„Česká televize nepřispívá k vytváření prostoru svobody slova, myšlení a tvorby, v němž může vyrůstat demokracie. Informuje, poskytuje kritickou reflexi událostí, vzdělává a baví v ovzduší úcty k člověku, k jeho dílu i ke všem formám existence,“ jak se praví v Kodexu České televize. Zákonem definovaná „instituce veřejné služby“ však působí spíše jako angažované politické médium sloužící menšině politických stran.
Pokud se ke slovu dostane někdo, kdo se pokusí říci vlastní názor, je okamžitě přerušován po každé větě, jen aby se na obrazovce podařilo rozbít smysl věty. Kdo se jednou odváží říci vlastní myšlenku – již se na obrazovce zpravidla neobjeví – jen krátký seznam: zástupci KSČM, Jana Lorencová, Eric Best, Vladimír Vondruška, Lenka Procházková, Vladimír Dvořák, Petr Kužvart, Jaroslav Bašta, Ivan Hofmann a jiní. Zmizeli i neposlušní zpěváci a herci, například Jaromír Nohavica nebo Ivan Vyskočil a jiní.
Do televize nemají přístup ani lidé, kteří dříve byli pronásledováni, ale dnes odmítají souhlasit s tím, že dnešní ČT je objektivní a vyvážená. Již několik let jsme se nedozvěděli žádnou dobrou zprávu z Maďarska, Ruska, Číny, Srbska a dalších států. Jako by zmizela jejich kinematografie, hudba, umění, technické objevy a v poslední době i skutečnost, která že země má vakcínu. Celý článek zde: