Odborový svaz pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů hájí zájmy českých výrobců potravin a obchodníků

Novela zákona o významné tržní síle

Jedním z hlavních témat vašeho nedávného jednání s ministrem zemědělství Miroslavem Tomanem (za ČSSD) byla připravovaná novela zákona o významné tržní síle. Jak to s ní konkrétně vypadá?

V úvodu musím říci, že zhruba od jarních měsíců loňského roku se hovoří o tom, že je na programu v pořadí již druhá novelizace zákona č. 395/2009 Sb., zákona o významné tržní síle. Tedy zákona, jehož posláním je narovnání dodavatelsko-odběratelských vztahů mezi obchodníky a dodavateli potravin, a to zejména do supermarketů a hypermarketů zahraničních obchodních řetězců, které v podstatě mají dominantní postavení na našem potravinářském trhu. Z historie těchto vztahů obchodníků a dodavatelů potravin je známo, že při prodeji svého potravinářského zboží na pulty supermarketů a hypermarketů měli tuzemští výrobci potravin mnohem složitější podmínky ve srovnání se zahraničními konkurenty. Ti totiž měli na pulty těchto prodejen mnohem snazší přístup, což bylo nejspíš dáno i tím, že vlastníky těchto prodejen jsou zahraniční subjekty, které se snaží nabídnout do prodeje zboží ze zemí, odkud pocházejí.

Je logické, že naši producenti potravin s tímto stavem byli nespokojení a hledali cestu k řešení této situace. Proto v roce 2009 u nás vznikl, podle tehdejšího osvědčeného francouzského vzoru, zákon o významné tržní síle, který značně přispěl k narovnání těchto dodavatelsko-odběratelských vztahů. Zhruba před třemi lety byl novelizován a obě strany, to jest obchodníci a dodavatelé potravin, byli, až na pár maličkostí, vcelku spokojeni.

Problém však spočívá v tom, že ne všechny členské země EU měly ve své národní legislativě takovýto zákon. U nás platí již deset let, od 1. února 2010. Jenže Evropská unie se v loňském roce probudila ze svého spánku a vydala směrnici EU, která de facto nařizuje všem členským zemím zapracovat ji do své národní legislativy. Tím se na program dne dostala tato druhá novela zákona o významné tržní síle.

Dobře, to je oficiální důvod vzniku této novely. Ale loni na podzim vypukla ostrá polemika mezi prodejci a dodavateli potravin o to, zda budou zrušeny slevové akce. Co k tomu můžete říci?

Pokusím se o stručný výklad toho, o co šlo. Jde o to, že Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR ČR), který zastupuje zájmy obchodních řetězců, si vyložil určitou pasáž připravované novely tohoto zákona tak, že v jejím důsledku budou zrušeny či významně omezeny slevové akce. To přirozeně podráždilo spotřebitele, když se to dozvěděli z médií. Samozřejmě že ministerstvo zemědělství i Potravinářská komora ČR, která hájí zájmy našich tuzemských výrobců potravin, s tímto názorem vyslovily jednoznačný nesouhlas. Mimochodem, hovořil o tom i sám ministr zemědělství Miroslav Toman na podzimním Žofínském fóru, kdy zdůraznil, že cílem formulací v této pasáži zákona je napravit dodavatelsko-odběratelské vztahy mezi prodejci a dodavateli potravin při slevových akcích, a nikoliv poškodit spotřebitele u nás tím, že by se slevové akce omezily.

Mimochodem, k novele zákona o významné tržní síle se v současné době sešla řada připomínek, a to z obou stran, to je od obchodníků i od dodavatelů potravin. S ministrem Tomanem jsme se shodli, že je potřeba všechny připomínky a názory, i ze státní správy, zohlednit a zpracovat do textu novely zákona o významné tržní síle. Myslíme si, že by se to mělo stihnout do 14 dní.

