Počet lidí bez domova v Evropě roste a řadě zemí chybí sociální bydlení. Výjimkou je Finsko, kde se využívá strategie „bydlení na prvním místě“.
Finské Helsinky a francouzská Paříž jsou podle časopisu The Economist z 21. prosince 2019 (str.77-78) dvě různé stránky problému bezdomovectví v Evropě. Ve Finsku existuje program „bydlení na prvním místě“, který zemi pomohl eliminovat bezdomovectví díky sociálnímu bydlení. Naopak v Paříži žije bez domova (příklad vybral The Economist) afghánský migrant Akbar, který strávil celkem 2 měsíce ve stanovém městečku mezi 3500 asijskými a africkými migranty, kteří doufají, že v zemi dostanou status uprchlíků.
Finsko je jedinou zemí v Evropě, kde se počet bezdomovců nezvyšuje. Jiné vyspělé země spolu s rostoucími náklady na bydlení čelí nárůstu lidí bez domova. V zemích se slabým sociálním systémem tito lidé končí na ulici. A migranti s nevhodnými papíry se na ulici propadají všude.
Statistiky ohledně bezdomovectví nejsou přesné, ovšem ani tak nebudí nadšení. Mezi roky 2010-18 Francie zvýšila prostory pro ubytování v nouzi na 146 tisíc míst, ale stále to nestačí. Ve Španělsku se v letech 2014-16 jejich počet zvedl o 20,5 %. V minulém desetiletí se počet míst nouzového ubytování v Nizozemsku zdvojnásobil. V Irsku se počet nouzových přístřeší zvýšil třikrát. Německo hlásí za rok 2018 vládní odhad růstu počtu bezdomovců o 4 %, na rekordních 678 tisíc, většina z nich jsou migranti. Tato situace zamíchala s plány německé vlády, která se chtěla od poskytování postelí na jednu noc přesunout ke strategii jakou má Finsko. Místo toho bojuje s tím, jak udržet lidi mimo ulici.
Strategie „bydlení na prvním místě“ vznikla v USA v 90. letech minulého století. Sociální služby před ní využívaly model „schodiště“: bezdomovec nejprve musel získat kontrolu nad svými návyky (závislosti, krádeže nebo mentální zdraví) a bydlel zatím na ubytovně. Jenže ubytovny jsou často nebezpečná místa plná zoufalých lidí – zbavit se problematického chování je zde problém.
Když se města v USA a Kanadě pokusila postup otočit, tedy nejprve bezdomovcům poskytnout bydlení a až poté pracovat s jejich problémy, vedlo to ke snížení nákladů na policii, věznice, ubytovny i zdravotní péči.
V roce 2008 Finsko jako první země v Evropě zavedlo politiku „bydlení na prvním místě“. Od té doby poklesl počet bezdomovců v zemi o 21 % na asi 5500 lidí (číslo zahrnuje lidi v ubytovnách, protože spát na ulici ve Finsku znamená zmrznout – počet lidí žijících pouze na ulici je zanedbatelný). Lidé bez domova byli z ubytoven přesunuti do bytů se smlouvami na jejich jméno, nájem platí s pomocí vládní podpory. Vláda tak ročně ušetří 15 tisíc euro nákladů na ubytování jednoho bezdomovce v ubytovně. Ubytovny jsou podle Juhy Kaakinena z Nadace Y, která je ve Finsku největším poskytovatelem sociálního bydlení, kontraproduktivní – vytvářejí totiž kulturu bezdomovectví.
Bezdomovcům je ve Finsku poskytováno například „podporované bydlení“ v komplexech provozovaných Armádou spásy. V jednom z nich je 20 zaměstnanců a 87 obyvatel. Každý byt má svoji kuchyni a je zde i společná kavárna. Sociální pracovníci sledují problémy každého z obyvatel a vedou pracovní aktivity. Každoročně odtud pár lidí odejde do méně závislého bydlení, ale očekávání jsou skromná – například jenom přesvědčit místní obyvatele, aby odpadky neházeli z okna, je považováno za výhru.
Všechno to ale stojí zdroje. Finsko zaměstnalo stovky sociálních pracovníků. V roce 2017 země postavila přes 7 tisíc jednotek nových bytů pro sociální účely. Zdá se tak, že malá a bohatá země si dovede s problémem bezdomovectví poradit.
Ale co velké země, ptá se The Economist. Jen ve Francii obdrží národní nouzová linka pro ubytování 20 tisíc telefonátů denně. Chudé ve Francii ohrožují rostoucí nájmy a prekarizované zaměstnání. Ve Francii platí mezi 1. listopadem a 31. březnem zákaz vykázat nájemníky z bytů. Jen Paříž letos postavila 7 tisíc zimních ubytovacích míst. Potřebuje jich ale 10 tisíc.
Problémem je pak ještě to, že domácí bezdomovci spadají ve Francii pod města, migranti připadají vládě. Takové rozdělení komplikuje řešení.
Německo je v případě ubytování migrantů více proaktivní, ale došlo zde k poklesu počtu sociálních bytů. Berlín jich v 90. letech míval 360 tisíc, nyní jich má už jen 100 tisíc. Za posledních deset let se zde dvojnásobně zvedly nájmy, takže městská rada jejich výši zastropovala.
Evropský problém s bezdomovectvím se dotýká dvou oblastí. Za prvé zpomalení výstavby sociálního bydlení, za druhé rychlého růstu nájmů, protože byrokracie komplikuje v mnoha městech výstavbu.
Navíc jsou v řadě zemí mezi bezdomovci také nelegální migranti, které mnohé vlády odmítají ubytovat, což strategii „bydlení na prvním místě“ oslabuje. K této politice se sice hlásí vlády ve Francii, Itálii, Německu nebo Nizozemsku, ale zatím funguje spíš jen slepeni na místních iniciativ a pilotních programů.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.