Pandemie koronaviru, která zasáhla lidskou pospolitost, ukazuje, jak zranitelná je současná civilizace. Připomíná, že i při veškerém společenském bohatství, technologickém pokroku a vědeckém potenciálu, který je k dispozici, existují mimořádná rizika, jimž lze čelit jen s obtížemi a za cenu značných obětí. Potvrzuje se tak naléhavost krizové spolupráce vrstev a tříd v jednotlivých zemích a státech a dalších institucích v mezinárodním měřítku.
Globalizace trhů a styl života spojený s pohybem a přesuny ohromných počtů lidí po celé planetě dopady pandemie podstatně umocnily. Je nepochybné, že smrtící infekční nákazy jsou i nyní významnou hrozbou pro celou lidskou pospolitost. Evropa a Severní Amerika si s určitou lhostejností navykly, že postižen bývá jen takzvaný třetí svět. Nyní s překvapením zjistily, že nová pandemie zasahuje i ty společnosti, které si až dosud zakládaly na své převaze ekonomické, technologické, politické a sociální.
Pro celé lidské společenství přináší pandemie koronaviru trpké poznání, pokud jde o limity systémů zdravotní péče i v mnoha vyspělých zemích. Zřetelně se ukázalo, jak nebezpečné je ořezávání kapacit, jejich omezování aktuální potřebou a měřítky okamžité ekonomické efektivnosti. V případě bohatých Spojených států vylučování desítek milionů občanů ze zdravotního pojištění pak demonstrovalo, jak asociální sobectví majetných zasahuje a ohrožuje nejen zdraví a životy těch dole, ale všech.
Česká společnost se dokázala v prvních kritických týdnech a měsících, kdy čelila koronavirové nákaze, spojit ke spolupráci. Soudržnost a solidarita s ohroženými a slabými to byla na dobu, která poměřuje vše materiálním ziskem, výjimečná. Schopnost pomáhat si navzájem a podřídit se striktním protikrizovým opatřením zabraňovala větším ztrátám na životech. Vláda se při vší mimořádnosti situace vypořádala se svou rolí bez zásadních chyb. Některé vyspělé země přitom z řady důvodů utrpěly vysoké lidské ztráty.
Troufám si ale tvrdit, že by bylo chybou omezit se jen na zúžené vyhodnocení pandemické krize a jejích důsledků. To, co se odehrálo, by mělo vést k závěrům daleko širšího dosahu. V mnoha ohledech jde o silný podnět k přehodnocení dosavadního přístupu ke všem současným hrozbám – ekonomickým, sociálním, vojenským. K těm, které jsou spojeny se sobeckým a silovým jednáním, s ničivými dopady na přírodu, které si každoročně vyžadují bezpočet lidských obětí a které mohou vést i k zániku lidského rodu.
Děravý systém zdravotního pojištění a drahé a přitom v krizi nedostačující kapacity zdravotní péče a neschopnost účinně chránit životy slabších občanů – to předvedla v krizi i supervelmoc Spojených států, které by při svém ekonomickém a technologickém potenciálu a kapacitách výzkumu mohly a měly podstatně přispívat k úsilí lidstva o přežití a řešení globálních problémů. Namísto toho se zakopaly v roli jedné z překážek humánních a racionálních řešení.
Prvořadými problémy jsou dnes extrémní spotřeba surovin a energií, udržování a prohlubování sociální nerovnosti, pomalé řešení ekologických rizik a nesmyslná míra zbrojení spolu s angažovaností velmocí v konfrontacích, agresích a ekonomickém vydírání a drancování slabších. Evropská unie se ukázala neschopná efektivně reagovat na pandemii. Oproti tomu je vždy připravena s předstihem naslouchat požadavkům kapitálu a být pojistkou výsad elit a v blahobytu žijící bruselské byrokracie. Schopnost EU čelit eskalaci zbrojení a expanzím a vyrovnávat se i s dalšími hrozbami současného světa je malá. K migračním vlnám a k rozvratu zatím spíš přispívá, než aby jim předcházela a uměla čelit.
Jsem přesvědčen, že jednou z klíčových otázek je, jak zamezit do budoucna nezměněnému pokračování ekonomiky založené na extrémech privatizace zisků a socializace ztrát. Je to zjevně svět v krizi. Lidská civilizace a v ní Česká republika přežije a vyrovná se s hrozbami současnosti za podmínky, že budeme solidárně spolupracovat. Kapitál preferující zisk před ekologickými a sociálními ohledy a jemu podřízené a s ním propojené elity fatálně marní čas i mrhají prostředky, které lze k řešení využít. Pandemie varuje, že chce-li člověk úspěšně čelit existenčním hrozbám, pak konfrontační, sociálně ostře rozdělený lidský svět se musí podstatně změnit. Ve svět solidárnější, sociálně spravedlivější, mírový.