Poté by se měla během prvního pololetí uskutečnit jednání Rady hospodářské a sociální dohody ČR neboli tripartity, na níž by se tato novela zákona o významné tržní síle projednala v podobě návrhu textu paragrafovaného znění zákona. Následovalo by projednání novely ve vládě a její předložení k projednání a schválení v Poslanecké sněmovně. To by se mělo stihnout do konce prvního pololetí.

Jenom připomínám, že podle Tomana by konečný text této novely, který půjde do vlády a do parlamentu, měl mít konsensuální charakter. Měly by v něm být zapracovány všechny připomínky zainteresovaných složek, tj. obchodníků, dodavatelů potravin, potažmo i zemědělců, a také i státní správy, jejímž reprezentantem je ministerstvo zemědělství.

Druhým hlavním tématem vašeho setkání bylo vytvoření systému, který pomůže odstranit následky sucha, které jsme prožili v posledních třech letech. O čem konkrétním jste hovořili?

Ministerstvo zemědělství jako jeden ze svých hlavních úkolů a s tím souvisejících projektů, které by se měly v nejbližší době uvést do praxe, vidí nutnost vytvoření systému, který by pomohl následky sucha odstranit a do budoucna i suchu předcházet. Proto také ministerstvo vyhlásilo v průběhu loňského roku projekt na rekonstrukci, obnovu, odbahnění či stavbu více než 1200 rybníků a malých vodních nádrží, které ministerstvo podpoří v následujících třech letech. Spolu s ministerstvem zemědělství se na uskutečnění tohoto projektu budou podílet i Lesy ČR. Ministr Toman v našem rozhovoru zdůraznil, že voda je pro jeho úřad absolutní prioritou. Ministerstvo dá na tyto investice zhruba 550 milionů korun ročně, tedy po dobu tří let.

Samozřejmě že nejde jen o rybníky, ale další peníze ministerstvo směřuje na rozvoj veřejných vodovodů v obcích a jejich napojení na systémy a vodní zdroje s dostatečnou kapacitou. V nejbližších letech má na to připraveno šest miliard korun.

Kromě toho ministerstvo zemědělství investuje každý rok přibližně 100 milionů korun do budování zavlažovacích soustav. Přičemž na protipovodňová opatření již poskytuje jednu miliardu korun ročně. Takže dá se říct, že k omezení následků sucha a k řešení nedostatku vody věnovalo celkem již zhruba 29 miliard.

Když hovoříme o nedostatku vody v důsledku sucha, je třeba také říci, že v současnosti ministerstvo zemědělství připravuje také stavbu nových přehradních nádrží v regionech, které jsou nedostatkem vody ohroženy nejvíc. Zahájeny jsou práce na zvýšení hladin Novomlýnských nádrží, kde akumulovaná voda poslouží závlahám i k zaplavování lužního lesa.

Mimochodem, prvním čtením v Poslanecké sněmovně již prošel návrh na zjednodušení výstavby malých vodních nádrží a terénních úprav k zadržení vody na soukromých pozemcích. Dalším důležitým bodem v oblasti vody je příprava novely vodního zákona. Její zásadní částí je přijetí kapitoly na ochranu před nedostatkem vody, tzv. »suchá hlava«, s postupy na zřízení komisí na řešení sucha, s podmínkami a náplní plánu na zvládání sucha. Vládě ho chce ministerstvo zemědělství předložit do konce března.

Dobře, to jsou plány různých projektů, které se mají v nejbližších letech vybudovat. Jak to ale bude s jejich uskutečněním, a budou na ně peníze?

Nemohu zde hovořit za ministerstvo zemědělství, ale z mé diskuse s ministrem Tomanem jsem pochopil, že realizace těchto projektů není pouze záležitostí ministerstva zemědělství, které napíná všechny síly k jejich uskutečnění. Jde také o to, že tyto projekty by měly projít i řízením EIA, to je posouzením jejich vlivu a dopadů na životní prostředí v okolí těchto staveb. Zde ovšem svoji roli hraje ministerstvo životního prostředí, které má v gesci posuzování a řízení celého procesu EIA. Jak říkají lidé z praxe, v tom by ministerstvo životního prostředí mělo vyvinout mnohem větší úsilí, než je