Regionální potraviny, sousloví, které se stalo téměř zaklínadlem. Některé kraje mají své značky, například Perla Zlínska, u nás na jihu je to pak Chutná hezky Jihočesky. Tyto regionální značky jsou souběžné se značkou Regionální potravina MZe. Rozdíly jsou například ve vyhlašovaných kategoriích a především v počtu oceněných výrobků v jednotlivých kategoriích. Někdy je pro spotřebitele těžší se v tom vyznat. Co nám ale takto označený výrobek říká? Je to především známka kvality a místního původu.
Oceněné výrobky však mají nevýhodu a tou je pro některé spotřebitele cena. Uzeniny z masa nebo sýr z mléka, které nejsou vyrobeny z náhražek, prostě něco stojí. Navíc většina producentů regionálních potravin jsou malé podniky nebo rodinné farmy, a proto kvalitní suroviny versus menší objem produkce rovná se vyšší cena. Za vyšší cenou se ovšem skrývá kvalitní a chutný výrobek.
Druhá nevýhoda je mnohdy dostupnost. Dost často se tyto potraviny dají zakoupit pouze přímo u výrobce, tvz. ze dvora, nebo na trzích farmářského typu. Pokud už se tyto potraviny přeci jen dostanou do obchodního řetězce, ve většině případů nadnárodního, projeví se to na jejich ceně díky obchodní přirážce. V tu chvíli se cenově dostanou do kategorie luxusnějších potravin a pro mnohé spotřebitele nedostupné, i když znají jejich kvalitu a chuť. Proto je v řetězcích téměř nenajdete.
Mnohdy své oblíbené regionální potraviny koupíte na agrárních výstavách, jejichž součástí je i tradiční trh s regionální potravinou. Typickým příkladem je nedávno skončený tradiční agrární veletrh Země Živitelka. Jeho nedílnou součástí je představení a prodej regionálních potravin jednotlivých krajů. Toto představování je mnohdy spojeno s kuchařskou show s recepty právě s těmito potravinami. Každoročně vysoká návštěvnost v pavilonu určenému především k prezentaci potravin nasvědčuje, že zájem spotřebitele o kvalitní, nejlépe i regionální potravinu stoupá. Jedním z důvodu zvyšujícího se zájmu o kvalitní potravinu je měnící se životní styl a zvyšující se výživová gramotnost.
Vzpomeňme na doby, kdy jsme byli potravinově téměř soběstační, potravinářské produkty byly z kvalitních surovin a při jejich výrobě se dodržovaly normy. Ceny byly odvislé od kvality použitých surovin. Potravinářské normy a systém potravinářské a zemědělské výroby nám závidělo a opisovalo mnoho okolních zemí. Mnoho věcí se změnit mohlo a muselo. Ale právě potravinářský průmysl a zemědělství mělo být zachováno, jak jsme jej znali a alespoň částečně mělo zůstat v rukách státu.
Proč dnes těžko koupíme brambory z Vysočiny, ovoce z Chelčic, zeleninu z Vodňan nebo maso a uzeniny ryze českého původu? Protože dotační politika EU je v tuto chvíli nastavena, ale pro nás, na rozdíl od jiných členských států, bohužel nevýhodně. Ne však proto, že by naše zemědělce a jejich produkty v EU nechtěli, ale proto, že byly v roce 2004 takto nevýhodné dotace do zemědělství z české strany vyjednány. Nadějí na zlepšení zemědělské dotační politiky může být tzv. Brexit. Po odchodu Velké Británie z EU dojde k vyjednávání nových členských smluv dotačních podmínek, včetně těch určených do zemědělství a potravinářství.
Přes všechny tyto nesnáze se v Čechách stále najdou odvážlivci, kteří v zemědělství a potravinářství podnikají a připravují pro náš stůl regionální potraviny. Chceme-li je zachovat i do budoucna, je třeba změnit zemědělskou politiku státu a regionální potraviny mít běžně ve svém jídelníčku.