Odpověď není snadná. Slovanský duch nesporně žije, ale obrazně řečeno, rád se odebere do skrytu a tam si podřimuje (třeba i několik staletí). Musí nastat nějaká špatná situace, nebezpečí a pak přijít někdo, kdo ho probudí a zaktivizuje. Nejstarší známý příklad: Traduje se, že počátkem středověku slovanské kmeny sjednotil francký kupec Sámo. Proč? Evropu ohrožovaly nájezdy Avarů a bylo nutno najít sílu, která by se jim postavila na odpor. Slovanské kmeny, to nebyli svatoušci. Mezi sebou každou chvíli bojovali. Napadlo mi, že zřejmě Sámo dostal za úkol spojit síly jejich kmenů – a povedlo se mu to. Avaři byli odraženi. Po celý středověk i dále odráželi Slované další nájezdy na Evropu. Avary postupně následovali Hunové, Mongolové, Osmani (Turci). K obraně Evropy přispívali Slované podstatným podílem. Zatím pěkně v závětří se ze starých Franků stali Francouzi, Němci a další národy. Svoji energii použili na výpady do Afriky, Ameriky. Vznikly kolonie, zdroj jejich bohatství. U Slovanů tomu tak nebylo. Ti neznali ani otroctví, ani neměli kolonie.
Obrázek arabského cestovatele od neznámého autora někdo doplnil textem o jeho poznání z cest: „Slované jsou nejmocnější národ. Kdyby se spojili, nebylo by na Zemi síly, která by je zastavila.“ Důležité je slovíčko “kdyby“! Odhaluje charakteristickou slovanskou nevraživost. Té navíc udržovalo při životě neustálé podněcování z neslovanské strany, často provázené úsilím o jejich likvidaci. Zanikli Polabští a Pobaltští Slované, i v současnosti musí bránit svoji existenci Lužičtí Srbové. Přesto dnes žije v Evropě více než 280 milionů Slovanů, což je téměř polovina evropského obyvatelstva. Slované – tvoří evropskou většinu.
Slovanský svět je dnes mimořádně ohrožený. Můžeme pozorovat velké úsilí, vynakládané na to, aby se proti sobě Slované poštvali. Současně zjišťujeme zvýšenou snahu o poznání slovanské minulosti. S rozvojem pokroku se možnosti bádání různých vědeckých oborů rozšiřují a objevují se tak nové poznatky. Ty jsou popularizovány na velkém počtu internetových stránek. V souhrnu se konstatuje, že velká část Slovanské historie byla ukradena, utajena! Dějiny Slovanů totiž nezačaly stěhováním národů v 5.a 6.století n.l.! Již římští historici znali slovanské kmeny, ale naše historiografie je k tomu nevšímavá. Dále funguje řada podobných spolků jako Panslovanská unie - nejen u nás a na Slovensku, ale také v Srbsku, Polsku, Bulharsku, Makedonii, Bělorusku a samozřejmě i v Rusku. Prosazují myšlenku slovanské vzájemnosti a bratrské spolupráce Slovanů. Panslavizmus máme takříkajíc pod kůží. Jeho východiskem je všeslovanská vzájemnost. Existuje ale stále ještě nevraživost, příliš často naočkovaná z neslovanského prostředí.
Největším slovanským národem jsou Rusové. Někomu může připadat jako archaický názor Ľudovíta Štúra (19.stol.), že Slované se mohou vždy o Rusko opřít. Ale i Edvard Beneš o sto let později propagoval slovanskou politiku a slovanské souručenství. Napsal, že každý útok na Slovany začne vždy útokem proti Praze. Nabádal proto, abychom se nikdy neodpoutávali od Východu, to je od Sovětského svazu a od Polska. (Kdo Benešovi dnes nemůže přijít na jméno?) Jak viděl úlohu Ruska Dostojevskij ve své knize „Deník spisovatele r.1877“? Rusko si bude vždy uvědomovat, že je střediskem slovanské jednoty. Musí si ale uvědomovat, že nemůže očekávat od Slovanů vděčnost. Bude musit zápasit s omezeností a tvrdohlavostí Slovanů, jejich špatnými zvyky, s nepochybnou a brzkou zradou slovanství pro evropské formy politických a sociálních řádů, na které se lačně vrhnou. Budou proti sobě intrikovat a závidět si, ale v době vážného neštěstí se k Rusku společně obrátí. Ovšem po osvobození se ihned s opojením vrhnou do Evropy, až do ztráty své individuality se nakazí evropskými formami. Po prožití periody evropeismu teprve pochopí něco ze svého slovanského významu a poslání v lidstvu.
Je obtížné se orientovat v dnešních informačních útocích mainstreamových médií. Zasahují do nich dlouhé prsty cizáků i jejich přisluhovačů, často z vlivných postů. Europropagandisté chtějí přeřvat jiné názory, ale budou to mít čím dál tím těžší. Analytik Jan Schneider poukazuje (Haló noviny, 5.12.2016) na jejich vyřvávání o „ruské propagandě“, a říká: „Prostě ať se rozhlížím, ruskou propagandu nevidím, neslyším. Ale té protiruské už mám plné břicho.“
Hej Slované!