Rozhovor s malířem a pedagogem Dominikem Formanem
Už delší dobu se veřejně mluví o krizi levice. Co si o tom myslíš, když se v levicových kruzích sám pohybuješ?
Bohužel si myslím, že na tom levice nikdy nebyla hůř. Obě dvě stabilní parlamentní strany se do Sněmovny při letošních volbách nedostaly a mimoparlamentní levici svírají kulturní války. Samotný pojem levice se vyprázdnil natolik, že už ani není jasné, co vlastně takový levičák prosazuje za postoje. Obávám se, že začínáme pociťovat stále strmější pád k americkému pojetí levicovosti. Za levicové, nebo dokonce neomarxistické je označováno vše, co bojuje proti všemožným formám kulturního útlaku. Veškerá kritická energie, jež by mohla podkopávat daný společenský řád, se vyčerpává v hyperkorektních zápasech za práva etnických, genderových a sexuálních menšin, zatímco ekonomickou, třídní hierarchii znejasňuje, činí ji méně viditelnou. Koná tak především službu kapitálu, kterému je nakonec jedno, jaké kulturní výdobytky si přivlastní. Lze si bez větší námahy představit nadnárodní korporace, jejichž dominantní ideologií bude queer, feminismus nebo ekologická udržitelnost, a přesto budou stejně nevybíravě vykořisťovat své zaměstnance a kolonizovat přírodní zdroje. Liberální levičáci tuto pozici vehementně brání a každého kritika obviňují z fašismu. Obyčejní pracující jsou levicí zrazováni, což je žene do náručí pravicově populistických stran. Celý článek zde: