Jakýsi Pavel Novotný (rád bych věřil, že shoda jména s jistým starostou je čistě náhodná, i když bulvární styl prezentace faktů svědčí minimálně o jisté duševní spřízněnosti) dokázal na Seznamu v komentáři "Země na okraji chaosu. A není to Česko" poplivat politické garnitury hned dvou zemí - ČR a Izraele. Pomohl si k tomu oslím můstkem, který bych prohlásil za idiotský, kdyby mi to vrozená slušnost dovolovala.
Zcela pominu, že si pan novinář fakta uzpůsobuje podle vzorce "pravda je to, co si myslím". Nebo "co si kdo zaplatí". Například zcela pomíjí to, že Izrael dokáže za den otestovat dvojnásobně víc lidí, než to dokáže české zdravotnictví (logicky tomu odpovídá i dvojnásobek identifikovaných nemocných), nebo to, že systém předávání a sdílení informací o nemocných v Izraeli a v ČR je diametrálně odlišný. Také pomíjí to, že stát Izrael se o své nemocné občany aktivně stará, na rozdíl od virtuálního státu Česká republika, a nic mu viditelně neříká ani výraz "komunitní šíření nákazy".
Použití termínu "virtuální stát" nebylo náhodné. Ačkoliv pan Novotný v komentáři shledává Izrael stejně chaotickým jako je Česko, opak je pravdou. V Izraeli chaos rozhodně nepanuje už z toho důvodu, že premiér Netanjahu (ať už si o něm myslím cokoliv) dokáže bouchnout do stolu a přijmout rázná, jasná a osvědčená opatření k potlačení rychlosti šíření nákazy. A hlavně je dokáže rázně a tvrdě prosazovat.
Klíčové je, že tato opatření byla přijata ve prospěch státu Izrael, a proto je většina izraelských občanů (i pro jejich racionalitu a efektivnost) přijímá s pochopením. Ti, kteří pochopit nechtějí, se setkávají s tvrdou realitou státní moci, uplatňované ve prospěch většiny. Nejspíš právě z toho pan Novotný dovozuje rozštěpenost izraelské společnosti (která sice reálně existuje, ale její příčiny a důsledky jsou naprosto odlišné od příčin "rozštěpenosti" společnosti v Česku, kterou se snaží naroubovat na situaci v Izraeli).
Právě pro tu "virtualitu státu" chaos nepanuje ani v ČR, přestože chování premiéra Babiše je zdánlivě radikálně odlišné od chování jeho protějšku v Izraeli. To, co se může jevit vnějšímu pozorovateli jako chaotické kroky bez jakéhokoliv rozumného smyslu, jsou ve skutečnosti pečlivě prokalkulované tahy na politické šachovnici , jejichž cílem je pomoci premiéru Babišovi udržet se u moci a vyjít z koronavirové krize pokud možno ještě silnější než před ní. O zájmy ČR, nás občanů, nebo o české zdravotnictví tady jde možná až někde ve čtvrté linii jeho zájmů.
Pozice premiéra "Bibiho" Netanjahu je totiž podstatně jednodušší, než pozice premiéra Babiše. Netlačí na něj EU, aby nechal otevřené hranice, odzbrojil občany a nechal si do ČR nahnat tisíce imigrantů z Afriky a Blízkého východu. Netlačí na něj ani USA, aby objednal 10.000.000 (nebo kolik) dávek jejich zatím stále vysoce rizikové (a vysoce drahé) vakcíny a navrch přikoupil vyřazované americké vrtulníky, které ČR k ničemu nepotřebuje. A netlačí na něj ani Německo, aby sanoval ztráty německých firem v ČR s tichou hrozbou znehodnocení německých aktivit Agrofertu.
Za této situace, kdy je český premiér navíc ochoten naslouchat spíš "hlasům" na Facebooku a mimoňskému vyřvávání opozice spíše než hlasům odborníků, rozhodně nelze čekat ráznou změnu k lepšímu. Zvlášť když se podařilo tzv. "demokratické" opozici s pomocí různých pseudoodborníků u části české společnosti vzbudit dojem, že roušky a rozumná epidemiologická opatření jsou v rozporu s jejich "lidskými právy". Nějak se ale zapomnělo na to, že většina lidí, kteří racionální opatření přijímá, má právo na to, aby byla před vyřvávající menšinou chráněna. Stát musí být schopen toto právo zajistit i silou. Svoboda bouřit se proti státu totiž nese i svobodu nést důsledky této vzpoury, ať už jsou jakékoliv. Jak se zdá, v Izraeli, na rozdíl od ČR, to pochopili dokonale.
Na závěr svého komentáře pan Novotný píše, že pandemii lépe zvládají společnosti vnitřně demokratické a zároveň konzistentní. Státy, jejichž vůdci se o něco méně chlubí a o něco více učí z vlastních přešlapů. A občané, kteří si nejen pravidelně myjí ruce, ale také zametají před vlastními prahy.
Nevím co tím chtěl říci. Nejspíš to, že ani Izrael, ani ČR nejsou demokratickými státy. A jejich občané jsou prasata, která si nemyjí ruce a nedokáží si udělat doma pořádek. V mnoha ohledech má pravdu. Co se týče demokracie a nepořádku ve veřejném životě, u ČR se rozhodně trefil. To mytí rukou ... no, většinou platí "Podle sebe soudím tebe". V případě Izraele je ale mimo naprosto dokonale.