadou je „držet jednotu v EU za každou cenu“. Že je porušováno přitom mezinárodní právo mu nevadí!
A to hlavní. Kdyby politici nazývali věci pravými jmény a měli hranice hodnotových norem, kam až ano, a odsud dále už ne, media by nemohly tak nehorázně lhát a přinášet zkreslené zprávy. Ale pokud jde politikům na prvním místě jen o jejich lukrativní posty, je situace jaká je.
Největší vina tudíž leží na politicích, kteří tento stav dopustili. Až potom na prodejných mediích!