Rusko - Vladimír Putin: projev k občanům Ruska v plném znění
24. února 2022 06:00RU
Vážení občané Ruska! Drazí přátelé!
Dnes opět považuji za nutné vrátit se k tragickým událostem odehrávajícím se na Donbasu a klíčovým otázkám zajištění bezpečnosti samotného Ruska.
Dovolte mi začít tím, co jsem řekl 21. února tohoto roku. Hovoříme o tom, co v nás vyvolává zvláštní obavy a úzkost, o těch zásadních hrozbách, které rok co rok krok za krokem hrubě a bez okolků vytvářejí nezodpovědní politici na Západě ve vztahu k naší zemi. Mám na mysli rozšíření bloku NATO na východ, přiblížení jeho vojenské infrastruktury k ruským hranicím.
Je známo, že jsme se již 30 let vytrvale a trpělivě snažili dohodnout s předními zeměmi NATO na principech rovné a nedělitelné bezpečnosti v Evropě. V reakci na naše návrhy jsme neustále čelili buď cynickému podvodu a lžím, nebo pokusům o nátlak a vydírání, zatímco Severoatlantická aliance se mezitím, přes všechny naše protesty a obavy, neustále rozšiřuje. Vojenská mašinérie se pohybuje a, opakuji, blíží se k našim hranicím.
Proč se to všechno děje? Kde se bere tento drzý způsob vyjadřování z pozice vlastní výlučnosti, neomylnosti a povolnosti? Kde se bere ten přezíravý postoj k našim zájmům a naprosto legitimním požadavkům?
Odpověď je jasná, vše je jasné a zřejmé. Sovětský svaz koncem 80. let minulého století oslabil a poté se zcela zhroutil. Celý průběh událostí, které se tehdy odehrály, je dobrou lekcí i pro nás dnes, přesvědčivě ukázal, že paralýza moci a vůle je prvním krokem k úplné degradaci a zapomnění. Jakmile jsme na nějakou dobu ztratili důvěru v sebe sama, a je to, ukázalo se, že rovnováha sil ve světě je narušena.
To vedlo k tomu, že dřívější smlouvy a dohody již nejsou v platnosti. Přemlouvání a žádosti nepomáhají. Vše, co se nehodí hegemonovi, těm u moci, je prohlášeno za archaické, zastaralé, nepotřebné. A naopak: vše, co se jim zdá být prospěšné, je prezentováno jako konečná pravda, prosazovaná za každou cenu, surově, všemi prostředky. Disidenti jsou zlomeni přes koleno.
To, o čem teď mluvím, se netýká jen Ruska a nejen nás. To platí pro celý systém mezinárodních vztahů a někdy i pro samotné spojence USA. Po rozpadu SSSR vlastně začalo přerozdělování světa a normy mezinárodního práva, které se do té doby vyvinuly - a ty klíčové, základní, byly přijaty na konci druhé světové války a do značné míry konsolidovaly její výsledky - začal zasahovat do těch, kteří se prohlásili za vítěze studené války.
Samozřejmě, že v praktickém životě, v mezinárodních vztazích, v pravidlech pro jejich regulaci, bylo nutné brát ohled na změny situace ve světě a samotnou rovnováhu sil. To však mělo být provedeno profesionálně, hladce, trpělivě, s ohledem a respektováním zájmů všech zemí a pochopení naší odpovědnosti. Ale ne – stav euforie z absolutní nadřazenosti, jakási novodobá forma absolutismu, a to ještě na pozadí nízké úrovně obecné kultury a arogance těch, kteří připravovali, přijímali a prosazovali rozhodnutí, která byla prospěšná jen pro ně samotné. Situace se začala vyvíjet podle jiného scénáře.
