O černém pátku 17. listopadu devětatřicátého, jak jej nazval historik Jozef Leikert, se z budoucí inteligence a naděje národa, v mžiku stali vězni s nejistou budoucností. Třebaže věděli, že riskují vlastní životy, nechyběli na demonstraci 28. října, která onomu pátku předcházela.
„Svět se jednou musí dovědět, že Češi s okupací nesouhlasí. Kdo se bojí, ať zůstane doma,“ vystoupil s výzvou Jan Opletal s tím, že on demonstrovat jde.
Dne 17. listopadu 1939 nacistické Německo podniklo nemilosrdný útok proti českým vysokým školám, jejich studentům a pedagogům, proti celé české inteligenci.
České vysoké školy byly 17. listopadu 1939 Němci uzavřeny v rámci útoku proti české inteligenci a demokracii jako takové. Na tyto události nesmíme zapomínat. Musíme mít stále na paměti statečný boj proti utiskovatelům svobody, třeba proto, aby se minulost již nikdy nemohla opakovat.
Mezinárodní den studentstva byl vyhlášen v roce 1941 v Londýně na manifestačním shromáždění delegátů studentů dvaceti šesti národů světa.
Chtěli tím vyjádřit „hlubokou úctu popraveným a uvězněným československým studentům, kteří první v Evropě dali podnět k masovému odporu proti nacistickým okupantům na podzim roku 1939“, jak se píše v Prohlášení spojeneckých studentů.
Paradoxní a smutné je, že jediný mezinárodní svátek, mající původ v českých zemích, byl přejmenován bohužel právě u nás. „Demokratům“ převážně v pravicové části politického spektra poslanecké sněmovny vadilo údajné těsné sepětí s minulých režimem. Český svaz bojovníků za svobodu se ústy svého předsedy Jaroslava Vodičky opětovně veřejně obracel na politiky, aby přispěli k obnovení MDS jako samostatného státního svátku s plným oficiálním mezinárodním názvem. Zatím bohužel marně.
Minulost nám dává dostatečnou lekci z toho, že žádná společnost nemá demokracii zajištěnou provždy. Musíme si ji tedy hýčkat, bránit ji i ve jménu těch, kteří za ni položili životy nebo trpěli v koncentračních táborech, jako studenti 17. listopadu 1939.
Uctěme prosím zvláště v tento den jejich památku.