Historii nelze zavřít do kůlny
Osobně jste se zúčastnil jedné z manifestací na podporu pomníku I. S. Koněva v Praze 6. Proč podle vás dochází k bojům o Koněvovu sochu právě teď, na náměstí Interbrigády stojí od roku 1980, od listopadového převratu to bude brzy třicet let. Je to čistě politická záležitost, nebo je v tom třeba hledat i něco jiného, trochu možná i záměrně skrytého?
Důvody jsou jednoznačně a jedině politické. Je třeba si uvědomit, že se blíží sněmování TOP 09, místopředsedkyně této strany, poslankyně Markéta Pekarová Adamová, toliko kandidátka na vůdkyni této strany, již avizovala, že by ráda, aby pan starosta Prahy 6 Ondřej Kolář byl ve vedení TOP 09 (volební sněm se bude konat 23. a 24. listopadu). Jinými slovy řečeno – pan starosta si tímto způsobem vytváří předpolí pro toto jednání a pro případný úspěch ve volbě.
Věc je nemilá v tom, že tyto aktivity samozřejmě narušují česko-ruské vztahy, a to za situace, kdy např. Spolková republika Německo velice úzce spolupracuje s Ruskou federací, za situace, kdy francouzský prezident Emmanuel Macron dokonce vyjádřil přesvědčení, že je třeba s Ruskem posilovat určité vazby. Dokonce se vyjádřil v tom smyslu, že Evropa sahá od Lisabonu po Vladivostok. Tady vidíme jasné posuny v západní Evropě. A u nás dochází spíše k jakési ukrajinizaci části politického spektra. Obětí těchto politických hrátek, které jsou bytostně partikulární, je právě socha maršála Ivana Stěpanoviče Koněva.
Strůjci celého divadla, protože ono to má charakter divadla, si ovšem neuvědomili celý dopad záležitosti, a především si neuvědomili, že se dotýkají cti naší země.
Ptala jsem se, zda je to věc výhradně politická, pochopitelně mi neunikla informace, že Praha 6 má zájem památník odstranit, přemístit z náměstí jinam, protože by ráda vybudovala na tomto místě podzemní garáže...
Že to je dezinformace, je věc, která se objevuje ve veřejném prostoru, debatuje se o ní, někteří novináři z mainstreamu se snažili mlžit a negovat, že to je dezinformace, pak se ovšem objevil záznam rozhovoru pana starosty Prahy 6 pro Český rozhlas Plus z roku 2017, kde o těchto podzemních garážích hovoří. Samozřejmě to může být také druhý plán. Kromě politického důvodu tam může být i takováto rovina řekněme investičního charakteru. Ale v obou případech je to špatně. Sami sebe tím uvalujeme do hanby. To je třeba si uvědomit. Opakuji - je to záležitost, která se bytostně dotýká cti České republiky. Pokud nebudeme ctít vlastní historii, pokud nebudeme ctít ty, kteří obětovali své životy, buď tím, že padli, nebo tím, že bojovali za naši zemi, a budeme tyto lidi hanět, ztratíme my sami čest. Nikoliv maršál Ivan Stěpanovič Koněv.
Jak se díváte všeobecně na odstraňování pomníků a památníků u nás? V tom jsme docela mistři. Odstraňovaly se po vzniku samostatného Československa, za nacistů, ale také po druhé světové válce, odstraňovaly se po Únoru 1948 i v 50. letech, a odstraňovaly se po převratu v listopadu 1989, a vlastně i dnes. Jen v Praze jich zmizely stovky. Co to vypovídá?
Já si myslím, že po 30 letech od listopadové revoluce bychom měli už být dospělí. A dospělá, hrdá a sebevědomá země snese mnoho pomníků různého druhu. Vždycky říkám, že v Praze máme jak pomníky osvoboditelů, tak třeba také památníky na oběti anglo-amerického bombardování, kterého byla na konci války terčem Praha. Zkrátka a dobře – hrdá země snese svoji paměť. Vždyť pomníky vlastně zosobňují naši historickou paměť a připomínají nám ji. Mnohdy jsou kontroverzní, ale tím, že je odstraníme, historii samozřejmě nevymažeme. Nevymažeme ji ze srdcí lidí. Pokud tak někdo činí, ukazuje to na nedospělost části politického spektra. A paradoxně jsou to právě ti, kdo nejvíce hovoří o demokracii a svobodě. Proto se domnívám, že právě tito lidé nejvíce ohrožují demokracii a svobodu. Snaha odstranit pomník maršála Koněva je útokem na svobodu v naší zemi.
Co říkáte na názor, který také zazněl z úst starosty Prahy 6 a týká se prezidenta Miloše Zemana, který se podle Ondřeje Koláře zastává extremistů? Šlo o jeho reakci na situaci po jedné z manifestací...
To je taková oblíbená ideologická hříčka těchto lidí, proto hovořím o tom, že ohrožují svobodu v České republice. Každý, kdo má jiný názor než oni, je podle nich extremista. To je situace neudržitelná a každý, komu leží na srdci osud české demokracie, by se proti tomu měl hlasitě vymezit.
My přece nemůžeme připustit, aby občané, kteří mají jiný názor než třeba TOP 09, byli označováni za extremisty. Já osobně považuji TOP 09 za extremistickou stranu.
To je docela silné vyjádření. Proč si to myslíte?
Proč to tvrdím? Její představitel se chlubil přátelstvím s neonacisty z praporu Azov (samostatné oddělení Ukrajinské národní gardy, skládající se z příznivců krajní pravice, nacionalistů, neonacistů... – pozn. red.), kteří mají ve svém znaku nacistickou symboliku. Dokonce ji ukazoval na tiskové konferenci. Kdyby to učinil jakýkoli jiný občan ČR, je trestně stíhaný. Tato samá strana velebila v Poslanecké sněmovně antisemitku Nadiju Savčenkovou (kontroverzní ukrajinská politička – pozn. redakce). To jsou věci, které nelze přehlédnout a je třeba si je připomínat a zamyslet se nad nimi. Proto mě ve své podstatě nepřekvapuje, že pan starosta Kolář z TOP 09 takto postupuje, dokonce se domnívám, že pokud by věci byly poctivé, tak ve zprávě ministerstva vnitra o extremismu by se TOP 09 měla objevit. Rozhodně její projevy jsou mnohem nebezpečnější než projevy Okamurova hnutí SPD.
Když jsme mluvili o pomnících a památnících, které každý po svém vypovídá o naší minulosti, řada z nich se obvykle přece likviduje v revolučním nadšení, nebo těsně po revolucích, převratech atd., ne tři desetiletí poté...
Revoluce samozřejmě provázejí různé projevy, včetně kácení pomníků. A platí to, co jsem říkal v úvodu našeho rozhovoru - v případě pomníku I. S. Koněva je to účelová, politická záležitost. Patrně v tom může být i onen investiční pohled, o kterém se hovoří, ale primárně jde o politickou záležitost. A zase opakuji – je to důsledkem nedostatku pozitivního programu. Je to vymezení se pro úzkou skupinu lidí, protože TOP 09 je strana s mizivou podporou, a jak říká název jednoho pro mě velmi oblíbeného filmu – Myš, která řvala. Pravdou však je, že myš, ačkoli je malá, někdy dokáže napáchat i velké škody. A to je přesně případ TOP 09. Je to strana, která nectí historii, nectí svobodu a demokracii.
Označovat občany, kteří dobrovolně, a dá se říci proti všem, protože mediální mainstream je odsoudil šmahem, podstoupili protest proti zbourání pomníku maršála Koněva, za extremisty? Tito lidé si naopak zaslouží úctu. A ne to, aby byli karikováni a zesměšňováni. Mimochodem, četl jsem v některých reakcích, jak bylo hrozné, že na oné manifestaci před pomníkem byly vlajky se srpem a kladivem. Pokud jsem dobře viděl, byly to vlajky, které odkazovaly na Velkou vlasteneckou válku. A pak jsem objevil fotografii z pochodu veteránů v Izraeli, kteří měli v rukou stejnou vlajku!
Tady se už dotýkáme podstaty věci, která mě nejvíce »žene do toho boje« za zachování pomníku maršála Koněva. Je to osvobození Osvětimi. Budu to opakovat navzdory všem křiklounům a kritikům. My si každoročně 27. ledna připomínáme Den památky obětí holocaustu. A tím si zároveň také připomínáme, že v tento den v roce 1945 maršál Ivan Stěpanovič Koněv se svými vojáky osvobodil koncentrační tábor v Osvětimi.
Na to se v jistých souvislostech zapomíná, mnozí připomínají jen to, co se jim v dané chvíli hodí...
Já to budu připomínat v každém vyjádření na toto téma.
Ministr zahraničí ČR Tomáš Petříček se nechal slyšet, že případným odstraněním a přemístěním pomníku nedojde k porušení dohody s Ruskou federací, je jen třeba najít pro sochu důstojné místo. Copak není už samotné přemístění pomníku nedůstojné?
Samozřejmě, že je nedůstojné. Není žádný důvod, aby socha byla přemístěna.
A co může být ono – řečeno ministrovými slovy – jiné důstojné místo?
To je právě otázka, je pro to možný široký výklad. Samozřejmě by bylo určitým řešením, pokud by se situace nedala jinak zvládnout, že by sochu převzalo třeba ministerstvo obrany a umístilo ji na svém pozemku v Praze 6. Zůstala by ve stejné čtvrti a zůstala by v rukou státu, který by pak zajišťoval její ochranu a zároveň také přístup občanů, kteří by se chtěli poklonit památce osvoboditelů a maršála Koněva.