Příklady nemusíte hledat daleko. Nejprve bez jakýchkoliv sankcí Rady bezpečnosti OSN provedli krvavou vojenskou operaci proti Bělehradu za použití letadel a raket přímo v samém středu Evropy. Několik týdnů nepřetržitého bombardování civilních měst na infrastrukturu podporující život. Musíme tato fakta připomínat, jinak někteří západní kolegové na ty události neradi vzpomínají, a když už se o tom bavíme, raději neukazují na normy mezinárodního práva, ale na okolnosti, které si vykládají, jak uznají za vhodné.
Pak přišel na řadu Irák, Libye, Sýrie. Nelegitimní použití vojenské síly proti Libyi, překrucování všech rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN v libyjské otázce vedlo k úplnému zničení státu, ke vzniku obrovského semeniště mezinárodního terorismu, k tomu, že se země propadla do humanitární katastrofy, která se mnoho let nezastavila.občanská válka. Tragédie, která odsoudila k záhubě statisíce, miliony lidí nejen v Libyi, ale v celém tomto regionu, dala podnět k masivnímu migračnímu exodu ze severní Afriky a Blízkého východu do Evropy.
Podobný osud byl připraven i pro Sýrii. Boje západní koalice na území této země bez souhlasu syrské vlády a sankcí Rady bezpečnosti OSN nejsou nic jiného než agrese, intervence.
Zvláštní místo v této sérii však zaujímá samozřejmě invaze do Iráku, rovněž bez jakéhokoli právního důvodu. Jako záminku zvolili spolehlivé informace údajně dostupné Spojeným státům o přítomnosti zbraní hromadného ničení v Iráku. Na důkaz toho, veřejně, před celým světem, ministr zahraničí USA třásl jakousi zkumavkou s bílým práškem a všechny ujišťoval, že jde o chemickou zbraň vyvíjenou v Iráku. A pak se ukázalo, že to všechno byl podvod, bluf: v Iráku nejsou žádné chemické zbraně. Neuvěřitelné, překvapivé, ale faktem zůstává. Zazněly lži na nejvyšší státní úrovni a z vysoké tribuny OSN. A ve výsledku – obrovské ztráty, destrukce, neuvěřitelná vlna terorismu.
Obecně má člověk dojem, že prakticky všude, v mnoha oblastech světa, kam Západ přichází, aby nastolil svůj vlastní řád, jsou výsledkem krvavé, nezahojené rány, vředy mezinárodního terorismu a extremismu. Vše, co jsem řekl, je nejkřiklavější, ale v žádném případě ne jediný příklad nerespektování mezinárodního práva.
V této sérii slibují naší zemi, že nerozšíří NATO o jeden jediný metr na východ. Opakuji - oklamali mě, ale lidově řečeno to prostě zahodili. Ano, často můžete slyšet, že politika je špinavý byznys. Možná, ale ne ve stejné míře, ne ve stejné míře. Ostatně takové podvádění odporuje nejen zásadám mezinárodních vztahů, ale především obecně uznávaným normám morálky. Kde je tady pravda a spravedlnost? Jen snůška lží a pokrytectví.
Mimochodem, sami američtí politici, politologové a novináři píší a mluví o tom, že uvnitř Spojených států se v posledních letech vytvořilo skutečné „impérium lží“. S tím je těžké nesouhlasit – je to tak. Ale nebuďte skromní: Spojené státy jsou stále velkou zemí, systémotvornou velmocí. Všechny její satelity nejen rezignovaně a poslušně souhlasí, zpívají s ní z jakéhokoli důvodu, ale také kopírují její chování, nadšeně přijímají pravidla, která navrhuje. Z dobrého důvodu tedy můžeme s jistotou říci, že celý takzvaný západní blok, tvořený Spojenými státy k obrazu a podobě, je tou pravou „říší lží“.
