V posledních dnech mě zaujala zpráva, v níž se senátor za ODS a radní za TOP 09 přou o to, jak by se mělo a nemělo "adekvátně" nakládat s lidmi bez domova.
Budí hořký úsměv na tváři, když zrovna členka naprosto asociální TOP 09 hovoří o nezadatelném právu člověka (i toho bez přístřeší) na důstojnost. A budí přímo děsivý strach, když senátor v bílém límečku, zvolený společně za ODS a TOP 09, hovoří o "řešení" v podobě kriminalizace bezdomovců. Za to, že - prostě - nemají domov.
Evokuje to období vlády Petra Nečase a ministra Miroslava Kalouska. Hrozivě to připomíná sociální darwinismus. A smrdí to fašismem.
Ano, lidé bez domova jsou vedlejším produktem této doby. Netvoří ozdobu našich měst. Možná i částečně proto, že poněkud zobrazují černé svědomí dekadentního kapitalistického systému. Ukazují nám smutné zrcadlo.
Nelze je všechny házet do jednoho pytle. V tom, že příčiny bezdomovectví mohou být různé, má paní radní pravdu, takže v argumentační bitce má přeci jen tak trochu navrch. Otázkou zůstává, proč je tedy právě ona členkou tak sociálně bezcitné strany, jakou představuje na naší politické scéně TOP 09...
Spisovatel 19. století Jan Neruda v Povídkách malostranských popisoval pouliční žebráky jako jakýsi "kolorit" - jako nedílnou součást obrazu městské subkultury. Kdo studoval ekonomickou teorii Karla Marxe a zákonitosti kapitalistické společnosti, ví své. Přesto je dobré udělat si malý historický exkurs.
Již osvícenský císař Josef II. vydal příkaz stavět obecní pastoušky. Obce tak měly přímo "svatou povinnost" ubytovat v nich každého, kdo neměl střechu nad hlavou. Dokonce existovalo cosi jako domovské listy, jež představovaly jakousi "poukázku" na bydlení v pastoušce dané obce.
Po druhé světové válce pastoušky postupně nahradily tzv. svobodárny. Byly to vlastně podnikové ubytovny. Přiznejme si však, že ne vždy v nich bydleli jen řádní zaměstnanci podniků.
Po roce 1989 došlo k privatizaci podnikových ubytoven a k poplatku 50 korun za měsíc si připišme další dvě nuly. Takže "po vítězství pravdy a lásky", kdy cena vzrostla z 50 korun na 5 000 korun, se "všichni ti, kteří to nezvládli", ocitli rovnou na ulici.
Zatímco ještě za C. K. Rakouska stálo bydlení v jednopokojovém bytě cca čtvrtinu platu i toho nejnuznějšího dělníka, dnes je vlastní bydlení pro mnohé zcela nedostižným snem. A přitom před první světovou válkou zde byl rovněž zku.vený kapitalismus, v němž někteří neměli ani na boty...
Co z toho tedy vyplývá? Že ten "polistopadový kapitalismus" je ve své nahé podstatě ještě mnohem horší (a bude ještě hůř) než kapitalismus předválečný. V otázce dostupnosti bydlení naprosto!
Protože je to právě ten "pravdo-láskový kapitalismus", který už od samého počátku "vychovává" lidi k absolutní bezcitnosti.
Ironii dnešní doby ilustruje fakt, že právem odsouzený vrah má střechu nad hlavou jistou. Stejně tak jídlo, ošacení, některý dokonce i posilovnu. Člověk, který se nepřízní osudu ocitne na ulici, nikoli. Tak vypadá temná tvář kapitalismu, která rozhodně "nezdobí" naše dnešní časy.
Sečteno a podtrženo - bezdomovectví tu prakticky nebylo od Josefa II. až do roku 1989.