Brexit, brexit, brexit. Ať už toto slovo ve vás na počátku způsobovalo radost či obavy, jedno je takřka na sto procent jisté – po čtyřech a půl letech, kdy jste ho mohli slýchat každý den, způsobuje primárně bolest hlavy. Bohužel, bylo značné množství dobrých důvodů, proč jednání o odchodu a budoucích vztazích mezi Velku Británií a Evropskou unií sledovat. Jedním z nich byl fakt, že má Česká republika s ostrovem dlouhodobě silné obchodní vztahy a dohoda mezi oběma subjekty byla i v našem zájmu.
Jsem proto velmi ráda, že finální dohoda o budoucnosti vztahů mezi EU a Velkou Británií spatřila na Štědrý den světlo světa. Obávala jsem se totiž naprosté ztráty důvěry mezi oběma stranami a mimořádně negativních dopadů na ekonomiku a životy občanů. Dlouhodobě jsem považovala za velmi žádoucí, aby brexit probíhal podle dohody, protože pouze tak bylo možné udržet mír na Irském ostrově, ochránit práva občanů EU ve Velké Británii, ochránit české podniky, aby ze dne na den nepřišly o důležitého partnera nebo k zachování přátelských vazeb mezi oběma subjekty, což je vhodné už z toho důvodu, že Velká Británie je stálým členem Rady bezpečnosti OSN.
Brexit bude všechny (zejména ekonomicky) bolet, ale s dohodou o něco méně. V této souvislosti stojí za to připomenout, že Velká Británie je pro český export pátým největším odbytištěm. Nejmenší změnou od 1.1.2021 je, že dohoda zavádí nulová cla a kvóty na veškeré zboží a produkty. Naopak jednou z největších je, že končí volný pohyb služeb. Mimořádně dobrou zprávou je, že dohoda zajišťuje ochranu práv občanů zemí EU dočasně žijících nebo pracujících ve Spojeném království, což velmi vítám, i když nesu nelibě, že se ztíží dlouhodobé pobyty a i na ty krátkodobé bude třeba pas. V tuto chvíli je tedy jasné, že se Velká Británie bude Evropské unii vzdalovat, což je sice očividnou podstatou brexitu, ale bude se vzdalovat do určité míry méně, než jak si mnozí mysleli.
Od zastánců různých dalších -exitů velmi často slýchám, že EU byla na Velkou Británii během vyjednávání příliš tvrdá. K tomu mám pouze několik poznámek. Zaprvé se domnívám, že britské vyjednávání bylo naprosto neefektivní, jelikož Londýn (přesněji řečeno Konzervativní strana) roky nevěděl, co vlastně chce, takže se podkopávali jejich vyjednávači sami. Zadruhé považuji za logické, že jednání byla tvrdá a nerovnoměrná, jelikož EU bojovala za zájmy 27 členských států (446 milionů obyvatel) a Velká Británie reprezentovala jeden, ještě ke všemu relativně nesourodý, celek se 66 miliony obyvatel. Považuji za nutné zdůraznit, že EU samozřejmě v tomto kontextu bojovala i za zájmy České republiky, jelikož např. zavedení cel by bylo pro český automobilový průmysl, který vyváží do Velké Británie produkty v hodnotě asi 60 miliard korun, velmi problematické.
Vždy jsem zdůrazňovala, že respektuji výsledek hlasování, ale že brexit neodráží vůli obyvatel Skotska a rovněž Severního Irska. Brexit totiž ohrožuje integritu Velkopáteční dohody; od roku 1998 panuje na Irském ostrově po třech desetiletích nábožensko-politického konfliktu mír, a tedy i mírový proces. Odchod Velké Británie z EU narušuje těžce získaná práva občanů, ochranu pracovníků a environmentální standardy v Severním Irsku. Zásadním problémem také je, že Britové před 100 lety zavedli v Irsku umělou hranici, a proto byla tato hranice při vyjednáváních o brexitu obrovskou komplikací. Podle mých irských a severoirských kolegů tak neexistuje nic takového jako dobrý brexit.
Podobné přesvědčení razí i skotská samospráva a její hlavní představitelka Nicola Sturgeon. V tomto směru jasně říká, že Skotsko by mělo jít do budoucna vlastní cestou. Separatistické hnutí sílí rovněž ve Walesu a severní Irové si rovněž uvědomují, že sjednocení ostrova pod Irskou republikou, která je členem EU, by přinášelo mnohé výhody. Nabízí se tedy otázka – je odchod Velké Británie počátkem rozpadu EU, nebo Velké (možná brzy Malé) Británie?
Co však znamená definitivně definitivní odchod Velké Británie z EU pro jediný přímo volený orgán EU – Evropský parlament? Jako europoslanci se budeme k dohodě vyjadřovat v průběhu února. V tuto chvíli se domnívám, že dohodu podpořím. Ovšem je velmi rozsáhlá a protože ďábel často vězí v detailu, tak závěrečné slovo řeknu až po jejím důkladném prostudování. Ostatně, spolu s kolegy v politické frakci Levice už na analýze pracujeme. Preferujeme cestu dohody a spolupráce, ale podstatná je pro nás i otázka míru na Irském ostrově, takže dohodu musíme podrobit zkoušce i v kontextu Velkopáteční dohody. Parlament se nyní bude také podílet na utváření nových vazeb se Spojeným královstvím, včetně uzavírání ad hoc dohod v klíčových oblastech, jako je například letectví.
Brexit nás tedy bude ještě nějakou dobu trápit, ale už jde spíše o slovo, které se stává politickým symbolem než politickým problémem. Každý ho bude i nadále vnímat jinak, ale já jsem ráda, že to nejtěžší je již za námi, zabránilo se odchodu bez dohody, který by těžce dopadl na českou ekonomiku a EU se může koncentrovat na další zásadní problémy. Jistě se všichni shodneme, že jich je více než dost. Ty samé problémy (spojené zejména s pandemií a klimatickou změnou) ovšem bude mít i Velká Británie, která přitom již bude osamocena (Johnson se očividně nemůže spolehnout na nezvoleného Trumpa) a do toho bude čelit separatistickým tendencím možná hned několika jejich regionů. Nikdo tedy zatím neví, jestli bude mít brexitový příběh šťastný konec, a to zejména pro samotnou Velkou Británii.