Ministr zemědělství Marian Jurečka vyzval před nedávnem veřejnost, aby kupovala kvalitní české potraviny a podpořila tak naše zemědělce a výrobce. I kdybychom chtěli sebevíce, jak to má chudák zákazník zjistit? Léta nakupuje zavedené české značky, a ono ejhle. Už nejsou české.
Jako problém vnímáme většinou jen skutečnost, že za české potraviny jsou vydávány ty, které sice mají zemi původu kdekoliv v EU či mimo ni, ale jsou přebaleny a přenálepkovány v naší republice. To je jedna část podvodu dodavatelů a prodejců, většinou nadnárodních řetězců.
Ale spotřebitel je klamán i jinak. V posledních letech dochází k masivnímu útlumu domácí produkce a typicky české výrobky se dovážejí ze zahraničí. Sedlčanský Pepa je z Polska, Jihlavanka z Vídně. Mochovská zelenina se dováží z Rakouska, sýry Želetava ze Slovenska. Z Polska se na český trh dovážejí i některé cukrovinky s logem pražské čokoládové hvězdy Orion, zrozené v roce 1896. Dnes z produkce švýcarského koncernu Nestlé. Tradiční české produkty se vyrábějí v cizině a firmy se to často snaží ututlat.
A hra na schovávanou se zákazníkem pokračuje. Během letošního roku například zcela ukončil v Česku výrobu i koncern Unilever. Výsledkem je, že všechny rostlinné tuky, které z Nelahozevsi do českých kuchyní putovaly (Perla, Flora, Rama, Hera) jsou dnes dováženy z jiných evropských závodů.
Globalizace evropského potravinového trhu je na vítězném tažení starým kontinentem. Monopolům a nadnárodním řetězcům to evidentně vyhovuje, ale jde jaksi mimo naše výrobce potravinářských komodit. A to hesly a výkřiky asi nezmění ani ministr Jurečka. Jestli to tak půjde dál, pak lze očekávat, že tradiční plzeňské pivo budeme dovážet z Bavorska a olomoucké syrečky z Polska. A toho bych se nechtěl dožít.