Pár slov k nedávné události v Dejvicích. Na „Kulaťáku“ oslavila 15. října elita armády ČESKÉ republiky 100 let od vzniku Generálního štábu republiky ČESKOSLOVENSKÉ. Zúčastnil se také prezident Miloš Zeman. V záběru ČT dostal slovo a přitom řekl, že „… naše armáda, traumatizovaná minulou historií, kdy nemohla bojovat …“! Ani na okamžik jsem nepochyboval, jakou vymezenou minulost měl na mysli. Asi měl tenkrát dostatečný přehled o té armádě, on, nositel modré knížky. Já jsem v tom období nosil stejnokroj celých 40 let, tak o tom něco vím.
Že bych opravdu přehlédl, jak byli vojáci v základní službě nebo v záloze (na cvičeních) traumatizovaní, že nebyla válka?Ani náznak ani ve sboru vojáků z povolání, že by jim byl mír na obtíž. Později, když jsem trochu dohlédl i k vyšším stupňům armádních elit, nikde žádná traumatizace. Naopak byli jsme v armádě vždy vedeni k tomu, že se připravujeme k boji proto, aby válka nebyla. Byla o tom i písnička – a byla v Evropě tenkrát nějaká válka? Nebyla! Jak na to přišel? Proč to řekl? Zřejmě účelem jeho vyjádření bylo podpořit současné vojáky, sloužící jako kanónenfutr, aby byli hrdi, že bojovat mohou. Kdesi v dáli od země, kterou by měli chránit, kdyby bylo třeba. Vojáci jsou možná dobře vycvičeni, ale současný armádní celek by si s takovým úkolem neporadil, i když už má (opět) trojstupňové velení.