Právní řád v socialismu má jasná pravidla
Pane doktore, před pár týdny jste se stal soudcem z lidu (přísedícím), jaký význam má tato funkce v našem současném zákonodárství?
Význam funkce přísedícího byl velký za socialismu. Vždyť byla zakotvena i v Ústavě ČSSR a výklad byl takový, že lid kontroluje veškerou moc. Tedy jak zákonodárnou, tak exekutivní, tak soudní. A z toho vyplývá, že ten význam měl svoje velké opodstatnění. Ale i po změně režimu tedy na kapitalistický režim tato funkce má velký význam. Jsou tam zvoleni většinou lidé bez právnického vzdělání. Přísedící se řídí právním řádem České republiky a má hlas poradní. Navíc musí být nezávislý a samozřejmě musí splňovat řadu podmínek, ale k tomu se v našem rozhovoru ještě dostaneme.
Co u vás bylo motivací, že jste se vůbec stal právníkem, bylo to rodinné zázemí, nebo naopak kouzlo právního prostředí, či touha po spravedlnosti a zastavovat bezpráví?
Víte, vážený pane redaktore, později o sobě něco řeknu. Ale mě začala bavit právničina už ve 13 letech. V té době, což bylo v roce 1980, to jsem se naučil zpaměti, starší právníci jistě vzpomenou na knihu, o které chci hovořit. Byla to barvou oranžová kniha, která tehdy stála 44 Kč a napsal ji JUDr. Jan Tolar, CSC, vydalo nakladatelství Naše vojsko. Trestní kodexy. Ano, ale ty socialistické, ne ty dnešní, co vede jistý p. Drtina a prodává v něm hrnky Hitlera a dalších esesáků. Tady jsem trochu odbočil. Knihu jsem si koupil na PF UK v Praze a pravidelně jsem si doplňoval knihovničku. Tedy mám od J. Blahože státní právo kapitalistických zemí a celou další plejádu knih z té doby. To vydávalo nakladatelství Panorama. A to vše jsem studoval velmi pečlivě. A potom strejda, čili bratr mé maminky, byl dopravním prokurátorem a my jsme se spolu bavili ne lidsky, ale v názvech paragrafů, tedy jen v číslech. Dnes už to mohu říci, ale tenkrát na škole, tehdy Pohotovostním pluku VB ČR koncem 80. let, jsem měl dva kantory na trestní právo. Jeden profesor mě zkoušel podle názvu paragrafů a u něj jsem hořel, ale druhý mě zkoušel podle čísel paragrafů a tam jsem exceloval. Tedy právničina mě chytla již v mých 13 letech! A tak jsem ji dálkově studoval, získal postupně různé tituly, a vše mi bylo uznáno v ČR. Mám za sebou rovněž Policejní Akademii ČR v Praze obor bezpečnostně právní služby, Moskevský institut podnikatelství a práva s titulem bakalář a Užhorodskou státní univerzitu právnickou fakultu. Vše jsem studoval dálkově v Praze a na univerzitě jsem získal titul magistra.
A co nakonec ta touha po spravedlnosti. Co obrana společnosti?
Ano, na společnosti bylo pácháno bezpráví. Například již od srpna 1988, protože politicky bylo jasné, že musí dojít ke změně. A hlavně to bezpráví po převratu roku 1989. Navíc stejně převrat byl politický. Byl řízen a připravován procesně už na jednáních Reagan – Gorbačov. A k tomu jej připravovala a řídila CIA, BND, tedy zpravodajská služba SRN, československý disent, ale jakýsi Havel byl skrytá figurka. Tam šlo mimo jiné o to, že byla křídla ve vedení strany. A tragické na tom bylo, že kdy jsme byli v uniformách SNB před VŠP na Veleslavíně, vyšel Jakeš a řekl památnou větu. »Sám neodstoupím«. Čili vše se dalo čekat a ten obrat známe. Mimochodem již v roce 1987 dostával Jakeš svodky po zvolení generálním tajemníkem od StB, ale i VB, a házel je do stolu. Prostě s tímto materiálem nepracoval. A potom to bezpráví, co přišlo později, hlavně v divokých 90. letech mě, a nejen mě, dost štvalo.
