"240 let tu prakticky nebyli bezdomovci. Josef II nařídil stavět obecní pastoušky a obce měly POVINNOST v nich ubytovat každého, kdo neměl střechu nad hlavou. Existovaly pro všechny obyvatele "domovské listy", které byly vlastně poukazem na bydlení v pastoušce v dané obci.
Po druhé světové válce pastoušky zanikly a jejich funkci převzaly podnikové ubytovny (lidově "svobodárny"). Jejich fungování reálně pomáhalo mnoha lidem. Vemte si jen studentské brigády v 70. letech. Na podnikové ubytovně bydlelo také až 30 % lidí, kteří u firmy nepracovali. A jak byli ubytovávaní? Přišel invalidní důchodce, kterého po rozvodu manželka vyhodila z bytu s nějakým lejstrem (asi od tehdejší sociálky), které strčil správci pod nos a on mu přidělil postel. Bydlel s dalšími, pracoval, měl teplo, sucho a jistotu částečné péče. Po roce 1989 byly postupně podnikové ubytovny zprivatizovány, za ubytování už se neplatilo 50 Kčs měsíčně, ale postupně 5 000 Kč…. Všichni ti invalidní důchodci, duševně nemocní schizofrenici a alkoholici se octli na ulici. Po cca 200 letech opět davy bezdomovců..... Proto jsme v té době bezdomovectví neznali. Mnozí dříve narození by se ptali "Co je to ten bezdomovec?" Pamatovali první republiku a pastoušky.
Bydlení je v poměru k platům bezkonkurenčně NEJDRAŽŠÍ V HISTORII!!! Například v roce 1912 zaplatila nejhůře placená dělnice za jednopokojový byt čtvrtinu svého platu! V Praze je to dnes nedostižný sen. Je dnes hodně bezdomovců s pravidelným měsíčním příjmem, (i když na černo), kteří si přesto vlastní byt nemohou dovolit, neměli by na jídlo a ostatní věci.
Chtělo by se říci musí to být? Kapitalismus tu byl i před válkou a přesto tu nebylo sto tisíc bezdomovců. Takže polistopadový kapitalismus, který od začátku vychovává lidi k bezcitnosti. Takže tu žije podle odhadu odborníků na ulici třetina duševně nemocných, kteří by měli být v léčebnách, třetina absolventů z dětských domovů a třetina se záznamem v trestním rejstříku. Jsou i výjimky, ale v podstatě je to takhle. Že jsem zapomněl na alkoholiky? Kdybych byl na ulici, také bych asi podlehl.
Pro ty, kteří současný systém hájí, připomenu podstatné: I vrazi mají ve vězení střechu nad hlavou, pravidelné jídlo a lékařskou péči. Otec zavražděné holky začal pít a dostal se na ulici. Žije stokrát hůř, než vrah jeho dcery…“