Český rozhlas Radiožurnál vypustil 30. listopadu 2020 informaci, že prezident Zeman po řediteli BIS požaduje jména ruských zpravodajských důstojníků* a doklad o tom, jaké operace v České republice podnikají a jací Češi s ruskými zpravodajskými službami spolupracují. Tato informace vyvolala zděšení na české politické scéně, přičemž někteří zákonodárci mluví dokonce o velezradě. Poslanci i senátoři a samozřejmě také novináři přispěchali se svými reakcemi, které obsahovaly celou řadu zavádějících a mylných informací (viz termín zavádějící zpráva*). Zavádějící informace s překvapením přinesli také někteří oslovení bývalí příslušníci zpravodajských služeb*. A přirozeně své názory bez odborných znalostí vyjádřila i široká veřejnost na různých diskusních fórech. Jenomže u občanů reprezentujících širokou veřejnost nepředstavují jejich neznalosti takový problém jako u poslanců a senátorů a též bývalých zpravodajských funkcionářů.
Ihned na počátku musíme zdůraznit, že se v tomto případě jedná o další řízený únik* utajovaných informací*, který je natolik medializovaný, že Vrchní státní zastupitelství v Praze, pod jehož působnost tato trestní kauza spadá, by mělo automaticky konat (již k tomu nepotřebuje aktivní podnět). Pro tento závěr jsou k dispozici dva podpůrné poznatky: Zaprvé byla existence úkolů pro BIS vydaných prezidentem ČR potvrzena Stálou komisí pro kontrolu činnosti BIS – podrobněji viz dále v textu, a zadruhé charakter informace a způsob jejího úniku ukazuje na spáchání trestného činu, nikoli přestupku, který by řešil Národní bezpečnostní úřad (NBÚ). BIS je v únicích informací ve spojení s dalšími státními i nestátními orgány značně proslulá a jak se zdá, tak rovněž absolutně nepostižitelná (viz produkt 12089 s odkazy uvnitř na další produkty k dané problematice). Avšak úniky informací jsou jedna věc a úkolování BIS prezidentem republiky věc druhá a touto druhou věcí se budeme zabývat.
Na úvod vysvětlíme první základní věc, ve které zákonodárci, novináři i široká veřejnost často chybují. Hodně lidí se vyjadřovalo v tom smyslu, že když je prezident Miloš Zeman vrchním velitelem ozbrojených sil, pak má právo takto úkolovat BIS a požadovat od ní i tyto informace. Taktéž někteří novináři připustili, že prezident jako vrchní velitel ozbrojených sil takové právo má. Například novinář a komentátor Luboš Palata (Deník.cz) v článku s názvem „Prezident Zeman. Největší bezpečnostní riziko Česka“ napsal, že kdo jiný než vrchní velitel ozbrojených sil a první muž státu by něco takového nejen mohl, ale i měl dělat. S jiným významem slov, ale s ohledem na termín „vrchní velitel ozbrojených sil“ se podobně a mylně vyjádřil také senátor Pavel Fischer, když v pořadu České televize „Události, komentáře“ vysílaném 30. listopadu řekl následující:
„Ta komise pro kontrolu BIS, která sedí v Poslanecké sněmovně je ze zákona odpovědná a je nezastupitelná čili my musíme počkat, co řekne komise. Na svém minulém zasedání například poděkovala řediteli Koudelkovi a celé BIS za dobrou práci. A to, co mě na tom zneklidňuje, je, že vlastně stejného ředitele prezident veřejně kritizuje způsobem, který je za hranicí loajality vrchního velitele vůči svým ozbrojeným sborům.“
Podle platných českých zákonů existují v České republice ozbrojené síly a odděleně bezpečnostní sbory, přičemž Bezpečnostní informační služba* (BIS) není v žádném případě součástí ozbrojených sil. Podle zákona o ozbrojených silách ČR se tyto síly člení na armádu, Vojenskou kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž. Prezident republiky jako vrchní velitel ozbrojených sil (viz Ústava ČR) je v tomto smyslu velitelem Armády ČR, své vojenské kanceláře a Hradní stráže.
Podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů působí v ČR sedm bezpečnostních sborů, a to Policie ČR, Hasičský záchranný sbor ČR, Celní správa ČR, Vězeňská služba ČR, Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), BIS a Úřad pro zahraniční styky a informace* (ÚZSI). Prezident ČR tedy ve spojení s BIS není vrchním velitelem a senátor Fischer ani nikdo jiný by tak o Zemanovi ve vztahu k BIS neměli hovořit jako o vrchním veliteli, což ale nijak nesouvisí s úkolováním BIS. (Pokud by prezident republiky podle některých zákonodárců a novinářů byl vrchním velitelem bezpečnostního sboru BIS, pak by podle nich musel být také vrchním velitelem GIBS, Policie ČR, HZS atd., což už je viditelnější nesmysl.)
Zděšení ohledně prezidentova úkolu nepostihlo jen politickou scénu, ale také samotného ředitele BIS Michala Koudelku, který to dal najevo tím, že hledá pomoc v Poslanecké sněmovně, konkrétně u Stálé komise pro kontrolu činnosti BIS (SKBIS). Tato komise už dala najevo, že o úkolech zadaných BIS prezidentem republiky bude 3. prosince jednat, přičemž její členové přispěli k řízenému úniku utajované informace neboli k úniku obsahu úkolů vydaných prezidentem a adresovaných řediteli BIS. Únik informace je účelový se zamýšleným prospěchem pro ředitele BIS. Medializace úkolu pro BIS má ukázat prezidenta Zemana jako „zrádce“, který chce zneužít svého postavení pro získání citlivých utajovaných informací, jež pak podle autorů této historky hodlá předat třetí „nepřátelské“ straně.
Poznámka: Místo výrazu „historka“ by novodobí a samozvaní odhalovači údajných dezinformací použili moderní a prozápadně laděný termín „narativ“, jenže podle nich prozápadní politici žádný dezinformační narativ nepoužívají, a tak v tomto případě mlčí.
Miloš Zeman není bez chyby a už dávno odkryl své osobní zájmy a své negativní vlastnosti. Dalším problémem je, že ve svém okolí trpí a zvýhodňuje nespolehlivé osoby. Jednou z těchto osob je vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Vratislav Mynář, jenž právě pro svou nespolehlivost nezískal bezpečnostní osvědčení*. V produktu 13036 s titulkem „Hodnocení prezidentských voleb z hlediska taktiky, morálky a hájení národních zájmů (2)“ jsme vysvětlili, proč je tato osoba oficiálně nespolehlivá a jak Zeman svým vlastním osobitým způsobem tuto nespolehlivost lehkomyslně a sarkasticky zlehčoval.
Avšak Miloš Zeman je právoplatně zvoleným prezidentem republiky a jako prezident má směrem k českým zpravodajským službám určité pravomoci a ohledně utajovaných informací dokonce dvě neomezené výsady, které mu poskytuje zákon: jako prezident republiky je jedním z ústavních činitelů, kteří mají přístup k utajovaným informacím všech stupňů utajení bez platného bezpečnostního osvědčení (nemusí být bezpečnostně prověřen) a navíc je jedním z pěti ústavních činitelů, kteří mají zároveň přístup k utajované informaci cizí moci. Jestliže se tedy bude chtít seznámit s tím, co v určité záležitosti poslali k BIS například jejich američtí partneři, pak má na to právo.
Pokud za popsané situace, kdy prezident Zeman teprve pokládá řediteli BIS otázky, na něž dosud nikdo neodpověděl a které tudíž nemohly být ani nijak využity, už nyní někteří zákonodárci doslova „vyšilují“ a skloňují ve spojitosti se Zemanem slovo velezrada, tak potom páchají trestný čin pomluvy a z hlediska národní bezpečnosti* můžeme též hovořit o trestném činu šíření poplašné zprávy. Je zde tedy zásadní otázka, kdo vlastně páchá trestný čin – prezident, nebo část zákonodárců? Zatím byly identifikovány jen trestné činy ohrožení utajované informace, pomluva a šíření poplašné zprávy. Tím, že prezident pokládá otázky či ukládá úkoly BIS, nemohla být naplněna skutková podstata velezrady, a to ani v případě, kdyby se prezident ptal na jména cizích zpravodajských důstojníků, spolupracujících Čechů a další položky.
V médiích se objevuje obvyklá fráze převzatá od Američanů, že by poskytnutí takovýchto informací mohlo vyzradit a ohrozit zpravodajské zdroje a způsoby (metody) zpravodajské činnosti*. V tomto kontextu se jedná samozřejmě o fabulaci, neboť informace nejsou uvolňovány či odtajňovány pro média a veřejnost, ale jsou poskytovány vysokému ústavnímu činiteli, který je vázán mlčenlivostí a rovněž tím, že s utajovanými informacemi bude manipulovat tak, jak ukládá zákon. Stejně tak není pravdou, jak zaznělo od některých bývalých zpravodajských funkcionářů, že by informace o zdrojích a cizích zpravodajcích* nebyly ani v jiných zemích zpravodajskými službami předávány ústavním činitelům. Někdy jsou tyto informace nezbytné, přičemž se přirozeně poskytují jen některé potřebné údaje, a nikoli vše, co je dostupné. V této souvislosti naznačíme dvě klíčové položky: zpravodajská podpora* rozhodovacího procesu* výkonných politiků s tím, že zpravodajské služby musí své závěry v klíčových záležitostech něčím doložit, a obhajoba finančního rozpočtu pro operace* zpravodajských služeb (viz též zpravodajské operace*). Obě položky rozebereme ve volně navazujícím produktu, kde taktéž vysvětlíme, za jakých situací skutečně a nejčastěji dochází k ohrožení zdrojů.
Někteří poslanci se ohánějí jedním z odstavců paragrafu 16 zákona o Bezpečnostní informační službě. Tento odstavec příslušného paragrafu má následující znění:
„Bezpečnostní informační služba je povinna zabezpečit ochranu údajů obsažených v evidencích před vyzrazením, zneužitím, poškozením, ztrátou a odcizením.“
Touto aktivitou dotyční poslanci prokázali svou neznalost a dokonalou zmatenost. Jak si někdo z poslanců může myslet, že předání vybraných údajů z evidence osob prezidentovi republiky je jejich vyzrazení? Vyzradit utajovanou informaci je možné nepovolané osobě (viz trestní zákoník), a nikoli prezidentovi republiky, který má ze zákona o ochraně utajovaných informacích dvě výše zmíněné neomezené výsady. A pokud si poslanci myslejí, že by prezident mohl tyto údaje zneužít, pak to musí nejprve prokázat a nejenom si to myslet.
Záměrná a předčasně vyvolaná aféra ohledně úkolování BIS má své stinné pozadí. Můžeme si povšimnout, že BIS ve svých veřejných výročních zprávách nikdy neuvádí, kolik odhalila zahraničních špionů* (vyzvědačů*) a spolupracujících agentů* (osoby z místního prostředí či spolupracující osoby ze zahraničí). Přitom se nejedná o utajovanou informaci. Celkový počet každoročně odhalených špionů a agentů bez uvedení jejich státní příslušnosti běžně uvádějí zpravodajské služby některých zemí. Naproti tomu BIS nic takového nepředkládá, ale naopak se v obráceném postupu odvažuje konkretizovat země podle ní spojené se špionážní činností proti České republice, aniž by k tomu předložila jakékoli důkazy. V poslední Výroční zprávě BIS za rok 2019 se můžeme dočíst toto:
„V roce 2019 byli na území Česka přítomni a vyvíjeli zpravodajskou činnost příslušníci a spolupracovníci všech ruských zpravodajských služeb: civilní rozvědky SVR, vojenské rozvědky GRU, vnitřní bezpečnostní služby FSB a Federální služby ochrany.“
Zkrátka podle BIS působily v ČR všechny ruské zpravodajské služby a čile zde „rejdily“, ale to je vše, co BIS o tom ví. Ani v utajovaných verzích výročních zpráv se výkonní politici nic bližšího nedozvědí – to lze lehce odvodit, a navíc to podporují i aktuální otázky prezidenta – proč by se jinak na tyto věci ptal? Jak to tedy doopravdy je s tou proklamovanou skvělou činností kontrazpravodajské* BIS? Ve skutečnosti BIS už několik let žádnou špionáž* neodhalila a jen se domnívá, nebo lépe řečeno předstírá, jak ty ruské zpravodajce má operačně pokryté a zvládnuté.
Pokud by chtěl někdo dávat domnělé úspěchy BIS do souvislosti s vyhoštěnými ruskými diplomaty, tak i v těchto případech se jednalo o zpravodajské fabulace* ve prospěch prozápadního politického trendu (viz produkt 12085 „Zfušovaná klamná operace BIS musela být nějak zakončena, a tak přišla závěrečná fabulace (2/2)“ s odkazy uvnitř na další produkty k dané problematice a dále též produkt 13040).
