V Lidicich, dne 14. října 2019. Přerušení spolupráce s Památníkem Lidice

Otevřený dopis nejvyšším ústavním činitelům České republiky a ministru kultury České republiky

Vážený pane prezidente České republiky,

Vážený pane předsedo Senátu Parlamentu České republiky,

Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny České republiky,

Vážený pane předsedo Vlády České republiky,

Vážený pane ministře kultury České republiky!

My, kteří jsme přežili vyvraždění a vypálení obce Lidice německými nacisty, Vám tímto otevřeným dopisem dáváme na vědomí, že s hlubokou lítostí a s pocity nespravedlnosti a palčivé křivdy přerušujeme spolupráci s Památníkem Lidice, který má z pověření českého státu chránit vzpomínku na vyhlazení naší obce a na utrpení lidických občanů.

Zároveň se připojujeme k rozhodnutí paní Jarmily Doležalové, poslední přeživší z Ležáků, která spolupráci s Památníkem Lidice přerušila již před delší dobou. K tomuto bolestnému rozhodnutí nás vede zkušenost s ředitelkou M. Lehmannovou, které je naše konkrétní utrpení a utrpení našich rodin naprosto lhostejné a která nezná, nectí a překrucuje fakta o lidické tragédii. Za těchto okolností je další spolupráce s Památníkem v rozporu s osobním svědomím každého z nás. Po utrpení, které jsme prožili a o kterém přes nezměrnou bolest celý život vyprávíme na besedách s mladšími generacemi, jsme se s nástupem nové ředitelky, dosazené bývalým ministrem Hermanem, stali jen trpěným, bezvýznamným a znevažovaným doplňkem činnosti Památníku navenek.

Nechceme nadále bezmocně přihlížet zveřejňování nepravdivých informací, polopravd a výslovných lží. Srdce se nám svírá při veřejném odsuzování našich mrtvých matek, které se nemohou bránit a které se snažíme, zatím bezvýsledně, bránit my sami. Slzy nám tečou na hrobě lidických mužů, kterým první pomník postavili v červnu 1945 vojáci Rudé armády, a kde si dnes Památník »nepřeje« při pietní vzpomínce přítomnost lidí s nápisy v azbuce na oděvech. A co cítíme ve chvílích, kdy děti i učitele »vzdělává« jménem státního Památníku Lidice historik, který povýšenecky uvádí, že »být lidickou ženou se postupem doby stalo povoláním«, na to při vzpomínce na vyprávění našich matek o krutostech nacistů v Gymnáziu Kladno, v koncentráku a při pochodech smrti slova nestačí.

Psát otevřený dopis nejvyšším ústavním činitelům je pro nás opravdu velice těžké. Činíme tak až poté, co nám jeden z ústředních orgánů státní správy v reakci na naši stížnost doporučil, abychom prokazatelné lži a nepravdy o lidické tragédii, o nás a našich rodinách řešili na úrovni »historicko-vědeckého zkoumání«, popřípadě se pro naše zemřelé předky domáhali spravedlnosti u soudu. Podotýkáme, že nejmladšímu z nás je 77 let! Tváří v tvář této aroganci a lhostejnosti Vás žádáme, abyste v rámci svých pravomocí, svěřených Vám občany, urychleně zjednali ve státní organizaci Památník Lidice nápravu. Jen tak se snad ještě budeme moci s čistým svědomím navrátit ke spolupráci s Památníkem a být živou součástí připomínky německého nacistického zvěrstva, které se už nikdy nesmí opakovat.

Vážení ústavní činitelé, zároveň vás chceme ujistit, že se besedám a setkáním s mládeží a občany naší vlasti nebráníme a i nadále budeme sdílet vzpomínky na naši smutnou minulost, avšak ne v tuto chvíli ve spolupráci s Památníkem Lidice.

V Lidicich, dne 14. října 2019

Věra Čepelová, 84 let

Jana Hanzlíková, 77 let

Pavel Horešovský, 77 let

Jiří Pitín, 77 let

Veronika Rýmonová, 77 let

Libuše Součková, 77 let

Marie Šupíková, 87 let

Václav Zelenka, 81 let