Když vznikala před rokem a půl současná menšinová vláda Andreje Babiše, formulovala KSČM své základní podmínky pro toleranci této vlády. To je oněch sedm podmínek, které zde uvedu jenom pro připomenutí – trvalý růst minimální mzdy, valorizace důchodů, ochrana přírodních zdrojů před zcizením do zahraničních rukou, zvýšení podílu veřejného sektoru v hospodaření s vodou, zdanění církevních restitucí, zabránění dalšímu nárůstu ceny bydlení a podpora výstavby obecních bytů a konečně udržení kvalitní a dostupné zdravotní péče bez zvyšování spoluúčasti pacientů.
Když vedení naší strany tuto dohodu v červnu letošního roku hodnotilo, tak konstatovalo, že u plnění některých těchto podmínek jsou dnes pro českého občana zcela zřejmé pozitivní efekty (minimální mzda, důchody, zdanění církevních restitucí), u dalších jsou jasně zřetelné kroky k jejich realizaci (ochrana přírodních zdrojů, hospodaření s vodou), či některá opatření v hospodářské politice současné vlády (politika bydlení, kde jsou více méně jasně viditelné kroky Babišovy vlády jak ve státním rozpočtu na letošní rok, tak i v jeho návrhu pro rok příští.
Lze tedy říci, že za posledního jeden a půl roku se nám daří politicky prosazovat to, co se nám nedařilo dlouhá léta předtím. Ovšem až na jednu oblast, totiž na ono dnes tolik zmiňované zdravotnictví. A postupné uskutečňování kroků, které jsou předmětem "tolerančního patentu", je pro nás důležité. Myslím, že právě to je úhel, pod kterým bychom měli nazírat na současné i nadcházející jednání o vládním návrhu státního rozpočtu pro příští rok.
Jistě to není rozpočet levicový, k tomu má opravdu hodně daleko. A názory KSČM na aktuální rozpočtovou politiku českého státu jsou opravdu v mnohém rozdílné od názorů Babišovy vlády. Jenom pro připomenutí, KSČM je dlouhodobě toho názoru, že zdanění příjmů, a to jak firemních, tak i vysokých osobních, by mělo být výrazně progresivnější. Toto vidíme jako významný zdroj příjmové části státního rozpočtu. Jsme i toho názoru, že sektorové daně jsou nadmíru žádoucí, a i zde vidíme poměrně značný potenciál pro zvýšení rozpočtových příjmů. Totéž platí i o vládou uvažované tzv. digitální dani. V oblasti výdajové lze jistě směle škrtat v oblasti neziskových organizací (státní rozpočet jenom v letošním roce zde rozpočtuje přes 17 mld. Kč). Faktem jsou bohužel v naší státní správě také až přespříliš vysoké náklady jejího běžného chodu. Ostatně poměrně razantní restrukturalizaci stávající jak příjmové, tak i výdajové stránky státního rozpočtu se Česká republika neubrání. A to nejlépe již v horizontu nejbližších 10–15 let. A toto byly ty hlavní důvody, které nás vedly k formulování preference rozpočtového schodku do 30 mld. Kč při uvažované míře růstu české ekonomiky. A proto jsme také ohledně vládou uvažovaného schodku ve výši 40 mld. Kč jasně řekli, že i toto bude předmětem našich jednání v rámci hodnocení dohody o toleranci s ANO.
Ale vraťme se zpět do aktuálních dnů. Situace je tedy taková, že "Dohoda“ je v zásadě ze strany vládní koalice u valné většiny našich požadavků plněna, nebo lépe řečeno, lze v oněch oblastech pozorovat jistě pozitivní posuny a zcela viditelné výsledky. Ty se, i když řadovému občanovi jistě nezřetelně (kdo má čas a schopnost studovat státní rozpočty zvící okolo 800 stran poměrně složitého textu, že?), projevují i v současném vládním návrhu státního rozpočtu pro příští rok. Tedy přímo i v záměrech hospodářské a sociální politiky, která je realizována právě prostřednictvím státního rozpočtu.
Jistě, chtěli jsme rozpočtový schodek "jen" 30 mld. Kč, ovšem nebyla to z naší strany nějaká nepřekročitelná podmínka, zejména potom v situaci, kdy je český stát schopen, a také to činí, snižovat své zadlužení. Byla to jedna z forem našeho tlaku na to, aby rozpočtový návrh vlády pro příští rok věnoval skutečně zvýšenou, a mnohdy i poměrně razantní, pozornost některým z našich rozpočtových priorit. Řekla bych, že se nám to v zásadě podařilo, když rozpočet zohledňuje požadavky KSČM ohledně zvyšování mezd učitelů, pracovníků ve státní sféře a důchodců, náklady se zrušením neplacených 3 dní nemocenské, zvýšení rodičovského příspěvku, navýšení investic do infrastruktury i výzkumu, vědy a nových technologií či zachování jízdného pro seniory a studenty.
Ovšem až na oblast jednu, totiž onu tolik zmiňovanou otázku aktuálních problémů financování zdravotnictví. Jde nám především o vládní politiku v této oblasti. Věcně jde nyní například o to, že se mnohé nemocnice opakovaně potýkají s tíživou finanční situací. Dle nařízení vlády se navyšují platové tarify zdravotnických pracovníků, což je jistě jen dobře, neboť naši zdravotníci si vyšší platy nepochybně zaslouží. Ovšem je zde "malý" problém, který ale ještě není dořešen, totiž jak toto profinancovat. Přitom nedostatek financí se může projevit i na problémech při fungování nemocnic a zajištění kvalitní péče pro občany. Je zřejmé, že otázky českého zdravotnictví vyžadují do budoucna systémové řešení, nejen dočasné "flikování a ucpávání děr".
A právě problematika financování zdravotnictví, a nejenom řešení těch nejpalčivějších aktuálních problémů, ale i z hlediska celkového zaměření budoucí státní politiky v tomto nesmírně důležitém segmentu našich životů, bude předmětem nastávajících jednání mezi našimi a vládními experty. A podle dosažených výsledků poté opětovně uvážíme naši politickou podporu státnímu rozpočtu.
KSČM se snaží svoji politickou sílu uplatnit a mnohé věci, které jsou obsaženy v našem volebním programu a jsou neseny základní myšlenkou „S lidmi pro lidi“, v jednáních prosadit.