Popište nám, jaký význam mělo poslední přijetí nového zákoníku, bylo to vůbec potřeba, a byla to správně zvolená koncepce směrem k ochraně občanů, nebo k ochraně především privátních subjektů?
Samozřejmě po převratu bylo třeba změnit komplexně celý právní řád republiky k obrazu kapitalismu. Nejen 5. a 6. 6. 1992, ale daleko předtím, bylo jasné, že nebudou mít občané možnost referenda a republiku Československo rozbijí, rozdělí. A proto jistý profesor Václav Klaus a jistý Vladimír Mečiar řekli v Brně »dohodneme se, že se nedohodneme«. A tím vlastně československou republiku rozbili. Ale hlavně že oba politici pak shodně říkali, že si to oba národy přály, což byl a je nesmysl. Mimochodem nová Ústava ČSSR se psala od poloviny 80. let, práce se urychlily, ale přišel převrat. Nejstarší, jasně prokapitalistická právnická veřejnost v čele s Dr. Ceplem honem napsala Ústavu ČR na míru Havlovi, ale předtím zpracovala návrhy na zrušení některých článků Ústavy ČSSR z roku 1960.
Myslím prezidentovi »všech«, jistému Václavu Havlovi. Mnohdy se to vykládá tak, že to bylo napsáno na koleni. Ale to je velký omyl. To je Ústava kombinovaná v prvé řadě s Ústavou ČSR, tedy Listinou základních práv a svobod, francouzskou, čili trojčlenka neboli dělení moci, zákonodárná, výkonná, soudní s podmínkou, že nesmí jedna moc zasahovat do druhé. A po určitou dobu i pravomoci prezidenta, což bylo vzato z Ústavy USA.
Pochopitelně si musel nastávající systém změnit ve svůj prospěch i trestní zákon a trestní řád. U trestního řádu to bylo spíše k tíži a třeba Rakousko se nám smálo ohledně snížení lhůty zadržení podezřelého na 24 hodin. My jsme pak horko těžko novelizovali Listinu základních práv a svobod na 48 hodin. Mimochodem v cizině to mají třeba na pět dnů. Ale my jsme »demokratická« země, alespoň se to tak říká.
Řečnická otázka, jak je to s tím větším množstvím než malým? Co znamená pro nás ten nejednoznačně relativní systém zákonodárství?
Tento pojem s množstvím kdysi prosadil v 90. letech Dr. Matulka jako poslanec, ale mělo to velký odpor. Já tyto pojmy doslova brutálně nesnáším.
Výklad práva v současném pojetí nahrává komu a čemu? A jaký je to přínos pro skutečný rozvoj společnosti?
Nahrává tomu, kdo má peníze. Těch příkladů je mnoho. Třeba Krejčíř, Smetka, Bakala, celá skupina Mostecké uhelné atd., těmto tento systém a toto právo nahrává a já se ptám proč? Protože mají peníze a dokážou se prakticky ze všeho nedodržování zákona jednoduše vyplatit. Ale například u Dr. Ratha je to přesně obráceně. Když celá aféra začala, vzpomeňme si na počátek. Problém je, že trestní řád zná pojem místní příslušnost. Pokud došlo k trestné činnosti ve Středočeském kraji, tak to měl dozorovat a rozhodovat o zadržení Krajský státní zástupce Středočeského kraje. První chyba byla politická. Jak je možné, že tehdejší předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR volala (nebo jí bylo voláno, to je jedno) krajské státní zástupkyni Ústeckého kraje Dr. Bradáčové. No jistě přítelkyně z ODS. Jak je možné, když do Poslanecké sněmovny PČR se nesmí nosit ostré předměty, tedy nože, zbraně atd., a policie je měla pod sakem. Jak je možné, že bylo údajně slíbeno povýšení státnímu zástupci a soudci, pokud odsoudí nevinného člověka. A potom je tady politická souvislost. Tehdy »hrozilo«, že ČSSD vyhraje na plné čáře a ODS bude mít málo poslanců, tak bylo třeba udělat tuto akci. Jistě, zneužijeme Policii ČR a jen pár lidí ze zásahu přesně vědělo, kam se jede a co se má hledat. Tedy podraz na podraz. Mimochodem předsedkyně Sněmovny PČR měla okamžitě svolat jednání mandátového a imunitního výboru a dále jednání Sněmovny. Pochopitelně to neudělala a je jasné proč.
