Na Seznamu jsem si přečetl podivný komentář. Věnoval se střelbě do demonstrantů v dobách předmnichovské republiky. Odrazil se od nesprávné teze, že T. G. Masaryk s ní měl něco společného, a přímo zaútočil na tehdejší komunistickou stranu, potažmo na všechny komunisty. Nechci dnes bránit KSČ, mnohé jí lze vyčíst, ale zároveň nemálo věcí připsat k dobru. Zvláště to, jak se postavila právě za nezaměstnané a strádající. To, co autor zamyšlení na Seznamu z oněch událostí dedukoval, jen ukazuje, jak lze jednoduše převrátit dějiny a tvářit se, že napravuje pokažené.
Právě dnes je tomu 85 let, kdy 20. října došlo k zastavení činnosti KSČ, k aktu, který se nepodařilo prosadit počátkem třicátých let. Proč vlastně taková snaha likvidovat jednu z opozičních stran, která měla nemálo poslanců a senátorů v parlamentu? Protože ona byla tou silou, která dokázala nezaměstnané spojit, aniž by ji třeba volili, a jít pak bojovat za svá práva, za práci, za to, aby ti, co ji ztratili, nemuseli umírat hlady nebo třeba »jen« strádat. A právě do takových se střílelo a na dlažbách zůstávali mrtví a ranění. Těch zastřelených v místech, kde četníci zasáhli, bylo desítky a až do poloviny třicátých let nebyl rok, kdy by si četníci či policie ostrými náboji nezajistila svůj pořádek. Stávkovat, demonstrovat, projevovat nesouhlas s rozhodnutím uhlobaronů, stavitelů silnic, železnic, statkářů, místních úřadů, podle pisatele komentáře ze Seznamu se přece nemělo. Lidé měli sklonit hlavy, uctivě sejmout čepice a přesvědčit své děti, že jíst je přepych. Tehdejší komunisté však říkali, že to tak nemá být a shromažďovali lidi k obraně obyčejného práva na život. To byl jejich zločin. Pustili se do řádu, který z masy lidí dělal raby vydělávající na ty nahoře. Znovu opakuji: To byl a je zločin?
Dnes tomu totiž není jinak. Ti, kteří se scházejí na náměstí – a už to neorganizují komunisté, jsou mainstreamovými médii a politiky, kteří se podivným způsobem dostali k moci, nazýváni narušovateli klidu a míru v naší vlasti, proruskými šváby, trolly, atd. Také to je zločin? Inflace, z níž těží majitelé akcií energetických a jiných firem, válkychtiví politici a výrobci zbraní, akcionáři lékových továren, atd., atd. smí vydělávat na většině národa, protože »oni vlastní« a nemohou přece dostat menší dividendy… pochopil jsem to správně?
Co znamená »nezastat se těch, kteří jsou exploatováni«? Pastor Niemöller, jeden čas předseda Ekumenické rady církví v Německu, vyslovil velice moudrá slova, spíše však výzvu pro budoucnost: »Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem – nebyl jsem přece komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem – nebyl jsem přece sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, mlčel jsem – nebyl jsem přece odborář. Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat.«
Je 20. října. V roce 1938 byla zastavena činnost KSČ. Následovalo rozpuštění sociální demokracie, zákaz premiéry další z her Osvobozeného, vyhození Hugo Haase z Národního divadla, vyloučení židovských právníků z odborného sdružení, dohoda o spolupráci velení české policie s německou nacistickou…
Je září roku 2023. Reakce ministra vnitra a premiéra české vlády na shromažďování odpůrců jejich vládnutí nesvědčí právě o dobrém vztahu k Listině práv a svobod. Zatím nelze nechat střílet do demonstrantů, ale je možné je pronásledovat a propouštět, jako se stalo či má stát děkanu Ševčíkovi či jednomu z organizátorů protivládních akcí, omezovat svobodu slova v Poslanecké sněmovně a připravovat represívní a zákazové zákony. Ty se mají týkat všech, kteří nectí »ukotvení« naší republiky a našich údajně »státních zájmů«. Krok za krokem se však ukrajuje z našich dosavadních svobod a práv. Nerozhodujeme už o všem, co se nás bezprostředně týká, ani naši levnou elektřinu nemůžeme našim občanům levně prodat, podřizujeme se »kvalifikované většině« v Evropské unii, podepsali jsme nerovnou »obrannou smlouvu« s USA, jsme nejaktivnější zemí v Evropě, která plní americká nebo eurounijní zadání…
Mnohočetnost a nejednotnost odporu zatím vyhovuje vládní moci. Je proto třeba se sjednotit. Proto jsem se dnes zastavil u onoho data 20. října 1938 a toho, co nikoli v té souvislosti – ale vlastně také je tu souvislost, řekl německý pastor Niemöller.