První z nich je „zázrak dokonalé shody“. K ideální, dokonalé shodě téměř nikdy nedojde.
Druhou překážkou je okouzlení brutální sílou. Americká společnost se staví proti novým vojenským kampaním, ale je svolná k sankcím, leteckým útokům, útokům speciálních sil. Problém je v tom, že tato bojová poloviční opatření obvykle jen posilují nežádoucí status quo.
Třetím problémem je neúcta k nepříteli. Pro vůdce supervelmoci je těžké sedět u stejného stolu s vůdci nepoctivých států nebo dokonce místních povstalců. Otázkou je, zda a jak rozhovory začít a jsem-li svolný vůbec za takového formátu jednat. V důsledku toho se však řešení problémů často protahuje až o několik let.
Začtvrté to je odpor svých dlouhodobých regionálních partnerů.
Tito partneři obvykle mají co ztratit, a proto se obávají, že USA vyjdou vstříc jejich protivníkům. Konflikty se však neřeší pouze podporou přátel, takže se stává, že přátelé Washingtonu ho drží jako rukojmí.
Pozorovatel Foreign Policy