![](https://pisek.kscm.cz/sites/default/files/styles/detail/public/soubory/uzivatele/kovarik/Ruzne/moskva_kreml.jpg?itok=ODT-usAv)
Snad všechny české sdělovací prostředky včetně veřejnoprávní České televize v polovině května 2021 oznámily, že Rusko zařadilo Českou republiku na seznam nepřátelských států. Jenže ze strany novinářů a televizních redaktorů se opět jedná o značné překroucení správného významu použitého ruského slova, a tedy o dezinformaci*.
Ani čeští politici, bývalí i současní diplomaté a různí komentátoři se nesnaží tento omyl objasnit. Přitom právě diplomaté tolik dbají na přesný význam slov. Také Ministerstvo zahraničních věcí ČR na svém webu uvádí, že ruská vláda schválila seznam nepřátelských zemí, kam byla zařazena Česká republika. Toto ministerstvo, které by mělo jako první uvést správný název ruského seznamu, se vůbec nenamáhalo, a naopak pohodlně převzalo dezinformační označení od českých médií, případně úmyslně zvolilo drsnější výraz.
Neozvali se ani zdánliví bojovníci proti dezinformacím (proto jsou jen zdánliví). Na tom je vidět, že proti dezinformacím bojují jen selektivně podle toho, jak to vyhovuje nastavenému politickému trendu Západu. Navíc tito zarputilí bojovníci označují za dezinformace dokonce názory druhých a různá hodnocení. Názory a hodnocení mohou být různá, i když budou vycházet ze stejných faktů*. Na tom není nic dezinformačního. Avšak právě kvůli odlišnosti názorů a hodnocení jsou některé z nich, které se zrovna jedné skupině nelíbí nebo se jim nehodí, označovány za dezinformace. To je samozřejmě chybné a vyvstává to obvykle z předpojatosti a pokrytectví, či dokonce z připraveného záměru. Názor nebo hodnocení je možné označit za dezinformaci jen tehdy, pokud jsou při nich překrucována výchozí fakta. A to je zrovna případ onoho údajného seznamu nepřátelských států. Rozliční čeští funkcionáři a hodnostáři pak při svých vyjádřeních vycházejí z nesprávného sousloví „nepřátelský stát“. Proto jsou jejich vyjádření často zavádějící.
Na zmíněném ruském seznamu, který je seznamem novým, se prozatím ocitly jen Česká republika a Spojené státy americké. Rovněž v USA se vyskytuje mylný překlad tohoto seznamu, avšak na rozdíl od České republiky se zde z větší části vyskytuje správný překlad použitého ruského termínu. Jako by se čeští novináři a televizní redaktoři stávali zatvrzelejšími mystifikátory v postavení proti ruskému režimu než jejich američtí protějšci. Připomíná to snahu vnutit veřejnosti podobnou dezinformaci o tom, že Rusko ve svých oficiálních dokumentech pokládá NATO za svého nepřítele (podrobné objasnění viz produkt 13044 „Termíny jako »hybridní« ani »nepřítel« nenajdeme ve Vojenské doktríně Ruské federace“).
V následující části vysvětlíme, jak je to s názvem nového seznamu ruské vlády z pohledu ruského, anglického i českého jazyka. Dále předložíme, jak by byl tento seznam v ruštině nazván, kdyby nás Rusko skutečně označilo za nepřátelskou zemi. K tomu doplníme, proč jsou na seznamu zatím jen dvě země a proč zrovna Česká republika a Spojené státy.
Seznam nebo soupis států, který ruská vláda schválila, je v ruském jazyce označen jako „Cписок недружественных государств“. Klíčovým slovem je slovo „недружественных“ (druhý pád množného čísla), které je psáno v záporném významu. Pokud ho převedeme do kladného významu a do prvního pádu jednotného čísla, pak dostaneme výraz „дружественный“, což v přesném překladu do českého jazyka znamená přátelský, kamarádský, družný nebo spřátelený. Slovo „дружественный“ se pojí se slovesem „дружить(ся)“, jež má význam ve smyslu družit se nebo přátelit se.
Pokud je někdo přátelský, pak jsou v ruštině použita slova „дружеский“, „дружественный“ nebo „приятельский“. Pokud je ale někdo nepřátelský, nelze jen tak jednoduše vložit před uvedené výrazy zápornou předponu a myslet si, že tím pádem všechny výrazy mají význam slova nepřátelský. Lze to provést jen u slova „приятельский“, čímž se dané slovo změní na výraz „неприятельский“ s významem nepřátelský. Jenomže slovo „неприятельский“ není v názvu pro ruský seznam použito. Častěji se však v ruském jazyce pro slovo nepřátelský používají termíny „враждебный“ nebo „вражеский“. Ale ani tyto termíny nejsou v názvu seznamu použity. Proč je tedy do češtiny tento název překládán jako „Seznam nepřátelských zemí“?
