Každému normálnímu politikovi by už s Ústavem pro studium totalitních režimů (ÚSTR) dávno došla trpělivost, a věděl by, kam s ním!
Jenže to by ÚSTR nesměl být ultrapolitickou institucí, nejvyšším strážcem ideologické zapálenosti, navíc i vrchním kádrovákem, který chce po 33 letech určovat, komu z přeživších funkcionářů minulého režimu snížit důchody. Eklhaft! Chucpe! , píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jan Schneider.
Snad proto se vedení ÚSTRu cítí silné v kramflecích a zatoužilo přestěhovat se do Petschkova paláce (bůhví, co je tam táhne – ?). Nyní ÚSTR sídlí přechodně v Domě odborových svazů, odkud bude muset zanedlouho vypadnout, když předtím jeho vedení zpackalo rekonstrukci původního vlastního sídla, které je nyní v nepoužitelném stavu. Přesto si v rozpočtově naprosto šílené době drze dovolilo navrhnout státu, aby financoval jeho přesun do Petschkova paláce. Prý by to stálo v řádu statisíce, odvolává se vedení ÚSTRu na odhad Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Nejapné praktiky ve finanční oblasti představitelů ÚSTRu jsou podobné těm, které aplikují v oblasti historické. Zajímá je jen ideologická strana problému, realitu neřeší vůbec. V Petschkově paláci však sídlí ministerstvo průmyslu a obchodu, jehož úředníci zlopověstnému ministru Jozefu Síkelovi vyčíslili náklady na přestěhování vlastního rezortu na 150 miliónů korun!
Vedení ÚSTRu poté vyložilo jako argumentační trumf Archív bezpečnostních složek (ABS), který by prý nutně potřeboval nové umístění. Archív nyní sídlí v ulici Na Struze, která je v záplavové zóně!
To sice ředitelka ABS Světlana Ptáčniková připouští, s tím ale, že jsou různé úrovně záplavových zón, a ABS přečkal před dvaceti lety i tisíciletou povodeň, a Praha od té doby protizáplavová opatření ještě zlepšila. Ke všemu ještě byly prostory ABS před nastěhováním archivu zrekonstruovány a jsou vyhovující, kdežto v případě Petschkova paláce je jisté, že by musely být provedeny rozsáhlé a tudíž nákladné úpravy, aby tam mohl být archív přestěhován (a to ještě nikdo nezmínil leckdy výstřední vliv památkářů při podobných příležitostech).
Ředitelka Ptáčniková tedy konstatuje, že ABS sídlí ve vyhovujících prostorech, což je v přímém rozporu s tvrzením ředitele ÚSTRu Ladislava Kudrny, který sice není archivář, ale tvrdí, že prostory v ulici Na Struze jsou pro skladování archiválií zcela nevhodné. A že by v případě velké povodně došlo k velké tragédii z hlediska historických pramenů. K tomu jen snad připodotknutí, že přišla-li by povodeň ještě větší, než ta před dvaceti lety, měli bychom na dlouhou dobu úplně jiné starosti, než nějaké lustrování.
ÚSTR je totiž co do plnění své zákonné působnosti velmi jednostranný, zaměřený převážně na dobu „komunismu“. Přičemž je více než jasné, že mnozí touto frenetickou aktivitou bojují zápas se svou vlastní minulostí. Především bývalý svazácký funkcionář Pavel Žáček, který (podobně jako prezident Petr Pavel, po úspěšné kariéře v minulém režimu) ve zlomové době náhle, avšak příhodně „prozřel“. A protože nejlepší obranou je útok, Žáček se pak zasloužil o založení ÚSTRu, tedy ústavu, který měl kriticky zkoumat život a činy mimo jiné i právě takových svazáckých funkcionářů, jako byl on sám!
Odborná i osvětová činnost ÚSTRu, týkající se doby nacistické okupace, je ve srovnání s úsilím očernit minulý režim podlimitní, a to přesto, že kromě příčin a podmínek vzniku nacismu, včetně západních investic do rozvoje nacistického válečného průmyslu, má studovat i vliv té doby na poválečný vývoj, poskytování azylu nacistickým zločincům, dlouhodobé důsledky též i majetkových zločinů nacistů a jejich spolupachatelů, ustašovců a japonské armády, rozšiřování neonacismu, včetně do současnosti trvajících oslavných pochodů jednotek SS v Pobaltí, vzrůstající agresivní oslavy nacistických spolupracovníků na Ukrajině, neutuchávající antisemitismus a mnoho dalších, s nacismem souvisejících jevů.
ÚSTR má tedy co napravovat a dohánět. Vhodným podnětem, který by vyřešil i otázku umístění pracovníků tohoto ústavu, by bylo přestěhování ÚSTRu do Terezína. Zde je místa poměrně dost, a navíc by pracovníci ústavu měli před očima stále trvalou připomínku toho, co mají podle zákona skutečně dělat, a co plní jen pomálu, přestože celá Evropa znovu hnědne a náckové a jejich přisluhovači jsou zase v prvních řadách a stále hlasitější a dokonce jsou oslavováni – a existence toho všeho svinstva je bagatelizována a dějiny jsou hanebně přepisovány podle nacistických foršriftů (naposledy v kauze Skála a spol. soud dal za pravdu Goebbelsově interpretaci katyňského masakru).
Ještě nějaké další otázky?