Komentář ekonomky Ilony Švihlíkové o tom, proč a jak Čína a její lídr obhajuje hospodářskou globalizaci na západním ekonomickém fóru, a o čem to mimo jiné vypovídá.
Už jen to, že čínský prezident přednesl klíčový projev na začátku Světového ekonomického fóra, něco znamená. Projev, který můžeme rozdělit zhruba do tří částí, má ovšem jednu základní spojovací linii: je to obrana ekonomické globalizace (kteréžto sousloví prezident použil) a otevřenost jako kontrapunkt k protekcionismu, či uzavřenosti. Ač nebyl nikdo jmenován, z projevu bylo jasné, že se jedná o obhajobu nejen globalizace, ale i čínské role v ní tváří v tvář nastupujícímu prezidentovi Donaldu Trumpovi, který byl zvolen také díky nespokojenosti s dopady globalizace.
Podíváme-li se na projev Si Ťin-pchinga, zjistíme, že sice globalizaci obhajuje, ale to neznamená, že nevidí problémy s ní spjaté. Spíše se snaží hledat regulativní a jiná řešení, jak problémy, které v projevu konkretizoval, zmírnit či vyřešit.
Velice zajímavé je, jaká přirovnání čínský prezident použil. Kromě citátu Charlese Dickense hned v úvodu projevu pro dokreslení nejistoty naší doby, přirovnává opakovaně světovou ekonomiku k oceánu. Je všude, nelze se schovat, a to ani v přístavu. Čína – dle jeho slov – se naučila plavat (!). Máloco tak přesně vyjadřuje to, že Čína svým zapojením do globalizace nechtěla měnit svět, či mu vnucovat svůj model, ale chtěla se stát (jak s oblibou říkají Američané) Winner of the same old game – Vítězem staré známé hry.
Je to opravdu paradox dneška, že ten, kdo globalizaci nastartoval, není s jejími výsledky spokojen a chce ji revidovat (USA), zatímco plavání se naučivší Číňané ji nyní vášnivě obhajují.
Zajímavý je nicméně také výběr problémů podle čínské hlavy státu. O tom, že světová ekonomika nemá impuls se hovoří již dlouho. Toto téma měli například připraveno Rusové, jenže tehdy bylo přebito počínajícím konfliktem v Sýrii. Ťin-pching si uvědomuje důležitost inovací a moderních technologií (výslovně zmínil 3D tisk), ale také jejich konkrétních dopadů na trh práce. Je nicméně také velmi jasně patrné, že toto uvědomění si nedostatku růstového impulsu se pro čínského prezidenta jasně odehrává v rámci kapitalistické ekonomiky.
Druhé téma také není tak překvapivé. Čína patří k dlouhodobým kritikům fungování institucí – které sice opět nejsou jasně jmenovány, ale inteligentní posluchač a čtenář si domyslí – jako je MMF či skupina Světové banky. V minulosti sice došlo k menším reformám, ale svět je (nejen) podle čínského prezidenta stále hodně řízen představami o rozdělení moci po druhé světové válce, což už neodpovídá realitě druhé dekády 21. století.
Téma nerovnosti se už také milostivě dostalo do mainstreamu, aniž by se ovšem v hospodářských politikách něco víc změnilo. Následky tohoto vývoje vidíme, jak čínský prezident naznačil, na vývoji kolem sebe.
Celkově vzato charakterizovalo projev dobré vytipování problémů, ale slabší náznaky řešení – kromě odmítání protekcionismu a prosazování politiky otevřených dveří. Zaujala mě parafráze na Stiglitzovo „v závodu ke dnu všichni jen prohrávají“, které ale čínský prezident použil pro obchodní válku, která je v případě Trumpovy politiky reálnou možností pro nejbližší budoucnost.
První část projevu čínského lídra tak celkově působila dojmem: Čína zachraňuje globalizaci a činí to pro své i vaše dobro.
Druhá část projevu se týkala Číny a jejího pojetí rozvoje. V této části chtěl čínský prezident ukázat, že Čína není žádný „černý pasažér“ globalizace, tedy že sice ji globalizace prospěla (naučila se plavat), ale také svým dílem přispívá k ekonomickému růstu a je rovněž štědrým donorem rozvojové pomoci.
Kromě toho, že prezident obligatorně pochválil čínský lid a čínskou komunistickou stranu a vyzdvihl (jako obvykle) to, že každá země má právo na to hledat svou cestu (jak se naučit plavat), mě zaujala parafráze amerického prezidenta Abrahama Lincolna. Myslím, že to hodně vypovídá o tom, jak čínští představitelé chápou legitimitu svého vedení.
Původní citát je o demokracii a Lincoln v něm hovoří o „vládě lidu, lidem a pro lid“ (vzpomeňme na Josepha Stiglitze, který si půjčil tento citát na svůj, dnes již velmi slavný článek o 1 % – vláda jednoho procenta, jedním procentem a pro jedno procento). Si Ťin-pching místo o demokracii hovořil o rozvoji – rozvoji lidu, lidem a pro lid.
V této části čínský lídr zdůraznil také pojetí čínského růstu a globalizace vůbec. Zatímco Američané měli tendenci globalizaci vnímat jako nástroj, jak ovládnout svět (kulturně, politicky, vojensky, ekonomicky), tak pro Čínu platí stále skloňovaný svět win-win – tedy svět, v němž se zisk najde pro všechny. Je to velmi odlišné pojetí od toho amerického, což se ovšem rovněž projevuje v projektech jako je Hedvábná stezka…
Poslední část projevu patřila aktuálním informacím o vývoji čínské ekonomiky. Kromě zopakování pojmu nový normál, stojí za zmínku údaje o změně čínského modelu (posun ke službám a spotřebě domácností), ale také otevřené přiznání problematických aspektů čínského vývoje.
Je to zvláštní svět, v němž žijeme. Na obhajobu typicky západního, kořistnického projektu, který spočívá na moderních technologiích a kterému říkáme globalizace, je potřeba si pozvat čínského prezidenta. O Západu to možná říká víc než dost.