Inovace: Válka, nebo jen nová metoda barevné revoluce? Proč nejlepší tajné služby na světě nic nevěděly? Nebo vše věděly - a nechaly si to pro sebe? Bibi je progresivcům Západu trnem v oku. Co na to Hospodin? Místo, kde skončí svět?
PETR HÁJEK vidí v "překvapivém" útoku Palestinců na Izrael něco úplně jiného, než se snaží nadiktovat korporátní média, a připomíná, že "druhý Řím", který byl vzkříšen na americkém kontinentě, se od toho původního liší jenom v tom, že může zničit doslova celý svět - jak ostatně říkají i dávná proroctví
Všechno ostatní zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku. Jako když Vladimír Putin během jediného dne vyléčil svět od tragické covidové frašky. Obranná operace na záchranu miliónů ruskojazyčných občanů Doněcka a Luhanska vražděných několik let po Západem zorganizovaném státním převratu v Kyjevě smetla vše ostatní (na čas) do
Západ začal válku proti Rusku na Ukrajině, protože ruská operace znemožnila rozmístit na „ruském podbřišku“ (slovy Monroeovy doktríny „zadním dvorku") americké jaderné rakety. A dokončit obklíčení nepoddajné velmoci evropskými satelity washingtonského NATO. Zabránil své loutkové pučistické vládě v Kyjevě uzavřít s Moskvou již dojednanou mírovou dohodu a přinutil svého mouřenína Zelenského poslat do „mlýnku na maso“ statisíce Ukrajinců.
Teď pro změnu zase ze všech korporátních (a zčásti i alternativních) médií trčí Izrael. Proto není možné se tomuto tématu úplně vyhnout ani zde. Ostatně – protože všechno souvisí se vším – i tato událost má pro chápání nikdy nekončících koloniálních tužeb a ambicí Západu v čele s USA svůj význam také pro nás.
Místo, kde skončí svět?
Poměrně rozsáhlý útok Palestinců je překvapivý asi jen tím, že je překvapivý. Sionistický stát, který poválečným rozhodnutím vítězných velmocí vzal Palestincům jejich zemi, a učinil je národem bez domova, bývá předmětem jejich brutálních vojenských „protestních operací“ poměrně často. Stejně jako neméně brutálních „odvetných trestních úderů“ židovského státu, které jsou ještě častější. Přesto však na té aktuální něco překvapivého je.
Izrael je v podstatě americkou výspou, tykadlem hasnoucího (a tím víc kopajícího) impéria moderního věku ve věčně bouřlivé oblasti, v níž se po staletí střetávají tři nejvýznamnější světová náboženství. A velmocenské zájmy mocenských struktur, které je ve světském zápolení reprezentují.
Připomeňme, že poté co židé před dvěma tisíci lety popravili na Golgotě Bohočlověka, a zahájili povstání proti koloniálnímu Římu, dopadli přesně, jak jim popravený zakladatel křesťanské civilizace předpověděl: Byli rozprášeni, a rozutekli se do všech světových stran. Stali se národem bez státu. Jenže ani dekadentní Řím už dlouho nevydržel. Padl pod náporem barbarů – a jeho ubohý zbyteček se stal centrálním místem západní větve zvolna dominující křesťanské civilizace.
Pak se na scéně dějin objevil Mohamed s bojovným náboženstvím, jež se ve své ideové rovině od judaismu příliš neliší. A muslimové nakonec obsadili i Jeruzalém – nejposvátnější místo židů (znovu vystavěný Šalamounův chrám podruhé zbořený Římany) i křesťanů (je zde Boží hrob). Pak je odtud křesťané párkrát vyhnali (křížové výpravy), a naopak. A na chrámové hoře zasvítila zlatem obložená kupole muslimské mešity (al-Axá). Komu tedy patří místo, kde se podle proroctví objeví při svém návratu Kristus v okamžiku „konce časů“ – tedy konce světa, jak jej známe?
Co na to Hospodin?
Po druhé světové válce by se zdálo, že židům. Spojené státy i Sovětský svaz souhlasily, aby právě zde Hitlerem pronásledovaní židé (Slované byli pronásledováni ještě víc, ale zachránil je Stalinův SSSR) dostali opět svůj stát – protože obě vítězné velmoci měly na Středním východě své mocenské zájmy (Britové uvažovali o zemi pro židy v Africe). A se souhlasem globalistické OSN vyhnali z Palestiny Araby. Od té chvíle se tu bojuje. Židé, kteří do té doby byli nejbližšími kamarády Arabů, se stali jejich úhlavními nepřáteli.
