Ministerstvo zemědělství podle místopředsedy ÚV KSČM Stanislava Grospiče zatím nepředložilo partnerům návrh textu ústavního zákona o ochraně vody, jak o tom hovořil v pondělí ministr zemědělství Miroslav Toman (za ČSSD).
Stínový ministr spravedlnosti za KSČM, člen stálé sněmovní komise pro Ústavu ČR Stanislav Grospič řekl, že úřad s iniciativou přišel až nyní, kdy začíná být sucho opět tématem veřejné diskuse. Přesto si myslí, že pokud vláda míní záměr vážně, mohl by být zákon přijat do konce volebního období v příštím roce. Projednáván by měl být podle Grospiče souběžně s novelou vodního zákona z pera poslanců KSČM, která už ve Sněmovně leží a která by měla rozvést ústavním zákonem daný záměr. Kvůli ústavní ochraně vody vznikly i poslanecké návrhy nejen od KSČM, ale také od STAN a KDU-ČSL. Vláda je však odmítla.
Toman v pondělí po zasedání Národní koalice pro boj se suchem uvedl, že jeho úřad vypořádal připomínky vzešlé z kulatých stolů k záměru ústavního zákona ochrany vod a text se chystá zaslat předsedům parlamentních stran a výborů. »Východiskem a obsahem tohoto ústavního zákona je nadřazení veřejného zájmu na zajištění dostatku a dostupnosti pitné vody pro obyvatele,« řekl k návrhu bez bližších informací. Podle Grospiče se zatím členové zemědělského výboru dozvěděli, že »ministerstvo na tom pracuje«.
Text ústavní ochrany by měl být jednoduchý a jasný
Komunisté přípravou ústavního zákona o ochraně vod podmiňují toleranci menšinového kabinetu ANO a ČSSD. Protože ústavní předlohu musí posvětit i Senát, myslí si Grospič, že by text normy měl být co nejjednodušší a neměl by zakládat pochybnosti o možném zásahu do majetkoprávních vztahů.
Komunisté na nebezpečí nedostatku vody a vláhy upozorňovali už v minulém volebním období. »V tomto volebním období 13. června 2019 KSČM předložila návrh změny čl. 7 Ústavy ČR v tomto změní: Voda, jakož i ostatní přírodní zdroje a přírodní bohatství, je ve vlastnictví ČR. ČR chrání a zvelebuje toto bohatství a je povinna zajistit ochranu a šetrné využívání vody jako základní životní potřeby, i ostatních přírodních zdrojů a přírodního bohatství ve prospěch svých občanů a následujících generací,« citoval počátkem května před novináři Grospič.
Poukázal na to, že tehdy se na KSČM snesla kritika, která přetrvává s tím, že pokud by taková úprava byla přijata, pak by za všechno, co způsobí voda, včetně povodní, odpovídal stát. »Není tomu tak. Odmítáme i kritiku, že tím by se zásadně měnily vlastnické poměry k pozemkům dotčených jako vodních zdrojů. Je běžné i jinde ve světě, že si stát primárně kontroluje nerostné bohatství a vodní zdroje jako to nejcennější a základní, co potřebuje pro zabezpečení svých služeb, dostupnost obyvatelstvu a dostání této povinnosti,« dodal místopředseda komunistů.
Zákon, jak už dříve politici uvedli, by měl nadřadit ochranu vody pro zásobu obyvatel pitnou vodou nad ostatní ochrany veřejného zájmu. Podle návrhu z loňského roku by měl být vlastníkem vodárenských nádrží jen stát nebo samosprávy. Podobně by tomu mělo být u vodárenské infrastruktury. Původní návrh zákona měl devět článků, které mimo jiné uváděly, že každý má právo na užívání pitné vody z veřejně dostupných vodních zdrojů za sociálně přijatelných podmínek pro zajištění základních životních potřeb.
Ústavní zákony jsou předpisy nejvyšší právní síly, které mění či doplňují Ústavu ČR. K jejich přijetí je nutný souhlas tří pětin všech poslanců a tří pětin přítomných senátorů. Společně s Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod tvoří tzv. ústavní pořádek.