Není ani pravdou, že BIS v České republice rozbila ruskou zpravodajskou síť, jak se naivně chlubil Koudelka a s ním několik bláhových a neznalých zákonodárců (podrobněji viz produkt 12069 „BIS už léta neodhalila skutečnou špionáž, přesto opakovaně mluví o rozbití ruské zpravodajské sítě a politikům se tahle omílaná pohádka pořád líbí“).
A jsme u jádra věci! Prezident Zeman chce po Koudelkovi, aby mu tvrzení ve výročních zprávách něčím potvrdil, jenže ředitel Koudelka není schopen na úkoly prezidenta Zemana reagovat, protože pro potvrzení nemá co nabídnout (kromě oficiálně známých jmen ruského personálu). S tímto stavem u BIS je velmi dobře obeznámen bývalý příslušník BIS Jiří Rom, který nyní pracuje pro Zemana a jehož rukopis nese dokument s otázkami pro BIS. Lidově řečeno bývalý zpravodajec Rom nabil prezidentovi pomyslnou zpravodajskou zbraň proti Koudelkovi a ten nyní hledá vysvobození u zákonodárců. Ale cožpak není Koudelka opravdu schopen se zpravodajským umem na prezidentovy otázky nějakým způsobem odpovědět? Může potom takový jedinec vykonávat funkci ředitele zpravodajské služby?
Členové SKBIS by na svém čtvrtečním jednání učinili nejlépe, kdyby prověřili, co Michal Koudelka skutečně ví o cizích zpravodajských službách na území ČR. Pokud Koudelka svou práci vykonává dobře, tak by měl být schopen odpovědět, kolik cizích zpravodajských sítí působí v ČR a kolik je zde cizích zpravodajských důstojníků, špionů a agentů – nemáme ani tak na mysli přesný počet osob jako schopnost formulovat odpověď, která by měla odrážet skutečný výkon BIS (podrobně viz produkt 23006 z prosince 2018 inspirovaný pochybnou činností BIS – produkt nese název „Dokáže se BIS vypořádat s těmito odbornými otázkami? aneb Vědomostní test D“); řešení vědomostního testu a odůvodnění odpovědí včetně přesnějších odpovědí na dvě uvedené otázky viz souhrnný výklad díl 1 (otázky 1 až 9) a díl 2 (otázky 10 až 18).
Můžeme otevřeně říct, že ředitel BIS Michal Koudelka zastírá skutečný stav BIS. To, že se na zdroje a podobné položky čeští politici nikdy neptali, jenom odhaluje jednu závažnou věc, a to dlouhodobé zanedbávání kontroly BIS. Rozbor a vysvětlení této věci je součástí volně navazujícího zpravodajského produktu*.
V souvislosti s rozebíraným tématem je vhodné připomenout, že už na konci roku 2018 jsme vytvořili hodnotící produkt 12057 s názvem „BIS se dlouhodobě diskredituje a někteří ji za to ještě chválí“, ve kterém jsme poukázali na odborný i morální úpadek BIS a jejího ředitele Michala Koudelky. Ve jmenovaném produktu jsme v jednom z odstavců uvedli následující závěr:
„Pokud bychom to měli odborně shrnout, tak nezbývá nic jiného než vyřknout závěr, že je nutné provést výměnu vedoucích funkcionářů BIS a provést reformu této služby – pokud ovšem chce být ČR svrchovanou zemí s maximálním využitím vlastních a odborně způsobilých státních služeb bez jejich suplování západními zahraničními službami, jejichž závěry se česká vláda včetně BIS v poslední době řídí. Zpravodajské služby nemohou podléhat cizímu politickému trendu, což nyní předvádí BIS, ale uplatňovat pouze svůj odborný a nestranný přístup. Pokud nebudou přijata opatření, bude BIS i nadále upevňovat svůj politický a předpojatý přístup, přičemž bude s postupem času stále složitější cokoli u BIS napravovat. Tím nezbude nic jiného než celou službu zrušit a znovu vybudovat – pouhá reforma již nepomůže.“
Zdroj: https://www.exanpro.cz/pusobeni-zpravodajskych-sluzeb/648-tragikomicke-z...