Ostatně ani zdaleka ne celá židovská komunita s existencí Izraele souhlasila a souhlasí. V New Yorku jsem se dostal do čtvrti ovládané pravověrnými judaisty, kteří mají dokonce rozhlasovou stanici vysílající vytrvale do Izraele výzvy, aby jej židé opustili, protože takhle to Hospodin nezamýšlel, a skončí to prý definitivní tragédií nejen pro židovský národ, ale i pro svět. Když pozorujeme opakované krize v této oblasti, jejichž katalyzátorem je právě americkými dolary a technologiemi vybavený židovský stát (včetně jaderných zbraní, ač je oficiálně nepřiznává) a věčný útlak palestinských Arabů (o zájmech Íránu či Saudů ani nemluvě), nemusejí být tak daleko od pravdy.
Vnitřně rozdělené království
Jenže Arabové jsou vnitřně rozděleni. Postihlo je totéž, co křesťany (když se objevilo rozvratné protestanství): Mají dvě větve, které se vzájemně nenávidí možná ještě víc, než společně nenávidí Izrael. Sunité (například) Saudové a Šíité (především Íránci) jsou zcela nesmiřitelnými soupeři o dominanci v arabském světě. Zatímco Saudové se nechali Američany v podstatě kolonizovat (teprve v poslední době, když Amerika a její diktátorské možnosti upadají, se tváří trochu odbojněji), Íránci s „novým Římem“ vytrvale bojují.
Ovšem také Izrael je vnitřně rozdělen. Místní „progresivisté“ sice poslední volby prohráli. Na premiérský post se vrátil progresivisty nenáviděný zkušený politik „Bibi“ Netanjahu – tak trochu jako nyní na Slovensku Robert Fico – a vytrvale proti němu demonstrují. Dovolil si totiž příliš: Chtěl oslabit roli nevolených panáků v „ústavním soudu“ (hlavní pojistka západních totalitářů proti demokracii, když se jim výsledky lidového hlasování nehodí).
A protože Izrael ke svému štěstí není uvězněn v žádné „globalistické unii“ (jako Polsko či Maďarsko, které ze stejných důvodů mohou "bachaři" ostrakizovat), nezbývá než sáhnout po nějaké té barevné revoluci. A tady jsme dost možná u jádra celého „překvapivého“ palestinského útoku.
On jim to ten jejich vlastní popravený Bohočlověk již před dvěmi tisícovkami let říkal: Je-li království vnitřně rozděleno, nemůže uspět a nakonec zanikne. Jenže židé - stejně jako Arabové - Ho berou nanejvýš jako proroka a Jeho metafyzickou podstatu neuznávají. Tak co by Ho poslouchali. Ostatně jedná stejně tak i současná západní civilizace, která prosperovala, dokud Ho ve svých vůdcích (a dnes z větší části i zmanipulovaném lidu) neopustila.
Také významná část současných občanů Izraele je přinejmenším duchovně "vlažná". Tak si nechali vnutit západní životní styl - včetně toho politického. Odpor proti konzervativní vládě Benjamina Netanjahua má především tento rozměr. Někteří mladí muži dokonce odmítali vstupovat do armády (která je v Izraeli poviná i pro ženy). Policie se začala chovat podivně.
Všichni se nyní shodují, že palestinský útok byl dlouhodobě připravovaný. A jestli jsou někde tajné služby hodné toho slova - ne jako naši čučkaři, kteří slouží především ke sledování svobodymilovných nepodvolených a opakování amerických frází - pak jsou to tajné služby Izraele. Ty mají oči a uši všude, včetně vlád svých "nominálních" spojenců. Vyvinuli sledovací technologie, jež od nich dnes západní totalitáři kupují. Je fakticky vyloučeno, aby o připravovaném útoku takového rozsahu nevěděly.
Jen to prostě nějak "zapomněly" sdělit své vládě. Je to vlastně inovativní způsob "barevné revoluce". Je totiž vysoce pravděpodobné, že "průšvih" tohoto rozsahu Netanjahuova vláda nepřežije. Zajímavá zkušenost (nejen Robert Fico by ji měl patřičně "zpracovat").
Že při tom zahynou stovky nevinných lidí na obou stranách? To je skutečným strůjcům další "války jinýma rukama" samozřejmě jedno. Izrael je prostě nutno postavit do řady. Tajné služby (propojené s americkými) dostaly úkol. S Netanjahuem, který udržuje i dobré vztahy s Vladimírem Putinem (a neposkytuje nacistickému režimu v Kyjevě to, co od něj Biden a spol. požadují), nemluvě o zlepšování vztahů se "vzpurnou" Saudskou Arábií, jež netěží tolik ropy, kolik jí USA kvůli svým ekonomickým potížím diktují, s tímhle Netanjahuem to prostě nejde.
A tak to je a bude pořád.
Dokud se těch zločinců - dá-li Bůh - nezbavíme.