Máme za sebou svátky jara a počasí připomíná více zimu, a tak abych přišel v době spíše k zamyšlení než k silným výrokům, podělím se s vámi o jednu úvahu, která se i dnešních dnů týká.
Šéf resortu obrany, bývalý policista, Lubomír Metnar, je známý svými siláckými prohlášeními o své rezignaci na ministerskou funkci. Učinil tak nejen při jeho »neúmyslném« plagiátorství při psaní diplomové práce, naposled pak opakovaně po schválení rozpočtu a převedení 10 miliard z rozpočtové kapitoly obrany do rozpočtové rezervy vlády. A zatím mu vše vyšlo. Pan ministr totiž nabyl dojmu, že je nepostradatelný a odepřít mu ničeho nelze. Není sám. Zařadil se do exkluzivní skupiny ministrů Babišovy vlády, kterým nějaká pravidla nic neříkají. Tu jeden ministr vyžaduje přednost při pietním aktu rozloučení s Karlem Gottem, tu jiný v době uzavření restaurací v nich pořádá pracovní porady, třetí nárokuje velvyslanecký post a čtvrtý, ministr obrany, předbíhá při katastrofálním nedostatku vakcíny při očkování. V době, kdy velká část seniorů a lidí trpících závažnými zdravotními problémy čeká na opakovaně oddalovaný začátek, byť jen registrace k očkování a premiér kritizuje kde koho, především pak Evropskou unii za nespravedlivé rozdělování vakcín, třiapadesátiletý (!) Metnar, který v nedávné době COVID-19 prodělal a má tedy imunitu, se nechá, včetně členů jeho ochranky před mimořádně důležitou a odkladu nesnášející cestou do Afriky, v Ústřední vojenské nemocnici očkovat. Požehnání k takovému postupu mu písemně udělil ministr zdravotnictví stejného dresu. Jiného člena vládního týmu, který má cestování do zahraničí v popisu práce a cestuje více než Metnar však nic takového nenapadlo.
Jen těžko lze úspěšně opakovaně vyzývat občany k dodržování všech pravidel a omezení, nedodržují-li je sami členové vlády. Už moudrý Seneca pravil: »Co nezakazuje zákon, zakazuje stud.«
Tak tedy, co teď s tím. Ale myslím, že už vím.