30 let po převratu: Iluze a deziluze. Více podobností s předchozí totalitou, než bychom čekali

Smí se ještě láska k vlasti? Naděje umírá poslední. Na politiky EU nedosáhneme. A svoboda?

V roce 1989 jsem sedl do autobusu, abych se mohl přidat k ostatním. Cinkal jsem klíči na Václaváku v Praze a chtěl svobodu. Bylo mi 19. Uplynulo 30 let a já se rozhlížím kolem a hledám, kde ta svoboda je. 

Je rok 2019. Uplynulo 30 let od doby, kdy jsem tam stál a říkal si, že teď to přijde. Co přišlo? Co máme? Co jsme získali? Rozhlížím se kolem sebe a místo svobody nacházím namátkou:

• Ve školách visí ideologické nástěnky a jejich nástěnkáři oslavují pečlivě natištěnými propagačními materiály budovatelskou atmosféru.
• Rodiče se stejně jako dřív občas obávají, jestli jejich dítě neřekne ve škole něco nevhodného.
• Lidé opět říkají něco jiného doma a něco jiného v práci a ve společnosti.
• Pro jiný názor je na některé vyvíjen mediální dehonestující tlak, na základě kterého jsou následně dobrovolně odejiti ze zaměstnání. Vzdali to.
• V televizi vidím nekritickou adoraci jedné světové strany a systematické špinění té druhé.
• Lidé jsou trestáni za verbální trestné činy. Presumpce neviny neplatí. Lidé stojící před státními úřady a soudy musejí dokazovat svou nevinu.
• Trh zboží, práce a kapitálu není volný, nýbrž jednotný. Obchodovat s celým světem nejde, protože někdo v politické funkci rozhodl o zavedení sankcí.
• Lidé jsou buzerováni od rána do večera tisíci formuláři, razítky a povoleními. Česká republika má více než 2 miliony zákonů, nařízení a předpisů. V roce 1990 jich bylo jen cca 500 tisíc.
• Máme nejvyšší zdanění práce široko daleko. Společně s dalšími daněmi sebere stát lidem každý měsíc velkou část toho, co vydělají.
• Podnikatelé a živnostníci nemohou svobodně rozhodovat o tom, komu co prodají, koho obslouží a jak použijí svůj majetek, na který si vydělali. Regulace došly tak daleko, že už to chvílemi smrdí takovým novým malým znárodněním.
• Banán, ananas, mandarinku nebo pytlík buráků už koupíme všude a celý rok. Bez fronty a pořadníku. Akorát naše národní ryze domácí produkty, ve kterých jsme byli soběstační, abyste hledali lupou.
• Někteří lidé častěji využívají možnost cestovat na občanský průkaz přes hranice, které nejsou kontrolovány. Jenže jsme to vyměnili za permanentní šmírování všech. Kamery, software na rozpoznávání obličejů, sledování registračních značek našich aut, údaje z bank o platbách, data od mobilních operátorů o našem pohybu a komunikaci. Sen každého autoritáře.
• Na sociálních sítích fungují lidé, kteří práskají a udávají jiné lidi za jejich názory. Dosáhli stejné morální úrovně, jakou měli svého času gestapo nebo estébáci. Změnily se jen metody, ale cíl zůstal. Jinak smýšlející lidé prostě nesmějí projet za žádnou cenu.
• Různé menšiny opět řídí ostatní, přičemž společným rysem je upravit a ohnout za použití legislativního násilí životy většiny k obrazu svému.
• O mé zemi zase rozhodují politici v cizích zemích za našimi hranicemi.
• Ve státech, se kterými jsme v nové politické unii po tom, co jsme před třiceti lety z jiné odešli, mlátí silové složky lidi v ulicích.
• Lidé už nemusejí utíkat přes ostnaté dráty ven z republiky. Na druhou stranu neexistuje ochrana hranic, která by zarazila příchod jiných lidí, o které tu zjevná většina ale vůbec nestojí.
• Nemáme v podstatě vlastní armádu, která by mohla v případě potřeby bránit naši zemi. Taktně pak mlčíme, když třeba nějaký náš partner v NATO vyrazí válčit do cizího suverénního státu.

Zdroj.

Krátil a upravil: jk