ČSSD se v mnoha krajích bezostyšně hrne do středopravých koalic. Vydala se cestou lidovců, je to prostě strana ohebná jak guma, která zradila levicový program za cenu moci. KSČM zůstala jedinou skutečně levicovou stranou.
Máme za sebou krajské a senátní volby. Ačkoliv se mně to neříká lehce, je nutno si přiznat, že pro KSČM volební klání dopadlo katastrofálně. Ze stávajících 86 krajských zastupitelů jsme se propadli na 13, přičemž jsme získali zastupitele jen ve čtyřech krajích. Nemluvím o Senátu, kde jsme tradičně nezískali ani jednoho zástupce, nadto se ani jeden z našich kandidátů nedostal do druhého kola. S dovolením nyní pohlédnu na kraj Jihočeský, v němž jsem měl tu čest být lídrem kandidátky KSČM. V našem kraji se do vedení po 12 letech vrací ODS. Ta bude mít hejtmana – Martina Kubu. V radě by měla mít tři křesla, stejně jako ČSSD a KDU-ČSL s TOP 09, Jihočeši dvě. Strany se dohodly i na personálním obsazení krajské rady.
Svoji pozornost bych nyní zaměřil na sociální demokracii. ČSSD se dlouhodobě prezentuje coby strana, jež zastupuje zaměstnance, odboráře, sociálně slabé, seniory, nemocné a jinak znevýhodněné. Možná to tak kdysi bylo, že se sociální demokracie spolu s KSČM snažila takto na našem politickém nebi působit. Nicméně jsou tyto doby dávno pryč. Usuzuji z toho, že strana vicepremiéra Jana Hamáčka se v mnoha krajích bezostyšně hrne do středopravých koalic. Pranic jim nevadí, že v takovýchto uskupeních budou moci stěží praktikovat svůj – údajně – levicový program. Do uskupení, v nichž budou dominovat pravicové strany, se soc. dem. kromě Jihočeského kraje, hrne například v krajích Plzeňském, Pardubickém, Moravskoslezském, Zlínském, anebo na Vysočině. ČSSD, mimochodem, v krajských a senátních volbách též utržila nehezkou porážku. Strana obdržela pouhých 4,93 procenta hlasů, namísto 15,25 % v krajských volbách v roce 2016. ČSSD se z někdejších dominantních vládních angažmá dostala na své historické dno. A tak se vydala cestou lidovců, kteří také dlouhodobě balancují na pětiprocentní hraně volitelnosti. KDU-ČSL se též za každou cenu hrnula do všech vládních i krajských koalic, ať šlo o levicové či pravicové. Je to prostě strana ohebná jak guma. Touto cestou paběrkování a zrady levicového programu nyní kráčí i sociální demokracie.
Prostě je tomu tak, že KSČM zůstala jedinou skutečně levicovou stranou, která stojí na straně zaměstnanců, seniorů a všech potřebných. Po pátečním jednání Výkonného výboru ÚV KSČM je vidět, že dojde ke změně. Vedení strany dalo své funkce k dispozici. Tímto bych chtěl poděkovat odstoupivšímu předsedovi ÚV KSČM Vojtěchu Filipovi, který za 15 let odvedl kus úspěšné práce. Co tedy dál? Je zapotřebí oslovit nové voliče, a to zejména z řad mladé a střední generace. Pokud budeme nadále podporovat kabinet Andreje Babiše, nesmíme hrát roli „užitečných idiotů“, kteří si nechají ukrást zvyšování důchodů, růstu minimální mzdy, či progresivního zdanění. Musíme být srozumitelnější a vysvětlovat náš program. Čeká nás dlouhá a náročná cesta, přesto není nic ztraceno. Příští rok se budou konat sněmovní volby, a do té doby se dá Komunistická strana Čech a Moravy aspoň stabilizovat. Budoucnost strany vidím v jejím omlazení. Moji podporu má současná europoslankyně Kateřina Konečná. Je mladá, má zkušenosti z českého i evropského parlamentu, ale hlavně: nebojí se jít do politických střetů a má promyšlený tah na branku. Takováto předsedkyně je nadějí KSČM!