V úterý 24. května 2022 Naše Pravda publikovala v internetovém vydání komentář Pavla Janíčka pod názvem „Ukrajinské (ale i ruské) schizofrenie“. S názory autora se bohužel neztotožňuji, příliš mi připomínají aktuální myšlenkovou neujasněnost příčin a následků popisovaného tématu a neochotu vyjádřit se jasně. Laicky řečeno názor autora je obojaký, ani ryba ani rak. Pokritizovat, a přitom moc nenarazit s vědomím jistoty otevřených zadních ne vrátek, ale vrat, dokořán.
Bohužel, pane Janičko. Jak rád čtu vaše články, tak tentokrát jste se s názvem trefil do vlastní nohy. Schizofrenie není v ruském řešení, ale ve vaší mysli. Ještě nikdy a nikdo neřekl od počátku napadení Ukrajiny Ruskem, co měli Rusové dělat, aby zabránili rozpínavému nacismu ukrajinských sil, jejichž Zelenskij je trapnou loutkou oligarchy a USA a přípravám USA a NATO na opravdovou velkou válku proti Rusku ať mediální, biologickou, klasickou, jarně demonstrační či majdanovou.
A to jsem zapomněl na opravdu schizofrenní plány nazvané Dropshot, či obrovské divadlo pod jménem Norimberský proces, kde pochybný vítěz bere vše vynášením velkých slov a soudů, a přitom spojenci drží chviličku neodzbrojené nacistické divize v plné zbrani, připravené k útoku na vyčerpaný SSSR. Úžasné. Celosvětově; skvělé. Suroviny, parcelace Ruska je jediným a základním lákadlem nenažranců, kteří znají jedinou modlu – PRACHY. Nevšiml jste si například Kazachstánu? Gruzie? Běloruska a pokusu atentátu na Lukašenka? Ne, nevšiml? "Škoda. Rozumím tomu, že musíte takhle psát, aby vás komunisty nezakázali" doplňuje autor zas. Což je jen ubohá ilustrace cenzurované, fašismu se blížící reality. S formuláři vyhlášek jistého Klímy, podivných názorů Černochové s hejnem podobným koaličních, dobře vedených a dirigovaných z USA.
Váš článek mi připomněl články skromných buditelů a mírných, dobře vychovaných reformátorů, kteří by chtěli trošku a trošičku reformovat dnešní spění k otevřenému nacismu u nás. Pochopitelně s otevřenými zadními ne vrátky, ale vraty, dokořán. A tak přirovnávají dnešní dění ke „komunistické totalitě“, mluví o „dnešních soudruzích“, používajíce toto slovo v nadbytku, případně slovo bolševik jako urážku apod. Přitom a jedině by slovo … bylo velmi vhodné. Nejen pro naše Oberherren, ale pro naši tupou, v relativním komfortu prdící, krkající část národa, zvyklou sedět u televize, soudit, porovnávat, vyvrhovat moudra a ostatní bláboly. Vždyť jich se to netýká. C´est tout.
Srovnej z klasické české literatury:
Karel Čapek Matka, S.K. Neumann, Každý se bojí o svou kůži ...