Stomatologická péče je v současné době nedostupná pro statisíce obyvatel České republiky. Zubní lékaři přitom mají z ekonomického hlediska ojedinělé postavení a pacienti musí, jak sdělil prezident České stomatologické komory, počítat s až padesátiprocentní spoluúčastí. Komora sice registruje asi 8500 zubních lékařů, ale někteří nemají smlouvy se zdravotními pojišťovnami a na jejich »luxusní« služby dosáhnou jen nemnozí.
Situace s dostupností stomatologické péče je kritická zejména v příhraničních oblastech a mimo velká centra. Příčin je několik. Na jedné straně je studium stomatologie finančně nejnáročnější a stát se v minulosti dostatečně nevěnoval přípravě potřebného počtu mediků. Na straně druhé stoupá věk stávajících zubních lékařů a ti často bez náhrady odcházejí do penze. Mladí lékaři si nechtějí zřizovat ordinace mimo velká města, preferují spíše samoplátce a s oblibou tvrdí, že jim úhrady od zdravotní pojišťovny nekryjí náklady. Zdravotní pojišťovny přitom každoročně navyšují úhrady za systematickou péči o registrované pacienty tak, aby se zubním lékařům tzv. vyplatilo pracovat na pojišťovnu. Ve skutečně koncepční podpoře ale stát stále selhává a odpovědnost přenáší na pojišťovny, kraje a obce. Kraje se snaží finančně podporovat zdravotní péči, nabízejí stipendia, příspěvky na ordinace, výhodné půjčky, obce přidávají i byty a další bonusy. Pokud ale pacient svého zubaře nemá, zamíří na pohotovost. Ta nepřetržitá přitom bývá v kraji většinou pouze jedna. To přináší kromě přetíženosti zdravotníků i stoupající finanční náklady krajům a zřizovatelům nemocnic.
Řešení nejsou jednoduchá a okamžitá. Je třeba napravit chyby za posledních třicet let. Spočívají v převzetí plné odpovědnosti státu za zaručení práva občanů na kvalitní potřebnou zdravotní péči, včetně stomatologické, a v zajištění dostatku financí v systému veřejného zdravotního pojištění. Ministerstvo zdravotnictví může kromě podpůrných programů pro zřizování praxí v jednotlivých regionech podmínit své finanční příspěvky na vzdělávání lékařů požadavkem na odpracování určité doby v místech, kde je stomatologů nedostatek. Zdravotní pojišťovny by kromě navyšování plateb za výkony měly podmiňovat uzavírání smluv otevíráním ordinací tam, kde péče zubařů chybí. Je také nezbytné věnovat více pozornosti prevenci a hradit dentální hygienu z veřejného zdravotního pojištění. Neméně důležitá je osvěta a výchova dětí i dospělých k péči o své zdraví.