Pokud jde o naši zemi, po rozpadu SSSR se při vší nebývalé otevřenosti nového moderního Ruska, připravenosti poctivě spolupracovat s USA a dalšími západními partnery a v podmínkách prakticky jednostranného odzbrojení okamžitě snažili nasadit stisk, dokončit a zničit nás úplně. Přesně to se stalo v 90. letech, na počátku 21. století, kdy takzvaný kolektivní Západ nejaktivněji podporoval separatismus a žoldácké gangy v jižním Rusku. Jaké oběti, jaké ztráty nás to všechno tehdy stálo, jakými zkouškami jsme museli projít, než jsme definitivně zlomili hřbet mezinárodnímu terorismu na Kavkaze. Pamatujeme si to a nikdy nezapomeneme.
Ano, ve skutečnosti až donedávna nepřestaly pokusy nás využívat ve své vlastní zájmy, ničit naše tradiční hodnoty a vnucovat nám své pseudohodnoty, které by nás, naše lidi zevnitř rozežíraly, ty postoje, které již agresivně sázejí ve svých zemích a které přímo vedou k degradaci a degeneraci, protože odporují samotné přirozenosti člověka. To se nestane, nikdo to nikdy nedokázal. Ani teď to nepůjde.
Navzdory všemu jsme se však v prosinci 2021 opět pokusili dohodnout se Spojenými státy a jejich spojenci na principech zajištění bezpečnosti v Evropě a na nerozšiřování NATO. Všechno je marné. Pozice USA se nemění. Nepovažují za nutné jednat s Ruskem o této pro nás klíčové otázce, sledující své vlastní cíle, opomíjejí naše zájmy.
A samozřejmě v této situaci máme otázku: co dělat dál, co očekávat? Z historie dobře víme, jak se v roce 1940. a na počátku roku 1941 Sovětský svaz všemožně snažil zabránit nebo alespoň oddálit vypuknutí války. Za tímto účelem se mimo jiné doslova do poslední chvíle snažil neprovokovat potenciálního agresora, neprováděl nebo odkládal nejnutnější, zjevné akce k přípravě na odražení nevyhnutelného útoku. A ty kroky, které byly nakonec učiněny, byly katastrofálně pozdě.
V důsledku toho nebyla země připravena plně čelit invazi nacistického Německa, které 22. června 1941 zaútočilo na naši vlast bez vyhlášení války. Nepřítel byl zastaven a poté rozdrcen, ale za obrovskou cenu. Pokus o uchlácholení agresora v předvečer Velké vlastenecké války se ukázal jako chyba, která naše lidi přišla draho. Hned v prvních měsících nepřátelství jsme ztratili obrovská, strategicky důležitá území a miliony lidí. Podruhé takovou chybu nedovolíme, nemáme právo.
Ti, kteří se hlásí ke světovládě, veřejně, beztrestně a, zdůrazňuji, bez jakéhokoli důvodu, nás, Rusko, prohlašují za svého nepřítele. Dnes mají skutečně velké finanční, vědecké, technologické a vojenské schopnosti. Jsme si toho vědomi a objektivně hodnotíme hrozby, které jsou na nás v ekonomické sféře neustále oslovovány, i naši schopnost tomuto drzému a permanentnímu vydírání odolávat. Opakuji, hodnotíme je bez iluzí, mimořádně realisticky.
Co se týče vojenské sféry, moderní Rusko je dnes i po rozpadu SSSR a ztrátě značné části svého potenciálu jednou z nejmocnějších jaderných mocností světa a navíc má určité výhody v řadě nejnovější typy zbraní. V tomto ohledu by nikdo neměl pochybovat o tom, že přímý útok na naši zemi povede k porážce a hrozivým následkům pro případného agresora.
Technologie, včetně těch obranných, se přitom rychle mění. Vedení v této oblasti pomine a bude i nadále měnit majitele, ale vojenský rozvoj území sousedících s našimi hranicemi, pokud to dovolíme, zůstane po desetiletí a možná navždy a vytvoří stále rostoucí, absolutně nepřijatelnou hrozbu pro Rusko.
