Dokumenty doby, jenže které.
Z obsahu od s. 11 Literatura - Umění - Kultura č. 1/2022 vyjímáme. Karel Sýs je občas recenzenty nazýván reinkarnací Vladimíra Majakovského (1893–1930), což byl, jak známo, ruský prozaik, básník a dramatik, zakladatel ruského futurismu. Psal politickou i milostnou poezii a satiru, zaměřenou na šosáctví a byrokracii.
Trezorový Sýs
První kniha ze zmiňované dvojice novinek, Velbloud a Marie s jehňátkem, má zamotaný osud novodobého disidenta, chtělo by se zažertovat, kdyby ta věc nebyla až tak vážná. polistopadoví Koniáši se totiž v roce 1990, kdy měla kniha vyjít v nakladatelství Československý spisovatel, rozhodli ihned po převratu Sýsovu sbírku esejí, postřehů a komentářů i polemik nevydat, lidově řečeno šoupnout k ledu. K vydání tak došlo teprve po třiceti letech, v roce 2021 v nakladatelství Futura, se skvělými ilustracemi Jana Webera, se kterým Sýs v poslední době úzce spolupracuje.
Jedná se o dvě stě stran, nabitých zkušenostmi básníka-občana osmdesátých let našeho století a své země i své kultury… citujeme z lektorského posudku Milana Blahynky z roku 1987, který se stal kmotrem i tohoto vydání. Při této příležitosti literární historik, kritik par excellence, na zadní obálce knihy pokračuje:
„Sýs pokouší čtenáře, svádí ho ke hříchu myslet o literatuře, výtvarném umění a živote jinak, než je v kraji dnes zvykem, totiž bez fráze, samostatné, důsledné protikonvencne, tj. i proti konvencím proti konvenčnosti. Z knihy Karla Sýse se čtenář doví víc a poutavěji než ze sebelépe napsaných dějin o stavu a dějin literatury, výtvarného umění, kultury 80. let minulého století, nehledě na to, že takové dějiny ještě nejsou napsány vůbec.
Velbloud a Marie s jehňátkem je knížka, jakou je radost čist, protože je knihou účasti na živote a také k účasti vede…“
Tolik Milan Blahynka, český literární teoretik (narozen 1933 v Ružomberoku). Autor těchto řádku si dovoluje podtrhnout, že jmenovaná Sýsova knize je perfektní sondou do tehdejšího tvůrčího kvasu, a aniž by nutila příliš čtenáře příslovečně čist mezi řádky, objektivně ukazuje, jak to vlastně všechno bylo, a měli by ji doslova studovat především nastupující zájemci o psaní, žurnalistiku a literární vědy, neboť sotva něco podobného v knihkupectvích najdou. Až na jedinou výjimku – a tou je publikace Milana Blahynky, vydaná v roce 2017 pod titulem Byla jednou jedna…básnická generace takzvaných pětatřicátníků.
Jedná se o fundovanou a jedinečnou studii o jedné české básnické generaci, jejíž tvorba jako celek má srovnání snad jen s tvorbou umělecké avantgardy 20. a 30. let minulého století. Jak žili a jak tvořili, a proč i o čem, již jmenovaný Karel Sýs, Jiří Žáček, Michal Černík, Jaroslav Holoubek, Petr Skarlant, Jaromír Pelc, Josef Peterka a další „pětatřicátníci“ tedy ve své práci shrnul Milan Blahynka a jistě ho v době vydání ani nenapadlo, že tím připravuje i pudu pro Sýsova Velblouda s Marií a jehňátkem…