Článek publikovaný v Haló novinách 19. září zde, případně zde, považuju skoro za geniální a smekám před autorem a jeho sdělností a otevřeností. Zaráží mě hodnocení 50 ti lidí, kteří článku dávají prakticky nejhorší známku. Jde o úmysl, provokaci, trollení? Neznalost či tupost? Nevím, ale je to škoda a podporuje to slova autora článku. Žijeme prostě ve světě paradoxu.
Rozhovor navíc přináší i možnost přemýšlet na způsobem jak se stavět problémům, kde žije smíšené obyvatelstvo, nebo kde žili převážně Němci apod. Často nad tím přemýšlím, neboť moje maminka byla napůl Němka, otec vyrůstal v Podmoklech – část Děčína, kde si hrál jako kluk s Němci na písku, aby ho pak před zvlčilými Henleinovci coby člena SOS s prostřelenou nohou kamarádi odtáhli od zastávky Dolní Žleb. Když došlo k puči v polovině září 1938. Měli jsme v rodině hodně známých v bývalém NDR a příbuzné v Rakousku. To vše mi často přichází na mysl, např. tehdy, když jedni známí přijedou a jedou se podívat na jejich domek v Družcově, odkud byli odsunuti.
Plně souhlasím s autorem, když mluví o národní hrdosti. Je dobře se učit němčinu (já to zanedbal a místo toho dělal angličtinu a ruštinu). Ne proto, abych byl dobrým sluhou v německé montovně. Ale sebevědomým Čechem. Čechem, který ví, že jsme malý národ, ale zkrátka „já pán, ty pán“ při jednání s Němci. A že chceme být dobří sousedé. Slované s neslovany. Němci dokázali mnoho věcí. Dobrých, geniálních i strašných. Jsou sebevědomí, je to velký národ. Místo řvaní o nacismu, jakmile do nás píchnou, je třeba zachovat klid a umět odpovídat – sebevědomě a neurážet. Tady jsme my. Tam jste vy. Je to velmi těžké, a vůbec se na to nedbá. Je to učení na celý život.
Nevím jak reagovat v oblasti, o které mluví autor na ty němce, kteří toleranci zamění za příležitost k rozpínavosti. Je k tomu asi potřeba odvaha, znalost němčiny a zásadovost. Lehko se řekne, těžko udělá. Nabídka přátelství není nabídka k poslušnosti, pokud na ni druhá strana nereaguje, či si ji vykládá po svém. Ale tohle vykládat našim mladým, v hyperkorektním hloupém světě, kde musíte ještě vážit každé slovo, mezi blbísky Piráty a pravičáky všeho druhu, kteří se pouze tváří – možná v hospodě - a jen Vám vrazí kudlu do zad, pokud se mohou drát k moci, penězům, úspěchu?A pro „obyčejné“ lidi je toto téma tak vzdálené, nedůležité, hloupě politické, nezajímavé…
Trochu jsem se rozepsal, ale článek mi napověděl a nešlo to vůbec ztuha. V tomhle vidím cestu. Hysterie nepomůže, stejně jako slepá poslušnost. A to jsem úhlavním nepřítelem členství v EU a zastánce jasného příklonu k Rusku – ne jak pan Kramář, ale moderně.