Rád bych s vámi alespoň rámcově konfrontoval zákonodárství socialistické a kapitalistické. V čem jsou hlavní rozdílné rysy?
Konfrontace je jednoduchá. Právní řád v socialismu má jasná pravidla a jednu zásadu, kterou dodržují i kapitalistické země. Vlády se mění, ministři odcházejí, přicházejí, ale úředníci zůstávají. V socialismu se něco stanoví a je snaha to už jen neustále vylepšovat ve prospěch společnosti, kdežto kapitalismus toto nezná. A vylepšuje to v zájmu mocných a bohatých takzvaných elit. V současnosti obyčejné zákony se mění, ale ne tak často jako u nás v divokých 90. letech, a jak jsem již řekl, ne podle potřeb a zájmů občanů.
Byl jste také vyšetřovatel. S jakým extrémním případem jste se setkal nebo na něm pracoval?
Ano, dělal jsem 26 let u PČR jako hlídkový příslušník, poté ještě za socialismu staršího inspektora pořádkové služby s územní a objektovou odpovědností. Jinak řečeno, měl jsem na starosti území, kde jsem se staral, a to už v době kapitalismu, o snížení kriminality. A potom, když jsem viděl převrat ve vyhledávání, což se také stalo, hurá do vyšetřování. A to na dvou vyšetřovačkách. Tedy na okrese mimo Prahu, kde byl zajímavý případ. Když byl po několikáté zvolen Havel, někdo zavolal, že v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR je bomba. Pachatele se podařilo zjistit. Legrace byla, že spisový materiál měl pár stránek, už nevím kolik, ale ten pachatel měl tolik přestupků řešených na obecním úřadě, že to bylo třikrát více stran než vlastní spisový materiál. A přesto byl omilostněn. A to mě dost naštvalo. Ale taková byla politická vůle. Na stejné vyšetřovance jsem dostal na starosti případ stíhat levobočka, syna jistého tehdy dost vysoce postaveného funkcionáře, ale díky spolupráci jeho kompliců, kdy já jsem je měl jako hlavní svědky, to nakonec dopadlo dobře.
A naopak, byl případ, kde jste někomu pomohl ke spravedlnosti a měl jste pocit radostného zadostiučinění?
Měl jsem na starosti hromadu případů, jak jsem to nazýval »těžké federální zločiny«. Totiž zanedbání povinné výživy. Byly případy, kdy pachatel měl příjem třeba 5000 Kč a exmanželka chtěla výživné ve výši 7000 Kč. Tak jsem pachatele odstíhal a poradil jsem mu, co a jak má udělat. A v mnohých případech se to povedlo. A z toho jsem měl pak radost. Navíc když přišla ke mně znovu a řekla, že jí to mám zaplatit, tak jsem řekl, že toto už je pouze občansko-právní problém.
Co byste popřál čtenářům a obecně všem mírumilovným lidem?
Především bych všem lidem popřál, aby žili v míru a ne v napětí, které dnes prožíváme. Nejen politické, válečné, ale i ekonomické. Abychom se měli rádi. Ale hlavně, a to je na prvním místě, zdraví a abychom my komunisté dokázali s levicovými silami prosadit konečně jednak bezplatné zdravotnictví, jak to říká Listina základních práv a svobod a také konečně zrušení toho nesmyslného poplatku 90 Kč u lékařů na pohotovosti o víkendu.