Zatímco naše školství se potýká s obrovskými problémy způsobenými pandemií koronaviru, tak se rýsují další velké potíže. Tentokrát však způsobené samotným Ministerstvem školství ČR. Ministerstvo představilo revizi Rámcového vzdělávacího programu, čili základního dokumentu, ze kterého jednotlivé školy utvářejí vzdělávací obsah. V současném návrhu by se mělo ve školách učit více informatiky a širší práce na počítačích. Což určitě není od věci, ale hodiny informatiky se navýší na úkor předmětů z přírodních věd, ale především zasáhnou vědy společenské, které se už nyní nevyučují v dostatečném rozsahu. Školy budou muset vyškrtnout hodiny dějepisu, což je obrovská chyba. Už takhle děti v různých průzkumech ukazují, že znalost historie mezi mladými lidmi velmi pokulhává. Nedivme se, že v naší zemi se dějí takové věci jako boření soch osvoboditelů (socha maršála Koněva) nebo naopak stavění pomníků vlasovcům, kteří byli válečnými zločinci.
Jak zvýšit mediální a počítačovou gramotnost, to je otázka, která by se dala řešit i jinými způsoby. Například v zemích jako je Finsko, které se umisťuje v úrovni školství na nejvyšších pozicích z celého světa (také proto, že tam stále platí systém jednotné školy, kterou v Československu zavedl Zdeněk Nejedlý, avšak tento systém byl zrušen v roce 1989), se uplatnil způsob zavádět počítačovou techniku do jednotlivých předmětů. Nemusí se tak zvyšovat hodiny informatiky, ale v rámci zeměpisu se učí práce s navigacemi a počítačovými mapami, v cizích jazycích se žáci učí používat internetové slovníky, v matematice různé grafické editory, ve kterých lze rýsovat a které mohou zefektivnit výuku a tak dále. Tento způsob výuky je i mezipředmětový, čili rozvíjí člověka ve více oborech a nejen v jednom předmětu. Toto řešení bylo, bohužel, zavrženo, a proto budeme škrtat hodiny dějepisu. Možná právě o to vládnoucí garnituře jde. Kdo nezná dějiny, je odsouzen k tomu, aby si je zopakoval znova...