Líbánky
Autoři čínské publikace Sohu vysvětlili, proč Vladimir Putin přerušil vztahy se Západem. „PolitRossija“ představuje exkluzivní překlad publikace.
„V očích vnějšího světa je Putin vůdce, který se odvážil čelit západním zemím. A nebojí se ani amerických sankcí, zato je připraven znovu ukázat obraz ruského státu,“- píší novináři Podnebeské říše.
Autoři čínského vydání objasňují: konfrontace se západními státy nebyla vždy a zpočátku, když se Putin stal prezidentem, měl v úmyslu pokračovat v krocích Borise Jelcina ve sbližování se Spojenými státy a Evropou.
V té době, po rozpadu SSSR, se věřilo, že pouze ve spolupráci se západními státy se Rusko může stát rozvinutou a úspěšnou zemí.
Tak začaly «sladké líbánky» ve vztazích mezi Ruskem a Západem.
Dva roky po nástupu k moci začal Putin často podnikat cesty na západ a dokonce se spřátelil se západními vůdci, jako je americký prezident George W. Bush, britský premiér Tony Blair, francouzský prezident Jacques Chirac,“ připomínají autoři Sohu.
Tehdy Bush Jr. řekl o Putinovi, že je to čestný a důvěryhodný muž. A Tony Blair řekl, že Západ Rusko s radostí přijme a Velká Británie mu pomůže rychle obnovit jeho ekonomiku. Britský premiér dokonce ujistil, že největší ropné společnosti jeho země budou investovat v Ruské federaci. V Německu byla na stole otázka vstupu Ruska do NATO. V té době vnější svět věřil, že Rusko se v budoucnu stane druhou největší zemí NATO a odsune Turecko na třetí místo.
„Ale další kroky Západu vyvolaly u Putina pochybnosti,“ konstatují čínští analytici.
Vysvětlili, co přesně způsobilo, že se Putin po několika letech zdánlivě dobrých vztahů, rozhodně „rozešel“ se Západem.
Zrada
První signální „zvonky“ zazněly v roce 2002, kdy se členy NATO stalo sedm zemí východní Evropy a také tři pobaltské země.
„Poté NATO nasadilo v těchto východoevropských zemích těžké zbraně,“ připomínají čínští odborníci.
To bylo v rozporu se slibem, který USA daly ještě Michailovi Gorbačovi v roce 1990:
nerozšiřovat NATO do východní Evropy.
Dohoda však měla ústní formu a Washington se od tohoto slibu distancoval.
Ale pro Putina to bylo varování, že Západu nelze slepě důvěřovat.
„Koneckonců, Rusko je země – dědic Sovětského svazu, a není těžké pochopit, jaký je skutečný účel akcí NATO,“ píší autoři Sohu.
V roce 2003 pak došlo k další události, která podkopala důvěru Ruska v západní země: válka v Iráku.
„Válka v Iráku je ve skutečnosti součástí americké „dolarové války“. Pokud někdo na světě poruší zájmy amerického dolaru, Spojené státy jsou připraveny na konfrontaci. Přičemž jednají jak tajně a skrytě, s pomocí organizování „barevných revolucí“, podpory opozice a šíření různých nepotvrzených zvěstí, až po vstup do přímého ozbrojeného konfliktu,“ uvádí Číňané.
Irák byl „mladším bratrem“ Sovětského svazu a tváří v tvář agresi USA se Saddám Husajn obrátil o pomoc k Rusku. Ale Moskva v té době neměla sílu vzdorovat Spojeným státům a Rusko řešilo, že jelikož Irák byl již v centru pozornosti Washingtonu, nikdo mu nemůže pomoci.
Později toho Ruská federace litovala, protože USA poté, co ukončily „práci“ s Irákem, nastínily další cíl – Sýrii a poté Írán.
A od té doby, jak zdůrazňují čínští odborníci, byla otázka Blízkého východu pro Ruskou federaci znepokojující. Protože nastala doba kdy se USA snažily plně převzít kontrolu nad veškerou ropou v regionu.
„USA vedly „dolarovou válku“ v Iráku, ale skutečným cílem Washingtonu, který Putin pochopil, bylo Rusko.
Ve skutečnosti, z hlediska Západu, Rusko mělo být potlačeno, aby nemělo možnost rozšířit svůj vliv a nakonec se proměnit v nový SSSR,“ píše se ve článku Sohu.
Situace tedy v očích Západu vypadá takto:
Pokud Rusko nebude rozděleno, v budoucnu znovu zesílí. To vysvětluje podporu, kterou USA poskytly čečenským separatistům. Tehdy ve Washingtonu doufali, že pokud Čečensko získá nezávislost, vyvolá to řetězovou reakci a „svobodu“ budou chtít také další regiony Ruské federace.
Nadarmo se neříká: rozděl a panuj.
To je přesně to, co Spojené státy zamýšlely udělat, a Putin to pochopil.
Rozvod
Když plán s Čečenskem selhal, přešly Spojené státy na jinou strategii:
rozhodly se oslabit Rusko přiblížením se k jeho hranicím.
V roce 2003 začala ve středoasijském Kyrgyzstánu „barevná revoluce“, později podobným osudem byla „poctěna“ Gruzie a poté i Ukrajina.
„To vše bylo iniciováno Spojenými státy,“ bez stínu pochybností říkají čínští odborníci.
Věří, že v této době Putin konečně uviděl skutečnou povahu Západu a pochopil, že USA a jejich partnerům nelze věřit.
„Několik let přátelství, několik let konfrontace – a proběhla důležitá etapa přechodu Putina od uvědomění si… k činu. Putin chápe, že pokud nezmění svou strategii, bude Rusko skutečně v nebezpečné situaci,“ uvádí materiál Sohu.
A nyní má země novou taktiku: neomlouvat se Západu a pokračovat v pevné politice. Navzdory ekonomickým obtížím je Rusko velmi silné.
Díky sovětským vzdělávacím základům je Rusko zabezpečeno velkým množstvím talentů v základních disciplínách. Přičemž silná ekonomika, jako například ve Spojených státech, neznamená silnou vědeckou základnu. Proto je Moskva schopna pevně se postavit Západu.
Ano, původně chtěl Putin změnit Rusko v souladu se Západem. Ale o několik let později se prezident Ruské federace otočil a řekl Západu: …. „Bye!“, shrnují čínští analytici.
Zdroj: https://bit.ly/3koJ98d