Naše vláda se rozhodla v pražských Letňanech postavit polní nemocnici pro případ, že by začalo kolabovat naše zdravotnictví pod náporem nemocných s nemocí COVID–19. To by nebylo až tak nejhorší, protože taková věc je potřebná. Problém spočívá v tom, že za pronájem plochy na výstavišti v Letňanech chce její vlastník nekřesťanské peníze, abych použil tuto metaforu.
Výstaviště, kde se před mnoha lety konaly jiné věci, než stavba polní nemocnice, dnes patří firmě ABF. Ta patří miliardáři a politikovi Pavlu Sehnalovi. Tento kapitalistický filantrop, kterému jde jen o jeho vlastní prospěch a byznys, je od roku 2016 předsedou znovuobnovené Občanské demokratické aliance, která je více známá zejména z divokých devadesátek.
Vraťme se ale zpět k problému pronájmu plochy výstaviště, kdy po státu chce pan Sehnal 26 milionů a tvrdí, že se jedná o rozumný kompromis byznysu a dobra. Zde si musíme položit otázku: pro koho je daný byznys výhodný a kdo rozhoduje o tom, co je dobro a co zlo? V tomto případě se pan Sehnal tváří jako filantrop, který by chtěl páchat dobro, ale jen za určitou úplatu a hlavně, aby z toho měl zisk. Takže bychom jej mohli nazvat kapitalistickým dobrákem, který chce vydělat na lidském a společenském utrpení.
Tady můžeme jasně vidět, proč je nutné zdanit miliardáře a rovněž jim omezit majetek. Není totiž možné, aby (nejen) celosvětově jedno procento lidí vlastnilo takové bohatství, jako zbylých 99 procent. V našich podmínkách se vyskytují různí miliardářští »vykukové«, kteří chtějí vydělat úplně na všem. Od katastrof (tzv. šoková doktrína), až po to, že stát někde potřebuje (v krizové situaci) postavit například polní nemocnici. Chtít za to od státu peníze je nemorální a za hranou slušnosti. Ta se ale v našem (a nejen v našem) kapitalismu nenosí. Zde ale musím konstatovat, že si takové pozemky měl stát, případně obec, ponechat ve vlastnictví právě pro případ nějaké krizové situace. Nikdy totiž nevíte, co se v budoucnu odehraje, a dá se očekávat, že případných katastrof a krizí bude spíš přibývat, než že by jich bylo méně. Ale i tak má stát určité páky na to, jak takovému lichvářskému chování učinit přítrž. Stačí se jen nebát. Chtít totiž peníze za pronájem plochy, která má sloužit jako rezervní nemocnice, je z logiky věci nespravedlivé a nemorální, protože se v ní budou zachraňovat lidské životy, a ty jsou přece postaveny na žebříčku hodnot nejvýše, jsou i nad kapitálem, a dokonce i nad panem Sehnalem.
Osobně bych panu miliardáři řekl: buď nám pozemek pronajmeš za symbolickou korunu (často se to dělá a někteří zahraniční kapitalističtí filantropové se tak i někdy chovají, na rozdíl od našich, kteří chtějí zbohatnout úplně na všem a nikdy nemají dost), nebo si daný pozemek jako stát zaberu, protože je výjimečná situace a po ukončení krize ti jej vrátím (nebo si to rozmyslím a za tvé chování, které je nemorální a hraničí s lichvou, ti nic vracet nebudu). Cožpak pro pány miliardáře (a paní, abych vyvažoval gender) neplatí režim nouzového stavu? Na tomto příkladu můžeme vidět, proč je nutné kapitalismus nahradit jiným systémem, který bude morálnější a spravedlivější. Nevolám po žádném návratu do minulosti, ale po novém socialismu, nové společnosti, kde se nebudou vyskytovat podobní »vykukové« a lidé si budou moci užívat své životy beze strachu, že přijdou o práci, nebo že je budou demoralizovat podobné výplody pánů miliardářů, kteří se neštítí zbohatnout na životě i smrti.