I nyní, jak se NATO rozšiřuje na východ, je situace pro naši zemi rok od roku horší a nebezpečnější. Navíc v posledních dnech vedení NATO otevřeně mluví o nutnosti urychlit postup alianční infrastruktury k hranicím Ruska. Jinými slovy, přitvrzují svou pozici. Už nemůžeme dál jen sledovat, co se děje. Bylo by to z naší strany absolutně nezodpovědné.
Další rozšiřování infrastruktury Severoatlantické aliance, započatý vojenským rozvojem na území Ukrajiny je pro nás nepřijatelné. Pointou samozřejmě není samotná organizace NATO – je to pouze nástroj zahraniční politiky USA. Problém je v tom, že na územích sousedících s námi, podotýkám, na našich vlastních historických územích se vytváří nám nepřátelské „protiRusko“, které se dostalo pod úplnou vnější kontrolu, je intenzivně osidlováno ozbrojenými silami. zemí NATO a je pumpováno nejmodernějšími zbraněmi.
Pro Spojené státy a jejich spojence je to takzvaná politika zadržování Ruska, zjevná geopolitická dividenda. A pro naši zemi je to nakonec otázka života a smrti, otázka naší historické budoucnosti jako lidu. A to není přehánění – je to pravda. To je skutečnou hrozbou nejen pro naše zájmy, ale i pro samotnou existenci našeho státu, jeho suverenitu. To je právě ta červená linie, o které se už mnohokrát mluvilo. Překročili ji.
V tomto ohledu i o situaci na Donbasu. Vidíme, že síly, které v roce 2014 provedly na Ukrajině státní převrat, chopily se moci a drží ji za pomoci ve skutečnosti dekorativních volebních procedur, nakonec opustily mírové urovnání konfliktu. Osm let, nekonečně dlouhých osm let, jsme dělali vše pro to, abychom situaci vyřešili mírovými, politickými prostředky. Všechno marné.
Jak jsem řekl ve svém předchozím projevu, nelze se na to, co se tam děje, dívat bez soucitu. Tohle všechno se prostě nedalo vydržet. Bylo nutné okamžitě zastavit tuto noční můru - genocidu proti milionům tam žijících lidí, kteří se spoléhají pouze na Rusko, doufají pouze v nás. Právě tyto touhy, pocity, bolest lidí byly pro nás hlavním motivem k rozhodnutí uznat lidové republiky na Donbassu.
To, co si myslím, je důležité dále zdůraznit. Přední země NATO, aby dosáhly svých vlastních cílů, ve všem podporují extrémní nacionalisty a neonacisty na Ukrajině, kteří zase Krymčanům a obyvatelům Sevastopolu nikdy neodpustí jejich svobodnou volbu – sjednocení s Ruskem.
Ti samozřejmě vlezou na Krym a stejně jako na Donbasu vlezou s válkou, aby zabíjeli, jako trestači z tlup ukrajinských nacionalistů, jako Hitlerovi komplici, kteří zabíjeli za Velké vlastenecké války bezbranné lidi. Otevřeně prohlašují, že si činí nárok na řadu dalších ruských území.
Celý průběh událostí a analýza přicházejících informací ukazuje, že střet Ruska s těmito silami je nevyhnutelný. Je to jen otázka času: chystají se, čekají na správný čas. Nyní také tvrdí, že vlastní jaderné zbraně. Nedovolíme, aby se to dělo.
Jak jsem řekl dříve, po rozpadu SSSR Rusko přijalo nové geopolitické skutečnosti. Respektujeme a budeme i nadále zacházet s respektem ke všem nově vzniklým zemím v postsovětském prostoru. Respektujeme a budeme i nadále respektovat jejich suverenitu a příkladem toho je pomoc, kterou jsme poskytli Kazachstánu, který čelil tragickým událostem s výzvou pro svou státnost a integritu. Ale Rusko se nemůže cítit bezpečně, rozvíjet se, existovat s neustálou hrozbou vycházející z území moderní Ukrajiny.
Dovolte mi připomenout, že v letech 2000-2005 jsme vojensky odmítli teroristy na Kavkaze, bránili integritu našeho státu, zachránili Rusko. V roce 2014 jsme podpořili obyvatele Krymu a Sevastopolu. V roce 2015 stavěly ozbrojené síly spolehlivou bariéru pronikání teroristů ze Sýrie do Ruska. Neměli jsme žádný jiný způsob, jak se chránit.
To samé se děje nyní. Vám a mně prostě nezbyla žádná jiná příležitost k ochraně Ruska, našeho lidu, kromě té, kterou budeme dnes nuceni využít. Okolnosti vyžadují, abychom podnikli rozhodné a okamžité kroky. Lidové republiky Donbass se obrátily na Rusko s žádostí o pomoc.
V tomto ohledu, v souladu s článkem 51 části 7 Charty OSN, se mandátem Rady federace Ruska a v souladu se Smlouvami o přátelství a vzájemné pomoci, které 22. února tohoto roku ratifikovalo Federální shromáždění s Doněckou lidovou republikou a Luhanskou lidovou republikou jsem se rozhodl provést speciální vojenskou operaci.
Jejím cílem je chránit lidi, kteří byli osm let vystaveni šikaně a genocidě ze strany kyjevského režimu. A za tímto účelem budeme usilovat o demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny, stejně jako o postavení před soud ty, kteří spáchali četné krvavé zločiny proti civilistům, včetně občanů Ruské federace.
Naše plány přitom nepočítají s okupací ukrajinských území. Nebudeme nikomu nic vnucovat násilím. Zároveň slýcháme, že v poslední době se na Západě stále častěji objevují slova, že dokumenty podepsané sovětským totalitním režimem, které konsolidují výsledky Druhé světové války, by se již neměly plnit. No, jaká je na to odpověď?
Výsledky Druhé světové války, stejně jako oběti, které naši lidé přinesli na oltář vítězství nad nacismem, jsou posvátné. To však není v rozporu s vysokými hodnotami lidských práv a svobod, založených na realitě, která se vyvíjela během všech poválečných desetiletí. Rovněž neruší právo národů na sebeurčení, zakotvené v článku 1 Charty OSN.
Připomínám, že ani při vzniku SSSR, ani po druhé světové válce se lidí žijících na určitých územích, která jsou součástí moderní Ukrajiny, nikdy nikdo neptal, jak si oni sami chtějí zařídit svůj život. Naše politika je založena na svobodě, svobodě volby pro každého, aby nezávisle určoval svou vlastní budoucnost a budoucnost svých dětí. A považujeme za důležité, aby toto právo – právo volby – mohly využívat všechny národy žijící na území dnešní Ukrajiny, kdokoli, kdo si to přeje.
V této souvislosti apeluji na občany Ukrajiny. V roce 2014 bylo Rusko povinno chránit obyvatele Krymu a Sevastopolu před těmi, které vy sami nazýváte „nacisty“. Obyvatelé Krymu a Sevastopolu se rozhodli být se svou historickou vlastí, s Ruskem, a my jsme to podpořili. Opakuji, prostě jsme nemohli jinak.
Dnešní události nejsou spojeny s touhou porušovat zájmy Ukrajiny a ukrajinského lidu. Jsou spojeny s ochranou samotného Ruska před těmi, kteří si vzali Ukrajinu jako rukojmí a snaží se ji použít proti naší zemi a jejím lidem.
Opakuji, naše činy jsou sebeobranou proti hrozbám, které jsou pro nás vytvářeny, a před ještě větší katastrofou, než se děje dnes. Bez ohledu na to, jak těžké to může být, žádám vás, abyste to pochopili a vyzvali ke spolupráci, abychom co nejdříve obrátili tuto tragickou stránku a postoupili společně vpřed, nedovolili nikomu zasahovat do našich záležitostí, do našich vztahů, ale budovat je vlastními silami, aby to vytvářelo nezbytné podmínky pro překonání všech problémů a i přes existenci státních hranic by nás posilovalo zevnitř jako celek. Věřím v to – v to je naše budoucnost.
Měl bych také apelovat na vojenský personál ozbrojených sil Ukrajiny.
Vážení soudruzi! Vaši otcové, dědové, pradědové nebojovali proti nacistům, nebránili naši společnou vlast, aby se dnešní neonacisté chopili moci na Ukrajině. Složil jste přísahu věrnosti ukrajinskému lidu, a ne protilidové juntě, která drancuje Ukrajinu a zesměšňuje tyto lidi.
Nesledujte její trestné příkazy. Vyzývám vás, abyste okamžitě složili zbraně a šli domů. Dovolte mi vysvětlit: všichni příslušníci ukrajinské armády, kteří splní tento požadavek, budou moci svobodně opustit bojovou zónu a vrátit se ke svým rodinám.
Ještě jednou důrazně zdůrazňuji: veškerou odpovědnost za případné krveprolití bude mít plně na svědomí režim vládnoucí na území Ukrajiny.
Nyní několik důležitých, velmi důležitých slov pro ty, kteří mohou být v pokušení zasahovat do probíhajících událostí. Kdokoli se nám snaží bránit, a tím spíše vytvářet hrozby pro naši zemi, pro náš lid, by měl vědět, že ruská reakce bude okamžitá a dovede vás k důsledkům, které jste nikdy ve své historii nezažili. Jsme připraveni na jakýkoli vývoj událostí. V tomto ohledu byla učiněna všechna nezbytná rozhodnutí. Doufám, že budu vyslyšen.
Vážení občané Ruska!
Blahobyt, samotná existence celých států a národů, jejich úspěch a životaschopnost mají vždy původ v mocném kořenovém systému jejich kultury a hodnot, zkušeností a tradic jejich předků a samozřejmě přímo závisí na schopnosti rychle se přizpůsobit neustále se měnící život, na soudržnosti společnosti, její připravenosti se konsolidovat, shromáždit všechny síly k postupu vpřed.
Síly jsou potřeba vždy – vždy, ale síla může být různé kvality. Jádrem politiky „říše lží“, o které mluvil na začátku svého projevu, je především hrubá, přímočará síla. V takových případech říkáme: "Existuje síla, mysl není potřeba."
A vy i já víme, že skutečná síla je ve spravedlnosti a pravdě, která je na naší straně. A pokud tomu tak je, pak je těžké nesouhlasit s tím, že právě síla a připravenost k boji jsou základem nezávislosti a suverenity, jsou nezbytným základem, na kterém lze jen spolehlivě stavět svou budoucnost, budovat svůj domov, svou rodinu. , tvá vlast..
Vážení krajané!
Jsem přesvědčen, že vojáci a důstojníci ruských ozbrojených sil oddaní své zemi budou profesionálně a odvážně plnit svou povinnost. Nepochybuji o tom, že všechny úrovně státní správy, specialisté odpovědní za stabilitu naší ekonomiky, finančního systému, sociální sféry, šéfové našich společností a veškerý ruský byznys budou jednat koordinovaně a efektivně. Počítám s konsolidovaným, vlasteneckým chováním všech parlamentních stran a veřejných sil.
Nakonec, jak tomu vždy v historii bylo, osud Ruska je ve spolehlivých rukou našeho mnohonárodnostního lidu. A to znamená, že přijatá rozhodnutí budou provedena, stanovené cíle budou dosaženy, bezpečnost naší vlasti bude spolehlivě zaručena.
Věřím ve vaši podporu, v tu nepřemožitelnou sílu, kterou nám dává naše láska k vlasti.