Pokud bychom měli věřit tomu, co tvrdí česká média, tak potom by musel název v ruštině znít „Cписок враждебных государств“. Avšak jak už jsme zmínili, tak takový název Rusové nepoužívají. Čeští novináři tedy buď úmyslně pozměnili význam ruského slova, anebo vycházeli z anglicky psaných médií, kde už byl chybný překlad uveden v angličtině (vždy by měl být ale kvůli zkomoleninám ověřen původní zdroj). Tímto se dostáváme k anglickému překladu, který má dvojí pojetí: správný a nesprávný překlad.
U amerických novinářů se nejprve podíváme na nesprávný překlad názvu ruského seznamu. V nesprávném překladu se v angličtině objevují dvě následující verze: „The List of Hostile Countries“ a „The List of Enemy Countries“. Oba názvy v češtině znamenají „Seznam nepřátelských zemí“. Správným překladem do anglického jazyka je „The List of Unfriendly Countries“.
Někdo by mohl korektně namítnout, že anglický výraz „unfriendly“ může být do češtiny přeložen také jako nepřátelský. To je sice pravda, ale je nutné rozlišovat, zda je to někdo, kdo se nechce přátelit (unfriendly), anebo někdo, kdo je přímo nepřátelsky naladěný (hostile).
Anglické slovo „hostile“ používáme, když chceme vyjádřit, že je někdo aktivně nepřátelský nebo agresivní, případně že je v nesmiřitelném protikladu. Kdežto výraz „unfriendly“ je spíše používán pro vyjádření v situaci, kdy je někdo nepřístupný, odměřený, nepříjemný nebo nevlídný.
Ruští představitelé volí svá slova velmi uvážlivě a vyhýbají se tomu, aby nějakou zemi nazývali nepřátelskou (враждебный, hostile). Taková země by pak byla zároveň nepřítelem (враг/неприятель, enemy). To by pak ale nastala jiná situace a byla by přijímána mnohem přísnější či tvrdší opatření, a to jak ze strany Ruska, tak posléze ze strany takto označené země.
Správný český překlad ruského seznamu by měl mít tuto podobu: „Seznam nespřátelených zemí“. Je možné taktéž použít název „Seznam nikoli přátelských zemí“, což už ale zní trochu kostrbatěji a není to zcela plynulé.
Na Seznamu nespřátelených zemí jsou zatím jen dvě země, a to Česká republika a Spojené státy americké. Důvodem pro vytvoření tohoto seznamu bylo obvinění Ruska z provedení výbuchů v areálu muničního skladu Vrbětice. Toto obvinění ruská vláda považuje za nehoráznou provokaci a za dosud vrchol protiruských aktivit. Proto také po vypovězení 18 ruských diplomatů z České republiky reagovalo Rusko vypovězením 20 českých diplomatů. Větším počtem vypovězených diplomatů dávali Rusové najevo že takovéto obvinění je pro ně nepřijatelné, což zdůraznili protestem skrze vypovězení dvou diplomatů navíc. Spojené státy byly na seznam přidány nejenom pro své stupňující se aktivity proti Rusku, ale také proto, že ruská vláda považuje právě americkou administrativu za hlavního osnovatele vrbětického příběhu s údajným ruským zapojením. Na Seznam byly tedy vloženy Spojené státy jako hlavní aktér rozsáhlé protiruské kampaně a Česká republika, která podle ruských představitelů překročila v přisluhování USA v protiruském tažení únosnou mez. Vytvoření seznamu je taktéž signálem pro ostatní vlády, že Rusko nebude tyto a podobné protiruské aktivity tolerovat u žádné země.
Protiruská kampaň pokračuje pochopitelně dál, a to i z české strany. Důkazem je právě dezinformační překlad onoho ruského seznamu, kdy se někteří čeští novináři a politici snaží vykreslit Rusko v tom horším světle. Jedna z menších, ale zato každoročně opakovaných protiruských dezinformací se týká ruských oslav v měsíci květnu. Jedná se o tvrzení, že Rusové tím oslavují konec války*. Pravdou však je, že Rusové neoslavují žádný konec války, nýbrž vítězství ve Velké vlastenecké válce a osvobození Evropy od nacistického Německa. Mezi jakýmsi koncem a vítězstvím je patřičný rozdíl. Ale české sdělovací prostředky zkrátka nechtějí přiznat, že Rusko (tehdy Sovětský svaz) mělo ve druhé světové válce vítěznou a osvobozovací roli. Na druhou stranu nikdy nezapomenou zmínit, že válku společně s Německem zahájilo Rusko napadením Polska (čemuž chybí další souvislosti). Ale už zase nedořeknou, jak si Polsko předtím s nacisty rozdělovalo zabrané československé pohraničí.
Čeští politici se upnuli k tomu, že už nikdy nebudeme posluhovat Rusům. To by bylo správné, pokud by při tomto úsilí jaksi neopomněli, že už dávno posluhujeme západním zemím, čímž jsme se dostali do opačné pasti. Někteří z nich si to neuvědomují, někteří se tento stav bojí pojmenovat a jiní jsou přesvědčeni, že je to pro Českou republiku to nejlepší. Avšak vývoj jednou sám pojmenuje pravou podstatu věci a ukáže, jak jsme byli submisivní a bázliví, i když se mnozí z nás tloukli do prsou a nesmyslně vykřikovali, že Rusko už nás neuchvátí.