Při besedách a rozhovorech zvláště při výročních členských schůzích se členové stranických aktivů často střetávají s otázkami proč stát stále více přichází o své rozhodovací kompetence, a naopak si je přisvojují evropské nadnárodní orgány. Nyní aktuálně energetika a její ceny.
Inu, bohužel dělají jen to, k čemu je členské státy, i my sami, v roce 2007 a 2009 tzv. „Lisabonskou smlouvou“ zmocnily. A k čemu je zmocnily? K ničemu jinému než k politice postupné federalizace evropského prostoru smluvních států a stále většímu přenášení rozhodovacích procesů na nadnárodní orgány. Z té smlouvy takový záměr koukal jako sláma z bot, ale mnozí byli slepí a k argumentům hluší. Proto například EP využívá svého práva, mnohdy nerozhodne a přenese rozhodnutí na samotnou EK. Jak k tomu vůbec v České republice mohlo dojít?
Rozpomeňme se, že tehdy vládla druhá vláda Mirka Topolánka (9.1.2007 – 8.5.2009) za podpory ODS, KDÚ-ČSL, SZ a nestr. Po vyslovení nedůvěry vládě nastoupila vláda Jana Fischera (8.5.2009 – 13.7.2010) za podpory ODS, ČSSD a SZ. Česko bylo vedle Irska poslední zemí, která smlouvu neratifikovala, a to budilo zahraniční odpor.
Část tehdejších rebelujících členů ODS odmítajících smlouvu podpořila svými 26 poslaneckými hlasy KSČM (třetí nejsilnější strana v PS), když si byla vědomá kam nás při platnosti této smlouvy EU dovede.
Všechny české parlamentní politické strany v roce 2009 s výjimkou KSČM Lisabonskou smlouvu více či méně podporovaly. Zbránit její schválení se proto nepodařilo.
Tehdejší prezident Václav Klaus dlouho a dlouho odmítal již parlamentem schválenou smlouvu podpisem ratifikovat. Dočkal se téměř stejného zacházení a ostrého politického tlaku jako Miloš Zeman v době své nemoci, to je pohrůžky zbavení funkce.
Nelze se snad ani divit, že Václav Klaus takový ostrý atak nevydržel a raději podpisem smlouvu ratifikoval. Jak se dnes na postoje svých stranických představitelů a poslanců dívají voliči těchto stran? Zeptejte se svých stranických představitelů, jak se v té době zachovali, jak hlasovali ve vládě a v Poslanecké sněmovně.
Lisabonská smlouva (celým názvem Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, v době přijetí též Reformní smlouva) je mezinárodní smlouva, jejímž cílem bylo především reformovat instituce Evropské unie a její fungování. Byla podepsána 13. prosince 2007 v Lisabonu, Českou republikou byla ratifikována 3. listopadu 2009 a vstoupila v platnost 1. prosince 2009.