Proč
Zdá se to jasné: Rusko se (po Jelcinově pokusu předhodit zemi k rozebrání západním kolosům) vzpamatovalo, a opět zesílilo. Vladimír Putin je právě proto tak nenáviděn, že pod jeho vedením došlo téměř k zázraku. Federace je opět velmocí, která asi jako jediná je schopna nejen se ubránit americkému útoku (pochopitelně pod značkou NATO), ale také patřičně odpovědět. A především: jeho občané jsou vnitřně odhodlaní bránit vlast minimálně stejně jako proti Hitlerovi. To ve většině vnitřně hluboce rozdělených západních států chybí. Ty se dnes v mnoha případech nemohou rozhodnout, zda vyvolat nejprve občanskou válku – anebo ji „překrýt“ právě expanzí – byť by riskovaly vlastní sebezničení.
Ten hlavní důvod je však stále tentýž: nekonečně přírodní zdroje v největším státním útvaru na světě. Vypůjčím si pro to citaci z Lubomíra Mana, protože lépe bych to formulovat nedokázal.
Nejprve odkazuje na rozhlasový projev ministra propagandy J. Goebbelse pronesený 22. června 1941, v den napadení SSSR nacistickým Německem:
„Jakže to Goebbels tehdy řekl?: „Tohle není válka za žezlo a trůn. Tohle je válka za pšenici, železo, rudy, uhlí a suroviny, tohle je válka za bohatší stůl pro německého dělníka“.
Přečtěte si ten výrok ještě jednou a dejte si jej do spojitosti s dvěma výroky ministryně zahraničí USA v letech 1997-2001 Madeleine Albrightové.
Ten první zněl: „Rusko má příliš mnoho nerostného bohatství – a to není spravedlivé“.
A výrok druhý?: „V Rusku se nalézá příliš mnoho bohatství pro jednu zemi“ Takže to je ten důvod! Tehdy za rajchu, stejně jako dnes. Celý článek zde: