Režisér Troška uvažuje.
Centrum Prahy je už nějakou dobu oproti tradičnímu „obrázku“ doslova vylidněné. To samozřejmě má velmi negativní dopad na provozovatele restaurací, hospůdek, hotelů… na druhou stranu si ale někteří lidé tak trochu nostalgicky pochvalují, že Praha zase začíná mít své kouzlo, které pod obrovským náporem turistů postupem doby dost ztratila. Jak toto vnímáte vy?
Ano, možná je to i tím, že se vyrojilo obrovské množství hospůdek, kavárniček, barů, rychlého občerstvení, ať už se jmenují, jak chtějí, a najednou se všichni diví, že přijdou o výdělek. Jenže i toto je jeden ze zákonů kapitalismu – starej se. Oni by chtěli kapitalisticky vydělávat, ale být socialisticky „chráněni“. Tomu se říká riziko podnikání, nebo taky zákon džungle. Přežije vždy ten nejsilnější a možná taky nejšikovnější. Není holt každý den posvícení, se nedá nic dělat. Ale jak říkám, až korona zmizí, bude zase dobře.
A chodit poloprázdnou Prahou je radost. Člověk se může v klidu zasnít a na různá místa si dosadit postavy a děje z příběhů, které zná.
Není to už jen o hádkách na sociálních sítích, situace ve společnosti graduje. Před týdnem se v centru Prahy konal protest proti „zmatečným“ vládním restrikcím“. Ten ale řada lidí odsoudila. Mluví se o bezohlednosti vůči policistům, práci lékařů… jsou lidé bezohlední? Je podle vás v české společnosti jistá část, která se nyní chová zcela sobecky vůči starým a nemocným? Nebo jsou to lidé, kteří jen zoufale upozorňují na to, že další uzavírka by nás kromě svobod stála i celou ekonomiku?
Všichni víme, že tato situace je zcela nová, nikdo netušil, jak bude covid- 19 útočit. Nikdo nevěděl, jaký postup proti němu bude nejúčinnější, zkouší se za pochodu. Kdyby všichni ti, co neustále kritizují a zlehčují práci ostatních, zmlkli a šli něco dělat, udělali by nejlíp. Po bitvě je každý generál, jak se říká. Teď můžou ukázat, jak a co by oni udělali líp než ti druzí. V nemocnicích nabírají brigádníky, dobrovolníky, každou pomoc. Kdyby jen vynášeli mísy, špinavé prádlo, vytírali chodby, ale to je pod jejich intelektuální důstojnost. A nakonec budou rádi, že jim pak někdo ve špitále přijde vyměnit prostěradlo a "umejt prdel", omlouvám se. Ano, jistá část společnosti se chová skoro neuvěřitelně. Mladí si myslí, že jsou neomylní, nenahraditelní, nesmrtelní. Stačí málo a pak vyděšeně zírají na to, co se jim to, chudáčkům, stalo, jim, pánům tvorstva! Jejich pohled na staré lidi je mylný, mají za to, že oni budou věčně mladí a krásní. Ale všeho do času, pokud se toho dožijí!
Už při takzvané první vlně se ozývaly názory, jak se společnost změnila, jak někteří mladí lidé neberou ohledy na starší a nemocné, zatímco kdyby covid více napadal mladé, jejich rodiče a prarodiče by udělali všechno pro to, aby je ochránili. Máte také ten pocit? A co to o naší společnosti po třiceti letech od sametové revoluce vypovídá?
Máte pravdu. Je mnoho věcí, které jsme po revoluci neohlídali. Zhlédli jsme se ve své nedočkavosti být hned západní ve „vzorech“, které na naši společnost neseděly. A tak jsme s vaničkou vylili i dítě. Každý začal být mistr světa, ve školách se rušily roky osvědčené osnovy, styl maturit, učňovské školy, zvláštní školy, bezhlavě se přejímalo všechno, co přišlo ze Západu, protože to bylo IN, zbytečně se experimentovalo, miliony létaly oknem ven. A to nejen ve školství. Dneska máme armádu manažerů a inženýrů všeho možného, ale sežeňte dobrého instalatéra, zedníka, truhláře, hrobaře, to je čím dál těžší. Na jednoho zedníka dvacet manažerů, nagelovaných, navoněných. Samolibost, jedinečnost, egoismus. Jak na pracovišti, tak doma v rodinách. Ano, rodiče se postarají o svého potomka, pana inženýra, mnohdy mamánka, ale ten neví ani jak by uvařil zeleninovou polívku a dal obklad svému dědečkovi. Podle mého naše společnost zvlčila, ztratila své mantinely slušného chování, mezilidské vztahy berou za své, lidé jsou k sobě takoví, jací jsou. Podráždění, agresivní, zlí. Nelaskavá doba. A bude hůř, velebnosti, jak říkala Cecilka (úsměv).