Naděje nebo začátek konce?

Pokud uvážíme, že květnové volby do Evropského parlamentu žel nepřinesly žádné zásadní změny, kromě vlády dvou uskupení, tedy evropských lidovců a socialistů, se připojili ještě liberálové - no a ti nechtějí vlastně systém změnit, to jen potvrzuje teorii o liberálním stranickém kartelu. To samé se ale nedá říct o ukrajinských volbách, které rozhodně mohou zahýbat zahraniční politikou nejen v Evropě. Strana Sluha národa ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského suverénně vyhrála červencové parlamentní volby v zemi. Ještě se k nim budu muset vrátit v samostatném hodnocení po analýze našich soudruhů z KSU. Někteří tyto volby označují za „hlasování naděje", naděje na změnu. Dosavadní Porošenkova politika totiž doslova znechutila občany Ukrajiny, kteří jsou unaveni politikou zastrašování a teroru, kterou prosazoval Porošenkův fašizující režim. A to ani nemluvím o silném nátlaku na politické oponenty, jejich věznění a pronásledování, kterému většinou všichni jen nečinně přihlíželi. KSČM se alespoň snažila pomoci své sesterské straně, aby nebyla zakázána. Pro Ukrajinu to bylo dosud nejhorší období celé postsovětské historie. Etapa zkorumpovaného oligarchy Petra Porošenka končí. Ukrajina vstupuje do nové, avšak nejisté éry. Na novém prezidentovi a jeho straně leží obrovská odpovědnost. Hlavní úkol je jasný, alespoň omezit a řešit zejména všudypřítomnou korupci a začít obnovovat funce státu. Nejtěžším úkolem však bude naplnit sen Ukrajinců o šťastné budoucnosti, kterou si bezesporu zaslouží.