Zpravodajský produkt přímo navazuje na výstup 11131.
Vláda v čele s Andrejem Babišem nedodržela právní postup pro řešení krizových situací, a tak soudu nezbývalo nic jiného než zrušit ta opatření, která byla přijata neoprávněně a kuriózně jen jedním ministrem. Jednalo se o opatření ohledně omezení volného pohybu osob a opatření o omezení maloobchodního prodeje.
U části veřejnosti se rozsudek soudu setkal s nevolí, protože tato část veřejnosti se domnívá, že soud vystoupil proti někomu, kdo chrání životy českých občanů. Jenže tato část veřejnosti se buď neseznámila s klíčovými fakty, anebo dosud neprohlédla či nechce prohlédnout dlouholeté pokrytectví premiéra Babiše. Domnělý ochránce Babiš v tomto případě žádným ochráncem není. Jak by mohl chránit občany ten, kdo se zbavil odpovědnosti v rozhodování o krizových opatřeních tím, že zmíněná opatření přenesl na jediného ministra? Vláda o těchto dvou výše jmenovaných opatřeních odmítla rozhodovat, tudíž vláda jako celek v této oblasti nikoho nechránila. Tito popuzení občané by se neměli obracet k soudci, ale k předsedovi vlády a ptát se ho, proč se on jménem vlády zřekl těchto opatření. Soudní rozhodnutí je možné považovat také za výzvu vládě, aby se znovu přihlásila ke své odpovědnosti a řešila krizovou situaci jako vládní sbor.
Ministr zdravotnictví nemohl v době nouzového stavu o těchto dvou opatřeních rozhodovat jako osamocený ministr, a navíc charakter těchto opatření ani nepatřil do působnosti jeho resortu, čímž by o nich nemohl rozhodovat ani v době, kdy by žádný nouzový stav neplatil. Podrobně je selhání vlády a jejího předsedy Babiše objasněno v předchozím produktu.
Následně na příkladech vystupování politiků k této kauze vysvětlíme, v čem tkví bezcharakternost premiéra Andreje Babiše, falešné služebnictví vicepremiéra Karla Havlíčka, bázlivost prvního vicepremiéra Jana Hamačka a zavádějící rétorika prezidenta Miloše Zemana. Ohodnotíme také zákonodárný sbor, který v této věci nepředvedl svou správnou kontrolní funkci, což se trvale opakuje.