Mně se toto řešení po pravdě řečeno moc nezamlouvá...
Samozřejmě že je to řešení, které můžeme nazvat krajním. Ale rozhodně by bylo nedůstojné, pokud by došlo k přesunu sochy do nějakého muzea nebo na nějaké skryté místo. V každém případě je prvotním úkolem, aby socha zůstala na svém místě. To je alfa a omega celé věci. Stejně tak se domnívám, a to souvisí s tím obecným tématem památníků a pomníků, že Praha snese maršála Koněva, mariánský sloup na Staroměstském náměstí i sochu maršála Radeckého na Malostranském náměstí. Bylo by to ku prospěchu celému městu, a navrátilo by mu to přívětivější tvář. Protože dnes je podle mě Praha, dá se říci, nepřátelským městem.
To je docela drsné tvrzení, za něj vás asi Pražané nebudou mít moc rádi.
Vidíme, jak funguje pražská reprezentace nejen na Praze 6, ale i na pražském magistrátu. My zapomínáme na to, že pan primátor Zdeněk Hřib (Piráti) odmítá vrátit pamětní desku, která také upomíná maršála I. S. Koněva, na Staroměstskou radnici. A tuto pamětní desku v roce 1946 odhaloval prezident republiky Edvard Beneš. Tím mimochodem narážím na to, že lidé, kteří podporují odstranění sochy maršála Koněva, operují tím, že není z roku 1945, že nebyla vystavěna po válce. Zajímavé je, že na tento argument zapomínají v případě, kdy právě pan primátor odmítá zmíněnou pamětní desku na Staroměstskou radnici navrátit. Je to další ostuda. A k vaší poznámce – když říkám, že Praha je nepřátelským městem, nemyslím tím samozřejmě Pražany, to se netýká obyvatel našeho hlavního města. Pražané jsou mimořádně přátelští lidé a mám je rád. Mluvím tady o vedení Prahy.
V Karlových Varech třeba vadila na kolonádě socha prvního člověka, který se podíval do vesmíru, Jurije Gagarina. Odstranili ji, ležela nějaký čas někde v kůlně, až po upozornění ji po nějakém čase umístili na karlovarské letiště. Někomu zase vadila třeba socha Zdeňka Nejedlého, Gottwalda, Zápotockého...
Historii nelze zavřít do kůlny. Když zavřeme vlastní historii do kůlny, beztak nás dožene. A my ji nesmíme za prvé vulgarizovat, a za druhé ji nesmíme oklešťovat, ale ponechat ji v celé její šíři. Když to zobecníme – u každé osobnosti přece můžeme vybrat jednu negativní věc a jednu věc pozitivní. Každý se potom rozhoduje, jestli je ta osobnost dobrá nebo špatná. Já se spíš snažím na osobnosti dívat v celku, v celém jejich životním běhu. Konkrétně u maršála Koněva vím, že zaznívá argument s Maďarskem v roce 1956. Ale pro mě vyšší hodnotou je 27. leden 1945. Je to tak vysoká hodnota, že mi stojí bojovat za zachování této sochy na pražském náměstí Interbrigády. Asi to prohraju, protivník používá v podstatě brutální metody v tom slova smyslu, že je nemorální.
Koněvova socha přece nepatří jen Praze 6. Svého času tamní radnice mluvila také o možném uspořádání referenda, ve kterém měli lidé rozhodnout, zda má zůstat na svém místě. Socha je sice na území Prahy 6, ale copak nepatří všem Pražanům, vlastně všem občanům České republiky?
Samozřejmě patří celé republice a referendum o historických událostech – což by hlasování občanů o Koněvově soše bylo - je nesmyslné. To je, jako bychom se rozhodli udělat referendum o tom, zda si máme připomínat vznik Československa. Jsou to nesmysly. Jde přece o věci, které se staly. Jsou součástí naší kolektivní paměti. Teď se někdo snaží tu kolektivní paměť vymazat, snaží se historii přepisovat. Je to, jak jsem říkal, určitá módní záležitost. A jak jsem také říkal – táhne nás to na Východ, na Ukrajinu. Tam je teď velmi moderní kácet sochy, přepisovat historii. Ale my přece chceme patřit na Západ. A jestli si mám vybrat mezi ukrajinským kácením pomníků a francouzským prezidentem Macronem a jeho realistickým pohledem na současnou Ruskou federaci, volím francouzského prezidenta. To je západní Evropa. Nechci, abychom se tady dostali do situace, kdy budeme v ČR zakazovat zpravodajské servery, protože se někomu nehodí, kdy tady budeme odstraňovat pomníky podle nálady některých lidí, kdy budeme podléhat extrémistickým náladám pidistran.