Jak to vidím já
Pouze jednota posílí KSČM
Nová vláda se již nemůže dočkat prvního zasedání, v Německu je nový premiér jmenován a Francii čekají prezidentské volby.
Často hovořím s lidmi v mém sousedství, lidé naprosto normální a podle dnešních kritérií nižší a střední třída. Zatím jsem se nesetkal s nikým, kdo by horoval pro novou vládu.
Potom je otázka, kdo ji vlastně volil. Spíše panuje obava, co bude. Logicky mají strach ze zdražování.
A asi nás čeká zdražování všeho.
Jak říká sociolog profesor Jan Keller, Česká republika elektřinu velice levně vyrábí, poté je obchodována na německé burze a prodávána za vysoké ceny našim domácnostem a firmám. To se ovšem ve „státní televizi“ nedozvíme.
Na to si musí občan přečíst Haló noviny. A právě díky obrovskému nárůstu cen elektrické energie se logicky zdraží vše.
Ovšem jinak se to zvládá s příjmem 13 tisíc, jinak s příjmem 30 tisíc a jinak s příjmem 100 tisíc korun měsíčně. A ti, co o tom rozhodují, mají příjem nad těch 100 tisíc korun měsíčně.
A najednou lidé vzpomínají, co bylo před volbami. Ovšem neříkají, že byla koalice ANO – ČSSD s podporou KSČM. Říkají, to nám dal Babiš.
A to je i jeden z důvodů, proč KSČM utrpěla největší volební debakl ve své stoleté historii.
Podpora vlády komunistům nic nepřinesla, byli jen potřebným dodavatelem hlasů při hlasování. A dnes bojuje KSČM o přežití.
Některých se to již netýká, raději ukončili členství. Zatím nebylo zveřejněno, kdo z bývalých poslanců podpořil KSČM z odstupného.
A mnozí si na levici stále nechtějí připustit, že bez KSČM bude levice silně oslabena.
Sociální demokracie si zvolila nové vedení. Předseda Michal Šmarda chce silnou nekomunistickou levici. Nové vedení napovídá, že se ČSSD ještě více posune do středu politické scény.
Asi je dobře, že v politice končím, jsem již naivní. Stále jsem si myslel, že by si šéfové KSČM a ČSSD mohli sednout k jednomu stolu a popovídat si o tom, jak v příštích volbách uspět. Jak sněmovních, tak senátních. Stejně tak v prezidentských volbách.
Na druhou stranu vidíme, jak se pravice na veřejnosti dokázala sjednotit a společně vystoupit ve volbách.
A ukázalo se, že Piráti byli jen nutný přívažek.
O tom, že to již mezi nimi vře a bude vřít stále více, není důležité, volby vyhráli.
V Německu mají nového kancléře Olafa Scholze, sociální demokracie vyhrála. Ovšem některá vyjádření nové koalice nejsou přesvědčivá, možná budeme ještě vzpomínat na pragmatickou Angelu Merkelovou, přestože byla srdcařka CDU.
A prezidentské volby čekají Francii.
V průzkumech vede současný prezident Emmanuel Macron, ale na záda mu dýchají super pravicoví kandidáti.
Známá Marine le Penová, která jde ve šlépějích svého otce, a nově i Eric Zemmour.
A na druhé straně roztříštěná levice, kde o čtvrtinu hlasů z průzkumu se pere sedm kandidátů.
Například bývalý europoslanec GUE/NGL Jean-Luka Mélenchon či komunista Fabien Roussel. Socialistická starostka Paříže Anne Hidalgová vyzvala levici ke spolupráci, ostatní se ji „vysmáli“.
Ovšem pokud bude levice bojovat mezi s sebou, a nejen ve Francii, budou si Fialové, Pekarové Adamové či Rakušanové mnout ruce, vládu jim nikdo nevezme.
A vůbec nerozhoduje, zda problematice svých ministerstev trochu rozumí. „Odborníci“ říkají, ministři jsou politici a ne odborníci.
Přesto si myslím, že by každý ministr mohl něco o svém resortu vědět.
Čeká nás nejpravicovější období České republiky, nejen složením vlády, ale ve sněmovně není žádná levice. Proto by měla KSČM zůstat jednotná, vnitřní spory nepomohou.
A kdo má pouze osobní ambice…