Ve středu 26. března 2025 proběhla ve Sněmovně mimořádná schůze o stavu armády a bezpečnosti. Přesněji řečeno – měla proběhnout. Ve skutečnosti se jednalo o ukázkovou demonstraci moci, arogance a snahy umlčet opozici i samotné občany. Místo otevřené debaty přišla facka demokratickým principům. Koalice uzavřela jednání veřejnosti. Bez varování. Bez vysvětlení. Bez studu.
Schůzi svolala opozice – ANO a SPD. Jejich cílem bylo diskutovat o zhoršujícím se stavu armády, nedostatku personálu, špatném vybavení i nerealistických plánech vlády na navyšování rozpočtu obrany na tři procenta HDP do roku 2030. Měli připravené projevy, chtěli mluvit k lidem. Ale nedostali šanci.
Předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová dala hned po projevu prezidenta Pavla slovo ministryni obrany Janě Černochové, přestože podle zvyklostí měl jako první vystoupit svolavatel schůze. Když se o slovo přihlásil Andrej Babiš, předsedkyně ho ignorovala a procedurálně ho odřízla. Následovalo to hlavní: ministryně Černochová navrhla, aby byla celá schůze uzavřená, protože přítomný generál Řehka prý bude mluvit o věcech, které podléhají utajení.
Nikdo přitom nevěděl, že Řehka přijde. Opoziční poslanci se o tom dozvěděli zhruba hodinu předem. „Nikdo netušil, že pozvou Řehku. Udělala to podle nás jen proto, aby to mohli uzavřít,“ prohlásil poslanec SPD Radovan Vích. A dodal, že cílem schůze bylo, aby veřejnost slyšela, co se v armádě skutečně děje. Ne aby se vše zametlo pod koberec.
Prezident Pavel byl také postaven před hotovou věc. O utajení se dozvěděl až těsně předem. Přesto vyzýval k tomu, aby se z armády nedělalo předvolební téma. Jenže právě to se podle opozice stalo. Vláda přizvala generála na poslední chvíli, schůzi uzavřela, opozici odřízla, a přitom vystoupila sama. To není diskuze. To je režie. A tohle divadlo se hrálo bez diváků.
Opoziční návrhy, aby veřejná byla alespoň ta část, kdy mluví poslanci, nebo aby bylo utajeno pouze vystoupení Řehky, byly zamítnuty. Pekarová dokonce označila návrh Schillerové za „nehlasovatelný“ a s podporou koaliční většiny byla neveřejnost schůze odhlasována v poměru 96 ku 87.
Co se tedy tajilo? Kromě procedurálního chaosu šlo podle všeho o potlačení nepohodlné diskuse o nesplněných vládních slibech. Opoziční poslanci upozorňovali, že vláda neplní svou vlastní obrannou koncepci, nedokázala předložit novelu ústavního zákona o bezpečnosti a selhává v základní komunikaci. Prezident Pavel sám uznal, že vláda i armáda mají před sebou problémy, které přesahují jedno volební období. Přesto vše proběhlo za zavřenými dveřmi. Proč? Komu to slouží? A hlavně – co všechno jsme se neměli dozvědět?
Andrej Babiš to shrnul jasně: „Tato koalice se bojí vlastních občanů, dokonce i vlastních voličů. Byli jsme vstřícní. Chápeme, že jsou věci, které nemusí veřejnost vědět. Ale snažili jsme se alespoň přesvědčit paní předsedající, aby veřejnost slyšela naše projevy.“ Tomio Okamura dodal: „Vláda to nemyslí vážně. Zamotali nás do nějaké předvolební kampaně.“
A zatímco koalice tleskala sama sobě, opozice odešla. Veřejnost přišla o možnost slyšet o armádě pravdu. Ne tu vládní, filtrovanou, kontrolovanou, ale syrovou realitu. Jak je na tom armáda doopravdy? Proč odcházejí vojáci? Proč nakupujeme předraženou techniku a nemáme základní vybavení? A proč se o tom nesmí mluvit?