Musím se smát, když se dívám na novinky o Ukrajině. Ne že bych měl radost, že válka pokračuje, nicméně se opravdu bavím a nejvíce hned po ránu. Tam v takzvané »snídani« natrefíte na odborníka na slovo vzatého. Je mladý, zajisté perspektivní, uhrovatý a hlavně při každém komentáři z Ukrajiny dští síru a oheň proti Rusům. Někdy i slina ukápne. Tento samozvaný odborník vám s brunátným obličejem sdělí, že Rusko podniká kobercové nálety na ukrajinská města, za zády ovšem má záběry, kde po ulicích jednak projíždějí auta a valná většina domů stojí stále na pevných základech a bohužel věrohodnosti jeho projevů i ta babička, co v poklidu vychází z obchodu s plnými taškami, tomu moc nepřidá.
Jak už všichni víme, tak DUCH KYJEVA, známý to letec a ničitel ruských letadel, také neexistuje a je to jen výplod zdejších »důvěryhodných« novinářů, víme také, že (neříkám vždy) na takzvané humanitární koridory střílejí také hoši ze slavného batalionu Azov, líbajíce pravděpodobně runy SS na svých výložkách. Víme také to, že rakety létají do ukrajinských měst z několika směrů a ne jenom ze směru ležení ruské armády. Myslím ale, že nikdo neví, že v pondělí při útoku na město v Donbaské oblasti zemřelo 20 civilistů. Nemyslím, že si někdo všiml, že výbuchy v televizních novinách jsou jen a pouze (opět neříkám všechny) z počítačových her. Nemohu dále opomenout brutální najetí ruského obrněného transportéru do osobního vozidla s důchodcem za volantem. Jasná brutalita podaná rektálními pressery jako bezdůvodný útok na civilisty. Bohužel však vyšlo najevo, že transportér byl ukrajinský a šlo pouze o nezvládnutí vozidla v alkoholovém rauši. Je to prostě pech. Informace, tedy ty pravé, vyjdou vždy najevo. Dříve nebo později.
Očekával bych, že se tyto skutečnosti objeví ve zprávách druhý den, ale zbylo pouze to očekávání. Do toho ještě poslední megašpionážní aféra na Slovensku. U křoví si povídají dva špioni, jeden z nich je pracovník ruského velvyslanectví a druhý je jakýsi novinář cenzurovaného webového zpravodaje. Oba se dohadují o informacích o EU a NATO, které má novinář zajistit a poskytnout. Promiňte, ale když jsme chodili s klukama na třešně, tak ta domluva probíhala za větší konspirace, než tato zoufalá snaha opět ovlivnit lidi mdlého rozumu.
O cestě našeho fialového premiéra snad nemá cenu ani polemizovat. Jedná se buď o pominutí smyslů, nebo jen snahu zalézt ještě hlouběji do otvoru, kde prostě slunce nesvítí. Místo aby se staral o lidi, co ho pravděpodobně ve stejném pominutí smyslů zvolili, jede poplácat po ramenou člověka, co si bere civilisty jako rukojmí ke své ochraně a rádoby slávě. Ale vlastně vrána k vráně jede vlakem. Ale věřme jim to!? Vzhledem k tomu, co máme za informace spojené s místní cenzurou, už nevěřím ničemu.
Je nad slunce jasné, že cenzura v Rusku, kterou se tak ohánějí místní rektožurnalisté, je špatná, tedy pokud tam vůbec nějaká je. Ale oč jsme my lepší? Aha. Už vím. Ta naše cenzura je vlastně ta pravá humanitární, pravdoláskařská, kavární, eurohujerská, proukrajinoidní.
Je to jako to přísloví, chytrému napověz, hloupého trkni. Nechci vás trkat, tak vám napovídám.