Položil jsem si tuto otázku při četbě Metra (7. 6. 2021, str. 5 Ovčáček blouzní, reaguje senátor). Hanobení prezidenta Zemana sice není nového data – v podstatě je zahájila opozice po jeho zvolení – ale nyní nabývá groteskní a bizarní podoby, jak by pravil mytický Sherlock Holmes.
Senát se zabývá »zbavením funkce prezidenta Zemana«. Jako by nebylo dost důležitější problematiky. Naprosto se ztotožňuji s vyjádřením pana Mgr. Ovčáčka, vedoucího Tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky, že se jedná o lživý útok organizované skupiny senátorů na prezidenta republiky, že jde o útok na ústavnost, svobodu a demokracii a že je podezření na trestný čin rozvracení republiky. Proč s panem Ovčáčkem souhlasím?
Protože v právním státě hodném tohoto slova platí presumpce neviny i pro pana prezidenta a především pro pana prezidenta! Jestliže Ústavní soud nikdy prezidenta neodsoudil a neshledal jediný důkaz jeho provinění, pak nelze ani senátorům – najmě panu Fischerovi! – povolovat obvinění prezidenta ze špatné citace Ústavy, z »dezorientace« nebo z »vykládání reality způsobem, který zaměňuje příčinu za následek«. Přinesl pan senátor Fischer jediný neprůstřelný důkaz o jakémkoli provinění pana prezidenta proti Ústavě, proti zákonům republiky nebo jiným předpisům a nařízením? Nepřinesl zhola nic.
Za této situace je namístě ptát se, proč prezident státu, zvolený většinovým mandátem občanů, je neustále vystavován kriminalizaci a hanobení, včetně symbolů prezidentské role, jako byl hanebný útok skupiny »Ztohoven«.
Ptáme se, my občané-voliči pana prezidenta, kdo si to tu vůbec osobuje právo útočit na něho, který od počátku svého mandátu hájí národní zájem státu, hájí prozíravou politiku různých mezistátních azimutů, který se neváhal i omluvit slovanskému státu Srbů za zlo, spolupáchané v minulosti, a jenž nazývá v zájmu dolních milionů občanů věci pravými jmény?
Měli bychom Senátu – který neplní roli pojistky demokracie, ale spíše vyvolává dojem, řečeno hyperbolou, »nášlapné miny státu« – položit antickou otázku »Jak dlouho ještě, Catilinové v Senátu, budete otravovat ovzduší republiky? – Quo usque tandem, Catilina?«
Pan Fischer, jenž je neúspěšným kandidátem na post hlavy státu, neváhá dštít oheň a síru na pana prezidenta, jemuž nesahá ani po kotníky.
Proč tyto výlevy mají šířit média, která si říkají oficiální, masová nebo lidová? Proč si nejdříve neověřují fakta? To jsou otázky, na které se my prostí občané ještě dlouho nedozvíme řádnou odpověď. A tak pro tuto dobu se musíme chovat jako spisovatel Hašek popisující jistého informátora Pepka Vyskoče, zaměstnaného putimskou strážnicí. Lze tedy jen litovat, že Senát nám občanům připomíná Putim, vidící všude jen samé panslávské agenty. Není-liž pravda, paní Müllerová?